Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Únor 2014

Černobílý svět

18. února 2014 v 13:04 | já |  Fotografie





Dopis českým hokejistům v Soči

15. února 2014 v 23:07 | Marek Stoniš, Viliam Buchert |  Co jsem četla jinde!
Milý Jardo (Jágr), vážení další hokejisté, neoblíbený trenére Hadamcziku, v tyto velmi vážné hodiny našeho národa, kdy nesmírně trpíme u televizních obrazovek, vyzýváme Vás k mužnosti a odvaze. Velikán naší historie, František Palacký, kdysi řekl: "Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm." Byli jsme i před hokejovým turnajem v Soči, bohužel máme odůvodněné obavy, zda budeme i po něm.
Občané České republiky už přitom strádají v posledních letech dost a dost. Po ekonomické krizi teď musíme vytrpět vládu, kterou sestavili pánové Sobotka, Babiš a Bělobrádek. Musíme se dívat na kymácejícího se prezidenta u korunovačních klenotů. Proč nás ještě trápí naše rodinné zlato, stříbro a bronz, tedy Vy, naše hokejová reprezentace?
Co jsme Vám proboha udělali? Byli jsme snad na Vás zlí a oškliví? Naopak, my jsme Vám věřili, a Vy na nás takhle?
Chceme Vás upozornit, že české zdravotnictví na tom také není nejlépe, stát musí do systému, který funguje jako černá díra, neustále "nalejvat" další peníze. Proč nám tedy způsobujete bolení hlavy, stres, vyvoláváte v nás nervozitu a napětí? Kde na naše léčení v důsledku Vašich špatných výkonů najde Andrej Babiš finanční prostředky? Vždyť víte, že to není politik a proto nic nenajde. Chcete nás snad mít na svědomí?
Jistě, zázraky se někdy dějí. Zřejmě Vám ho měl zajistit kardinál Duka, který Soči také navštívil a požehnal Vám. Jenže ani to nepomáhá.
Trenére Hadamcziku, v Soči zatím neví, jak zaplní v budoucích letech olympijskou hokejovou halu po skončení her. Co kdybyste v Rusku zůstal a vymyslel s prezidentem Putinem (ten může za všechno, co se právě odehrává) smysluplné využití haly? Obchodní talent Vám na rozdíl od trenérského zjevně nechybí, a my bychom měli doma o problém méně.
Chce se nám věřit, že tento otevřený dopis povede k tomu, že se hoši, nakonec ještě zmátoříte. Moc tomu už ale nevěříme. Řečeno s Václavem Havlem, panuje tady při pohledu na Vás "blbá nálada".
Milý Jardo (Jágr), přejeme Ti vše nejlepší k dnešním narozeninám. Tobě jedinému lze zatím odpustit, protože jsi byl kdysi nejlepším hokejistou světa a navíc jsi vtipný. Posíláme do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky návrh, aby Ti byla postavena socha v životní velikosti na pražském Malostranském náměstí. Kdysi zde stávala socha věnována maršálu Radeckému, ale ten bojoval na straně nenáviděných Rakušanů, kteří nás po staletí utlačovali. Budeš důstojnou náhradou.
Mottem olympiády je Hot, Cool, Yours (Rusové mají variantu Жаркие, Зимние, Твои). Vaše výkony zatím ale nejsou ani Horké, ani Senzační, ani Vaše. Dokonce ani Naše. Udělejte s tím něco.
S pozdravem
FANOUŠCI (zatím ještě Vaši)

Horoskop

14. února 2014 v 22:44 | já |  Moje psaní
Ze zásady, první co si v novinách a různých zábavných periodikách přečtu, jsou různé horoskopy. Čínské, keltské, andělské a jiné, jichž jsou stovky, mě lákají abych věděla. Zvláště ty nazvané Na dnešní den. Při snídani si otevřu internet a jedu.
Po chvilce čtení začnu přemýšlet, jak se dopravím k lékaři, k němuž mě dnešní výzva posílá, Byla jsem tam sice minulý týden, ale když to říká horoskop, musím. No jo, ale jak. Tady výslovně zakazují čtyřkolá vozidla, od nichž mi dneska hrozí nebezpečí úrazu. Takže pěšky, dobře. Vezmu si tmavé brýle, jelikož mě bude svádět starší, vysoký muž. Proč zrovna mě, starou bábu o hůlce, nevím, ale proti gustu...! Štěstí se prý na mě přilepí a bude se mnou trávit několik následujících dnů. Což o to, ať si štěstí příjde, taky kdo by odmítal, že, ale doufám, že se alespoň vejdeme do mé postele. Také mi příjde výhodná nabídka na práci v zahraničí, kterou nemám odmítat, neboť jiná už nebude. Tak nevím, mám si jít koupit letenku pro dva, nebo nechat polovičku doma? A co vlastně budu dělat? Marně studuji další předpověď, ale nikde nic.
Vezmu do ruky Chvilku pro Tebe a urychleně hledám horoskop tam, možná se dozvím podrobnosti. Jo, tak houby z octem. Nic tam o nabídce není, naopak vybízejí mě, abych ustoupila od svých zásad a přijala ty nepopulární věci, jež na mě čekají v mé nynejší práci. Tak nevím, možná bude polovička požadovat mytí podlahy 5x denně. K jídlu musím zásadně uvařit něco hnědého, zeleného a červeného. Hledám po kuchařkách a nikde není jídlo v kombinaci těchto dvou barev, zásadně živočišného původu. Moje zdravotní potíže dostoupí takového stavu, že vyhledám lékaře. Vyjímečně mě dneska nic nebolí a tak budu čekat, kdy se ozve migrena, nebo ischias. Večer budu pořádat velkou párty a poznám milého muže. Hrůza,doma nic není, lednice zívá prázdnotou, všude binec. Jistě prominete, že teď už se nemohu dále zdržovat tady s vámi, horoskop je horoskop!
Co, když se nás večer sejde víc, jako já s polovičkou!

Pět kruhů

12. února 2014 v 18:58 | já |  Moje psaní
Tak máme po čtyřech letech opět v televizi sportovní zábavu. Začaly Olympijské hry 2014 v Soči.
Jejich příprava byla jistě nákladná a jak nás informují zasvěcení novináři jdou náklady do obrovských rozměrů. Proč by také ne? Rusko se stále řadí ke světovým velmocem, jejich rozloha (myslím v km) jim dává pocit vyjímečnosti. Dovedou prodat všechno, co v zemi mají, hory, moře, studený sever i hluboká jezera. Už jenom pouť klasického olympijského ohně prošla snad vším, čím mohla. Byla v poušti vezena na hřbetech velbloudů, prošla se vesmírnou pustinou, v polárních oblastech navštívila nejstudenější kout ruska. To všechno těmto hrám dodává na zajímavosti a zvláštnosti. Neboť, co je ruské, to bylo a je vždycky nejlepší, největší, nejkrásnější a já nevím jaké ještě nej.
Sportovci ovládli všechna sportoviště, roztočil se kolotoč soutěží, rozdaly se první medaile. Všechno běží jak má, nebo ne?
Tiskem i tv už proběhly fotografie zvláštních WC, poloprázdných pokojů, pustých ulic bez stromů a keřů. Někde se údajně suchá tráva stříká na zeleno, v hoských střediscích jsou v lesích zakopáni hlídající vojáci, v ulicích kolem Olympijské vesnice se objevují strnulé psí mrtvolky, údajně otrávené pořadateli, aby tuláčci neobtěžovali turisty a sportovce.
Jsem " nevěřící Tomáš", ráda si o všem udělám svůj úsudek, ale z vlastní zkušenosti (byla jsem v Rusku dvakrát) vím, že tato země vždy dokáže něčím překvapit.
Včera jsem se dívala na záznam běžeckých závodů a byla jsem dvakrát překvapena, poprve velikostí a rozlohou stadionu a množstvím diváků, podruhé netečností pořadatelů, kteří odkázáni do značné vzdálenosti od sportovců, nebyli hned schopni pomoci padnuvšímu závodníkovi z Číny, závodnici (shodou okolností naší) podat náhradní hůlku za zlomenou.
Ne nadarmio se říká, méně bývá někdy více. Určitě by se vyplatil menší stadion a více lidí kolem trati, ochotných pomoci sportovcům, kteří se dostanou do problémů.
Holt, mám pocit, že Rusko zůstává stále tím, čím vždycky bylo. Zemí, kde je všechno možné.