Toto téma týdne se mi docela líbilo. Sama jsem provedla krok do " známa" již několikrát
První ráno s maminkou, která mě vedla do MŠ, do první třídy, do našeho nového domu. Vždycky jsem šla vlastně do neznáma, s maminčinou rukou ve své dlani, to nebylo nic těžkého.
První krok do dospělosti jsem už udělala sama, přijímací zkoušky na střední školu, v cizím městě, maturitní ráno na internátě i pokus o přijetí ke studiu medicíny.
Když jsem se vdávala, odcházela jsem z domu také sama a krok do manželství jsme udělali s manželem spolu.
Vlastně každý se člověk vydává do neznáma, neboť "neznáme dne, ani hodiny". Proto se snažím užívat si vše co je možné. Každý den se těším na nějakou drobnost, abych se cítila dobře. Jediný krok do neznáma , který bych si někdy chtěla vyzkoušet, je skok z letadla. Když jsem byla mladá, nedovolili mi to rodiče, později měl námitky manžel. Tak jsem si vychutnávala ten krok při letu v letadle.
Nejčastěji však dělám kroky do neznáma ve snu. To se mi pak podaří skákat padákem singl i s instruktorem. A musím se přiznat, že se mi to velmi líbí.