13. března 2013 v 13:32 | dle časopisu History a já
|
Australští veterání z první světové války se vrátili domů a čekalo je nemilé překvapení. Velká hospodářská krzize se nevyhnula ani Austrálii a do toho v roce 1932 od léta do podzimu řádí extrémní sucha. Je mizerná doba a ani jejich vláda jim není schopna pomoci. Hyne dobytek, na polích je sucho a úroda ta je minimální. Navíc v noci ze 17. na 18. září napadnou jejich pole zobatí lupiči. Pštrosové emu! Jsou jich tisíce a hladoví a žížniví se vrhají na nádrže s vodou. Za několik hodin vypadá krajina jako vystřižená z apokalypsy.
Tito bezmála dva metry vysocí a až 55 kilogramů vážící opeřenci navíc skřehotají tak nepříjemně, že lidé mohou vyletět z kůže.
Premiér Georg Pearce, válečný veterán, vyšle na pštrosy armádu v domění, že těch 500 vojáků, které pošle do vnitrozemí, si s ptáky hravě poradí. Den před zamýšleným bojem se konečně rozprší, dříve tolik potřebný déšť přichází v nejméně vhodnou chvíli a za několik málo dní začnou ze země rašit výhonky , které pštrosi tolik milují. Vojáci musí s akcí několik dnů počkat a pak se nestačí divit.
Jeden z útočníků konstatuje: "Člověk, že je pánem tvorstva? Pche! Obklopilo nás možná 100 000 pštrosů! Kdyby se na nás ty smrduté mrchy vrhly, tak by nás rozklovali na cucky!"
Ptáci s mozkem velkosti křepelčího vajíčka se při prvním výstřelu chaoticky rozutečou na všechny světové strany a uháněli takovou rychlostí, že bylo skoro nadlidské dosáhnout efektivního zásahu. Nepomohl ani kulomet Lewis, který dokáže vypálit 500 až 600 dávek za minutu a jehož dostřel se blíží ke třem kilometrům.
Nic to nebylo platné, když vedle svalnatých pařátů, schopných v mžiku vyvinout rychlost 70km/hod se objevila ještě jedna komplikace. Nedostatek peněz, neboť každý z těchto nábojů musejí zaplatit sami farmáři a jehož cena se rovná jedné porci dětské obilné kaše! Proto se denně vystřelilo jenom 2000 nábojů.
Válka s ptáky, která původně měla zabrat jeden týden a v níž mělo na polích zůstat tisíce nehybných pštrosích těl, se mění ve frašku. Čísla hovoří za vše, např. za celý 7. listopad se podařilo zlikvidovat pouhých 35 ptáků a nepomohlo ani namontování kulometu na nákladní auto. Pštrosi se ukázali mnohem obratnější a pohotovější než řidiči aut.
Dopadlo to tak, jak muselo! Vojsko bylo odvoláno a pštrosi se stáhli do vnitrozemí. Ovšem síla a směr putování pštrosích hejn v západní Austrálii, je naprosto nevypočitatelná a problém s nimi se ještě několikrát opakoval v letech 1934, 1943 a 1948.
Zajímavé, to jsem nikdy neslyšel. Naštěstí je Austrálie daleko. Myslím si, že si příroda poradí i bez zásahu "chytrého" člověka.