Máte rádi fórky? Takové ty, co se objevují v různých novinách a časopisech, dnes často na Fb, nebo vám je doručí přátelé emailem. Jsou jich opravdu hromady a někdy se člověk nestačí ptát, kam na to jejich autoři chodí. Holt, někdo už má ten dar a umí najít na každou otázku i situaci adekvátní odpověď. Já mezi ně nikdy nepatřila a asi už patřit nebudu. Vždycky jsem spíš hloupými fórky trpěla. Od MŠ, přes základní školu, po střední jsem se většinou sama stávala terčem vtipálků. Kreslené anekdoty jsem si s oblibou prohlížela a od srdce se jim smála. Hlavně těm fórkům, jak se říká fousatým.
Ještě donedávna mě dokázaly rozhodit fotografie létající po netu, zobrazující toho, či onoho politika v situacích pro něj nepěkných. Připadalo mi to nevkusné a nemorální. Doma mě učili, co nechceš aby dělali tobě, nedělej ani ty jim. Taky jsem se podle toho snažila řídit až do nedávna. Pak jsem na jedné osklivě vyhlížející zdi přečetla "vzkaz od Člověka" . Doslova tam stálo - "Jsem Člověk! Nechej mě žít i zemřít, tak jak chci!" Nic víc! Chvíli jsem na ten vzkaz němě zírala a pak jsem šla dál!
V hlavě jsem si neustále omílala první větu - jsem Člověk, jsem Člověk! Já přece také jsem Člověk, i když někdo mě považuje spíše za člověka s malým č!
Ano, degradují mě o to velké písmeno a dělají ze mě něco méněcenného, a to si přece nenechám líbit.
Když jsem došla domů, sedla jsem k PC a otevřela poštu! Vyhrnulo se na mě spousta fousatých i méně fousatých fórků, proseb o přeposlání, reklam a jiných hloupostí, že jsem se zhrozila. No a stačilo jedno, dvě klinutí a vše zmizelo. Zůstala jenom čistá stránka s pozdravem Dobrý den, který jsem si dala do záhlaví! Hned jsem se cítila líp, ovšem jenom do doby, než mě přivítala stránka na Fb. Opět to samé, pošli ostatním, prosím předej dál, nenechej zapadnout, řvaly na mě z obrazovky příspěvky nahromaděné za jeden den! Vnucují mě něco s čím nesouhlsaím, něco, s čím jsem ochotna souhlasit, i něco co opravdu uznávám. Proč! Jsem přece Člověk s velkým č a sama se rozhodnu, co si přečtu, co komu pošlu, nač se podívám! Dávám tímto najevo svůj nesouhlas se všemi těmi dobrými radami, doporučeními kam co poslat, jak se dívat na svět. Jsem přece ještě Člověk, nejsem natolik sešlá, aby za mě někdo něco rozhodoval.
Proto všem říkám, neposílejte mi nic, co já nechci, stejně to hned mažu, nechejte mi ještě můj rozum, aby mě vedl, kam já chci, nenuťte mi cizí bláboly. Sama se rozhodnu, sama si udělám úsudek, já jsem ještě Člověk!
Mojí emailovou adresu moc lidí nezná a FB, jsem si vůbec nepořídila a pořizovat nebudu, nerada zveřejňuji své fotografie a tak nějak všeobecně, mám ráda své soukromí. Jojo, i já jsem Člověk. ;-))