Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Srpen

28. srpna 2016 v 12:29 | já |  Moje psaní
I když ze strnišť občas fučí, horko nás přece jen mučí.
Ten druhý prázdninový měsíc jsem už jako malá neměla moc ráda. To období vždycky rychle uteklo. Na zahradě už byl otrhaný rybíz, jablka a hrušky se zvětšovaly a trnky začínaly mít modravý nádech.
Na Hostýně, kde jsme trávívali celé prázdniny, se blížila hlavní pouť. Všichni krámkaři se pečlivě připravovali. Ze všech koutů bylo slyšet klepání a ťukání, to se vyráběly a rámovaly obrázky na zeď. Každá z kramářek to uměla, uřezalo se sklo aby pasovalo do rámku, ustřihl se popundekl a vložil se na obrázek položený na sklo. Pak se vzaly malé hliníkové trojúhelníčky, které se jedním rožkem zaťukaly do rámku. Pak se zasklené obrázky věšely na háčky pod stropem nebo ukládaly do krabic, proložených vašlem. Po večerech se navlékaly cukrové růžence a že jich bylo! Svazky po tuctech se pak prokládaly hedvábným papírem a rovněž pečlivě ukládaly do lepenkových krabic. Perníková srdíčka se navlékala na hedvábnou nit, nahoře zasukovala a aby se nítě nezašmodrchaly zavázaly se kouskem papírku na uzel. Těch naplněných krabic bylo tolik, že jsme někdy spali doslova obloženi vonícími krabicemi. Plechovky s volně váženými cukrlaty se večer nebo po příjezdu náklaďáku se zbožím, se štosovaly podle druhu. Malé sáčky se lopatičkou plnily a dávaly jeden vedle dtuhého do krabic a pak se vážily, aby měly všechny stejnou váhu i cenu. Chystal se balicí papír, vhodné krabičky se dávaly stranou, aby se mohlo nakoupené zboží poutníkům zabalit.
My děti jsme tohle období milovaly, večer jsme se k pracujícím krámkařkám přidávaly, pomáhaly a hlavně posluchaly s otevřenou pusou, co se povídalo. Sem tam, nám ruka s bonbonem zamířila místo do sáčku, do úst. Tak jsme se mohly dostatečně namlsat.
Po pouti, ještě několik dní, nikoho z nás myšlenka na školu ani nenapadla. Ale najednou bylo 18. srpna svátek sv. Heleny a my si uvědomili, ten neúprosný běh času. Na dveře klepal nový školní rok, ať jsme chtěli nebo ne. Odpoledne se začalo pomaloučku zkracovat - 24. 8. Bartoloměj svatý odpoledne krátí.
A nemít ráda srpen mi zůstalo dodnes, Již od poloviny srpna začínám být nějaká nesvá, i když do školy nemusím. Prostě mám to tak nějak spojeno od dětství.
. -
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama