close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Bude z toho něco?

12. října 2012 v 17:47 | já |  Moje psaní
Šotek je malý psík na vysokých nohách. Vypadá opravdu, jakoby chodil na chůdách nebo štaflích. Nejmenuje se tak, ale pro dnešek mu tak budeme říkat. Je veselý, hravý, neposedí ani chvilinku. Chcete-li jej večer donutit k spánku, musíte mu upravit pelíšek, pěkně potichoučku mu domlouvat a pak, rovněž potichoučku odejít. Pak teprve spí a je od něj klid.
To Elinka je jiná. Je to dáma, rozvážná a klidná. Na zavolání sice přiběhne, ale dává si na čas. Opatrně našlapuje na své ťapky a rozhlíží se kolem. Pak ulehne do svého letitého koše a po očku pozoruje svět. Jsou to roztomilí pejsci, ovšem jenom pokud jsou každý zvlášť. Společně se z nich stává nezvládnutelný chumel nohou, který se s rámusem přesunuje z jednoho konce zahrady na konec druhý. Proženou se kolem jako tornádo a nic před nimi neobstojí. Ráda se dívám na jejich společné hry, lépe dívala jsem se ráda až do včerejšího odpoledne.
Blíží se zima a tak si každý dělá různé dobrůtky, aby ji nějak přečkal. Ten zavařuje kompoty a suší houby, ona zase vaří marmelády, kečup a ukládá sušené ovoce do mrazáku. Jelikož jsem od všech těchto dobrot už upustila, neboť jsme jenom dva a spotřeba je daleko menší, ponechali jsme si jenom jednu lahůdku, kterou rok, co rok opakujeme. Zelí!
Výborné, nadrobno strouhané a lahodné zelíčko, schované v kameninové nádobě, děláme rok, co rok. No a dělali jsme ho zrovna včera. Znáte to, ten krouhá cibuli, ten tlačí zelí, pak se zase vyměníme a jedeme, dokud práce není hotová. na nic kolem není čas. Pejsci běhali kolem, občas jsem je zahlédla okem, jinak jsme si jich nevšímali.
Jo, až do oné chvíle, kdy z rohu pokoje se ozvalo žalostné kvílení naší dámy. Nejdříve jsem si myslela, že si někam strčila , jako už několikrát drápek. Ale dnes to bylo vážnější. V Elinčině pelíško stáli dva nešťastníci a nemohli od sebe. Zpočátku jsem myslela, že se zachytili drápkama, ale kdepak!!! Jejich milování skončilo jakýmsi zakousnutím a tak veškerá snaha jít každý svou cestou byla marná. Stáli tam jako dva provinilci, zadečkama u sebe a koukali co páníček s paničkou udělají. No, co asi můžete v takové chvíli dělat? Zpočátku jsme měli zlost, že se to stalo zrovna v tuhle chvíli. Ani jednoho z nás nenapadlo, že naše dáma má své dny a jelimánek je využije. Po chvíli divení jsme se rozesmáli naplné kolo. Čemu se smál polovička, nevím, ale já si v tu chvíli představila následek. Malá, slepá štěnátka! Jak asi budou vypadat budou po mámě dlouhá, nebo po otci vysoká. Zkrátka naše dáma se nám spustila a nám nyní nezbývá, než čekat, jak se věc vyvine. Možná, že to byl jenom pokus a naše skoro šestiletá fenka to zvládne bez následků, možná, že bude mámou! V každém případě to bude zajímavé a vám, kdo jste zvědaví jak tohle dopadne, dám určitě vědět.
Jo, a nebojte se! Po dvaceti minutách se pejsci rozešli každý jiným směrem, jako by se nic nestalo!
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 12. října 2012 v 19:36 | Reagovat

Tak ta štěňátka mě napadla dávno před tímto článkem. Hned když jsi nám poprvé představila toho kluka uličníka, říkala jsem si, jak ty dva asi Hadimrška ohlídá. No, a neohlídala. Mám takový dojem, že teď budou štěňátka po několik let za sebou. ;-)  :-D

2 Karel | 13. října 2012 v 21:09 | Reagovat

Obávám se, že na ně nebude hezký pohled. Co s tím budeš dělat?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama