22. září 2013 v 11:14 | já
|
Léto bylo v plném proudu a já se pustila do úklidu naší obrovské půdy. Spousta krabic obsahujících věci, které se "snad" ještě budou hodit, v dalších památky na dětství všech tří generací, jež v domě bydlely. Vždycky při věšení prádla jsem pohledem zavadila o zaprášené krabice, jejichž prohlídka a protřídění mě čekalo. Bylo jich požehnaně a tak jedno celé horké odpoledne jsem strávila na půdě.
Nejprve jsem nevěděla jak na to a odkládala zajímavosti stranou, že je ještě někdy protřídím a to ostatní končilo v krabicích na spálení. Tam třeba skončily výkresy z I. třídy z roku 1922, které rukou neumělou načmáral tatínek. Bylo jich tam hodně, ale co s nimi, nechala jsem si jeden, který se zdál docela pěkný a s ostatními jsem se rozloučila. Učebnice mé matky z let třicátých jsou sice zajímavé, ale jak vím z různých antikvariátů, není o ně zájem, tak pryč s nimi. Podivné sešitky, do nichž si tatínek lepil výstřižky z novin, se budou jistě někomu hodit, půjdou do prodeje.
Jejda, tady je moje panenkovská pračka "Perotka", má sice ulomený ovládání, ale moje polovička je šikulka a určitě to spraví. Na stejné hromádce skončila koupelnička, staré nádobíčko i autíčko bez kola. Tyhle staré hračky určitě svého kupce najdou.
Tak jsem tedy docela systematicky pracovala do večera, kdy už mě začala bolet záda. Ohlédla jsem se kolem a zjistila, že nejsem zdaleka hotova. Těch různých brožur, starých reklam a nabídek, všelijakých průkazů a obálek se známkami i bez, kalendářů a docela zajímavých starých knih, je plná velká krabice. Rychle jsem dokončila to nejblíže roztahané, a s pocitem, že zítra pokračuju, jsem sešla dolů.
V kapse jsem nahmatala nějakou brožurku a ejhle, při tom všem jsem si ani neuvědomila, že jsem ji vzala, jako zajímavost ukázat své polovičce. Trochu ušpiněný, bez předsádky a prvních listů se roky v prašné krabici povaloval "Repertoární sborník č. 10 - Písně do pochodu", vydaný Ústředním domem čsl. armády v roce 1954.
Je v něm spousta písní známých i neznámých autorů českých, ruských, polských a dalších spřátelených armád.
Některé znám ze školy, jiné jsem nikdy neslyšela.
Písničky jsou sice zajímavé, ale to nejspodstatnější je vždy pod jejich textem. Každá z nich je doplněna budovatelským heslem. A ne lecjakým!
Jsou k zamyšlení i úsměvná, proto je tady některá zveřejním.
"Při cvičení, na mou duši,
okop se ti nedaří?
Po boji pak okop hlubší
vykopou ti hrobaři." - Optimistické, že?
"Nespouštěj nikdy řády z hlavy -
špatný je strážný povídavý!" - Nepřítel byl všude, že?
"Černá jízda vždy je
rodnou sestrou havarie!" - Co dodat?
"Rozcvičkám se vyhýbat
značí porušovat řád.
Navíc živíš nepřítele
ve svém vlastním líném těle." - Zase ten hrozící nepřítel!
A takových skvostů, obsahuje knížečka mnohem víc. Mám ji v knihovničce a přemýšlím, zda ji nabídnout k odprodeji, či snad ji ponechat jako svědectví doby? Co myslíte?
Je to sice pro nás pamatující směšné, ale jako PAMĚŤ by to stálo zachovat pro ty, co tohle nezažili.