Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Prosinec 2014

Vánoční povídka

25. prosince 2014 v 13:04 | rozhlasové zpracování |  Co se mi líbí
Vánoce jsou krásné v každé době, hlavně pro děti, mají v sobě kouzlo tajemna a očekávání. Co bude pod stromečkem, a bude tam vůbec? Maminka vyhrožovala, že jsem moc zlobila a já se dala do breku, ale tatínek na mě mrkl, tak doufám, že ....
Venku svítí sluníčko, teploměr ukazuje skoro 11 stupňů, na zahradě kvetou kytičky, sice ty skromné, chudobky, ale jsou krásné v té zelené ploše trávníku.
Je po obědě, tak je čas na chvilku s knihou. Všichni se usadili, pejsci si vlezli do pelíšku a vám milí návštěvníci jsem našla krásnou povídku - Ch. Dieckense - Vánoční povídka
<iframe src="http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3275043/embedded" scrolling="no" style="border:none"></iframe>



Stará krása

12. prosince 2014 v 22:59 | já |  Fotografie
Zadělala jsem si na kvásek. Našla jsem na netu video s podrobným postupem a zítra dojde k tomu vlastnímu úkonu. Myslela jsem si, že si pořídím pěknou ošatku a v ní chlebíček nechám vykynout. Vypravila jsem se po delší době do města s určitou představou, co, kde a pro koho koupím. První obchůdek, nemají, další je zavřený, poslední s tímto zbožím zrušili. Tak a jsem namydlená, ošatka není. Začala jsem už cestou přemýšlet čím ji nahradím. Mísa to není ono, hluboký talíř je malý. Naštěstí jsem potkala kamarádku, která mi poradila, dej nad mísu cedník na nudle, vyložený vymoučenou útěrkou. Ona to tak prý dělá už delší dobu a docela to jde. Tak uvidíme. Držte mi palce ať se mi to povede. Pochlubím se fotečkou - bude-li samozřejmě čím se chválit.
Do Štědrého dne je ještě chvíle času, ale já už jse si dáreček dala. Pořídila jsem si dárek na Aukru. Nádherné staré album na fotografie, vyvedené v červeném sametu s výšivkou na přední desce. Včera večer jsem si dovnitř roztřídila svou sbírku pohlednic a teď se chodím kochat tou krásou.


No, řekněte, není krásné. Udělala jsem si obrovskou radost.

Pomocná ruka

6. prosince 2014 v 23:50 | já |  Moje psaní
"Podal mi pomocnou ruku...", říkáváme, když nás někdo vytáhne z bryndy.
Jsme v tom okamžiku šťastni a spokojenost nám zaplavuje srdce. Najednou vidíme, že nejsme sami, že někomu na nás přece jenom záleží. Uběhne nějaká doba a všechno se zase vrátí do starých kolejí a vždycky, když onoho dobrodince potkáme, vytane nám na mysli, zda také on by nepotřeboval pomocnou ruku od nás. Přemýšlíme, jak mu jeho dobrý skutek vrátit.
Napadlo vás někdy, také, že on nechce žádnou vrácenou službu, že to všechno udělal pouze z dobroty svého srdce a nic od nás nečeká?
Mnohdy na tu pomocnou ruku čekáme marně a přitom, všude kolem nás jsou jich desítky. Nevidíme je, ale přesto jsou kolem, aniž bychom si to uvědomili. Náš němý přítel, leží nohou a v jeho pohledu a teple jeho kožíšku, nacházíme energii, kterou se nám snaží dát. Nádherná hudba, linoucí se z rozhlasového přijímače, nám sice jako ruka nepřipadá, ale necháme-li se vtáhnout do líbezné melodie, pohladí nás po duši a v srdíčku je náhle pohoda. Příběhy, které nám nabízí kniha na nočním stolku, nás vtáhnou do děje a nedovolí jej opustit. Energie vložená do osudů hrdinů, se zvolna přelévá i do nás a my ji cítíme.
Procházka lesem, setkání s přáteli, je také pomocnou rukou, nataženou k nám. Nevidíme-li ji, jsme sami proti sobě, zbytečně se soužíme a trpíme smutkem a depresemi. Tato imaginární pmocná ruka je všude, hledejme ji, užívejme ji asvět se nám nebude zdát tak beznadějný a šedivý.