
Dopis bolavého srdce
20. září 2012 v 23:12 | neznámý | Co jsem četla jinde!
Komentáře
No, nevím, tím, že to pisatelka psala na pohlednici, a ne do zalepené obálky, tak to tak trochu zveřejnila též - všichni na poště si to mohli přečíst a dnes by to prostě vložila na Facebook ;-) :-)
Ale nechci zlehčovat, je pravda, že hezké dlouhé dopisy už se dnes nepíší, což je moc škoda. :-(
Přečetla jsem to jedním dechem a napíši proč. Zrovna včera jsem mluvila se svým známým, prozradím, že to je VŠ, který už přes rok nemůže najít práci. Naposledy to zkoušel před pár dny, pohovor byl tak nadějný, tohle musí vyjít. Několikrát prý padla otázka: Kdy můžete nastoupit? Když pan šéf v dohodnuté době nezavolal, včera mu volal ten známý a prý, že si to rozmyslel, nepřijme ho. Známý to psychicky nevydržel, popsal mi, jak nešťastně jednal, odnesla to jeho rodina, dokonce padly i nějaké rány. Pak to odeznělo, už večer toho hrozně litoval, jak to nezvládl a je rozhodnut v pondělí jít na psychiatrii. Lidská psychika dovede věcí. :-(
Fraška jménem výběrové řízení. Je to k pláči, vzteku, smíchu, ...:-(
Elegantně provedený rozchod. I když jistě bolel, ale ta dotyčná to zvládla bravůrně.
[3]: Není se čemu divit. Po dlouhé době nezaměstanosti a neustálém odmítání při směšných výběrových řízeních není se co divit, že chlapovi rupnou nervy. Ani nevíš jak jsem ráda, že jsem tak stará a už nemusím do výběrového řízení. Mně by nervy ruply taky, ale asi bych to šla vytřískat tomu, co mě nakonec nepřijal. Doma za to nikdo nemůže.Tolik jsme si od změn po revoluci slibovali a nakonec je z toho jedno velké zklamání.
No páni, to psaní je z roku 1909 a mě připadalo, že si čtu současný výlev srdce. Je vidět, že lidé byli stejní před sto lety, jako asi i před tisíci. Stále námi cloumají stejné city, stejné radosti, lásky, ale i bolesti a zrady. Jen doufám, že to s tou pisatelkou, nedopadlo až tak smutně.