close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jak se k nám dostala vánočka?

15. listopadu 2012 v 22:32 | čas. 5+2 |  Co jsem četla jinde!
Historie vánočky se začala psát již v 16. století a až do 18. století byla výsada péct vánočku svěřena jen řemeslníkům a pekárnám se zvláštním povolením. Vánočka do té doby sloužila zejména jako dar pro tehdejší šlechtu a úředníky. Tehdy byla s mandlemi, ořechy a rozinkami. Pro běžnou populaci byla určena jen obyčejná vánočka, kterou byste si pravděpodobně dnes nekoupili. Teprve od 18. století si ji začali lidé péct i doma. Recepty se dodnes dědí z generace na generaci a existuje tedy nespočet možných variací. Stejně tak pro vánočku vznikla spousta zajímavých pojmenování. Za všechny jmenujme například:
štědrovečernice, vandrovnice, štědrovice, štědrovka, pleténka, húska, calta, pletanka, pletenice ceplík, štrucla, štricka. Pečení vánočky provázela také řada zvyků. Například se do ní zapékala mince. Kdo ji pak při krájení našel, měl zdraví a bohatství na celý rok "zaručeno". Dalším zvykem bylo to, že hospodyně, které zadělávala na vánočku, musela být oblečena v bílé zástěře a šátku. Při zadělávání těsta navíc nesměla mluvit a při kynutí těsta musela vyskakovat do výška. Pokud se vánočka roztrhla nebo spálila, věštilo to nezdar. Pečení vánočky nikdy nebylo jednoduché a možná si nyní říkáte, jak to máte snadné, když ji jdete koupit do obchodu.
Křížové pletení vánočky mělo svůj přesný smysl. Mělo za cíl ochránit nás před zlými vlivy. Tradičně se vánočka pletla z devíti stejných pramenů. Základ tvoří první patro složené ze čtyř pramenů. Ty mají symbolizovat slunce, voda, zemi a vzduch. Druhé patro tvoří prameny představující rozum, vůli a cit. Poslední tvoří dva prameny, které spojují vědění a lásku.
Vánočka tedy neodmyslitelně patří k Vánocům a pro mnoho z nás i ke snídani. Mažeme ji máslem, džemy, ovocnými pomazánkami i kakaovým krémem.
Dobrou chuť!

 


Komentáře

1 Intuice | E-mail | Web | 15. listopadu 2012 v 22:39 | Reagovat

Zajímavý článek! Kdysi jsem vánočky pekla, poslední dobou už nechávám tuto činnost na jiných! :-)

2 terezka66 | Web | 15. listopadu 2012 v 23:03 | Reagovat

Moc zajímavý článek, jsem ráda, že jsem obohacena ho zajímavou historii vánoček, i přestože ji nejím a dívám se, jak se moje rodina na vánoce napchává :D

3 Jitka | E-mail | Web | 16. listopadu 2012 v 8:28 | Reagovat

Peču každý rok na Vánoce, vánočky dvě. S hrozinkami a mandlemi. Považovala bych to za vlastní selhání, kdybych na vánoční stůl rodině podhodila  kupovanou.Manžel si občas koupí ke snídani, ale to se nedá srovnávat. Z obchodu je vybledlé těsto, moje je žluťounké a těch hrozinek a mandlí je tam pomálu.Moje maminka mívala vánočku dost těžkou, ale dobrou. Moje je nadýchaná jako peříčko. Mám jiný recept. Ta maminčina byla máslová, já používám olej.V tom je ten rozdíl.

4 Jarka | Web | 16. listopadu 2012 v 8:57 | Reagovat

Vánoce bez domácí vánočky si nedokážu vůbec představit, mám ji už od dětství moc ráda a nejlepší se mi zdá ta od mé maminky. Je tak akorát vláčná (na rozdíl od Jitky, mám raději vánočky těžší), má oříšky i rozinky, no prostě mňaaam!

5 Hanka | 16. listopadu 2012 v 14:15 | Reagovat

Moc hezký článek, je vidět, že všechno má svou historii i vysvětlení. Recept na svou první vánočku jsem dostala od jedné naší sousedky, která by dnes měla už hodně přes sto let. Byla to paní ze staré školy, kdy se dbalo na tradice, přímou rodinu už neměla, ale ráda poradila jiným. Doma už nepekla, ale ráda přišla a "byla při tom". Je vlastně jednou z mála sousedů, na které často vzpomínám a na hřbitově ji pravidelně zapálím svíčku. A ta vánočka mně ji připomněla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama