close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Únor 2019

Tak to chodí

28. února 2019 v 10:45 | já |  Moje psaní
Už jste si někdy připadali jako blázni? Ne?
Já teda ano. Denní tisk si dávám každé ráno jako pravidelnou součíst snídaně. Pročtu si známá periodika, kouknu na Čt 24, trocnu se pobrouzdám na netu. Zasměju se novinkám od známých na Fb, pokochám se obrázky milých dětiček a zvířecími miláčky.
Osvěžena, dostatečně najedena a s elánem vykročím do nového dne. No, vykročím, jak se to vezme. Hloupé koleno vrže a dře v místech, kde to právě nečekám, občas musím vzít do ruky hůlku.
Třeba včera se udělalo kolem poledne docela hezky, tak jsem vyrazila na svém vozíku pro maso a vyvézt odpad. Spokojeně jsem vysedla u masny a potkala známého. Dali jsme se do řeči o všem možném a nemožném. Probrali jsme všechno od rodiny, zdraví / můj vozík / až k dění v našem maloměstě. Dozvěděla jsem se, že už zase budeme mít plnou bytovku nepřizpůsobivých, o "vraždě v parku", nemoci starosty aj. Těmto zprávám nikdy neoponuju, zvláště, když nositele znám.
v masně nebyl nikdo, tak jsem byla venku dříve, než onen můj známý stačil ujít kousek cesty. Už opět stál a s nějakou dvojicí probíral tytéž novinky.
Vozíček zavrčel, mávla jsem mu na pozdrav a pokračovala dál.
V našem LIDLu bylo kupodivu málo zákazníků, prohodila jsem pár slov s pokladní, usmála se na dvojčata čekající na maminku venku u dveří a vyjela jsem spokojeně domů. Pohledem jsem zkontrolovala kachny koupající se v potoce, na okamžik jsem si prohlédla vzpomínková i nová parte na vývěsce a jela domů. Ještě zaplatit internet, polovičkovi koupit tabák a jsem doma.
Jsem zvyklá, že tohle všechno stíhám za slabou hodinku.
Při přejíždění silnice u domu jsem si všimla onoho známého, jak svými zaručenými novinkami rozšiřuje obzory mladé paní sousedce, jejíž starší chlapec netrpělivě okopával kolečko kočáru a mimino se začalo nebezpečně protahovat a rudnout. Po malé chvíli, než jsem stačila zavřít bránu, spustilo hlasitý pláč.
Pomalu jsem se loudala po schodišti a pootevřeným oknem slyšela plačící mimino. Ještě tam stáli a povídali.
Tak nevím, jsem blázen já, když novinky beru jen jako zpestření rána, nebo jsou to jiní, kterým není líto času a svými zaručenými zprávami doslova zavalují ostatní, kteří se tomu asi rádi nebrání. Pak takové zprávy řeknou doma, jiným a dalším a zprávy, hlavně ty nepravdivé si žijí svým dlouhým životem.