Práce detektiva není vůbec snadná. Musíte se ptát, dívat, číst, poslouchat a hlavně nejvíce při ní bolí nohy, od chození. Ale hrát si na detektiva lze i doma, pěkně s kávičkou a v pohodlí obýváku. Stačí k tomu nějaká záhada, počítač a chuť pátrat.
Jakmile se venku udělalo trochu teplo, pustila jsem se jako obvykle do úklidu věcí, nashromážděných na místech, kde nemají být. Objevují se různě po skříních, v krabicích na polici, ve sklepě, na půdě. Skoro se mi zdá, že se tam pomaloučku množí. Papírové matky plodí jeden list za druhým, knihy snad rodí několikrát do roka a drobné i větší předměty se množí dělením.
Před rokem vyklizený roh pod trámy na půdě, se jeví, jako by tam lidská ruka nebyla leta. Opět tedy sedám na starou tonetku, čekající na opětovné použití. Otevírám krabici a nestačím zírat, učebnice matematiky pro školu měšťanskou - rok 1909, Dějepis zemí Českých - 1912, Topografické úlohy pro školy vojenské - 1933, Přírodověda -1958, Ruský jazyk -1957, Učebnice pro ošetřovatele skotu -1965 a další a další, celá rozšířená sbírka učebnic od dob RU, přes První republiku, Protektorát až po období normalizace a osmdesátá léta. Páni, co s nimi!
Pokračuji prohlížením a tříděním různých sešitů, v nichž se žáčci učí písmenka, obyčejné počty, anatomii, historii, těsnopis a účetnictví a jiné důležité věci.
Objevuje se přede mnou historie celé rodiny, dědovy katalogy klempířských výrobků, různé průkazky z doby před i po válce. Krabice plná starých kupních smluv, pozor, to je zajímavé.
Objevuji několik listin z roku 1898 v nichž okresní hejtmanství souhlasí s koupí domu č. 281 panem A. Dvořákem a paní Leopoldou, jeho ženou. Úmrtní list původního majitele, svobodného mládence, jež byl ke kupní smlouvě přiložen, odhaluje důvod jeho předčasného skonu - TBC. Mimo jejich jména nacházím soupis majitelů všech domů ve městě, pěkně podle popisných čísel. Každé rozhodnutí o koupi nebo prodeji domu se dávalo na vědomí všem obyvatelům města. Tak se nemohlo stát, že by vám někdo vyfoukl nemovitost, např. po tetince o jejíž existenci nemáte ani tušení.
Jména obou kupců jsou mi nějaká povědomá, proto opouštím půdu a hromádku papírů beru s sebou. Uvařím si kávu a usedám před obrazovku počítače. Program s rodokmenem mi dává okamžitou odpověď - Leopolda byla teta mé babičky. Tak domeček, jenž jsem tak důvěrně poznala z návštěv u babičky koupila sestra babiččina otce. To jsem teda nevěděla. Babička v té době měla 3 roky, ostatní sourozenci ještě nebyli na světě. Podle objevených papírů se ještě Dvořákovi se sousedy podělili o malé pozemky a v roce 1908 přenechali dům babiččiným rodičům. Na stránkách MZA Brno jsem si prohlédla staré mapy a na nich obrysy domů. Pak mě zajímal původní majitel a jeho rodina - k tomu poslouží Actapublica, kde v matrice místního farního úřadu nacházím vše, co mě zajímá. dle data úmrtí nacházím podrobnější informaci o rodině Sovů, jak se jmenovali. Byli pekaři a tak pec, kterou můj dědeček použil jako úkryt před policijí v době první války. V naší rodině se sice tvrdilo, že byla na vypalování kamnářských výrobků, ale ukazuje se, že původně byla postavena jako pec na chléb. Zajímavé, že?
Z dalších papírů jsem našla i další bydliště oné tetinky, svému bratru dům prodala a tak se mohla rozvíjet historie naší rodiny.
Jedna záhada je vyluštěna, další na mě ještě čekají, už se těším na své pátrání dál. Stojí to jistě za to, neboť jak se říká kdo nezná historii své rodiny jakoby nežil.
http://dogsfanklub.blog.cz/1407/mensi-vyzva