close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Dopis bolavého srdce

20. září 2012 v 23:12 | neznámý |  Co jsem četla jinde!
Můj milovaný!!!
Nikdy jsem si nemyslela, že se mi to může stát, a stalo se! Z celého srdce bych si přála, aby dnešní den nikdy nepřišel, abych nemusela psát tento dopis! A přece ho píšu!
Náš společný život nebyl nikdy jedna báseň, ale vždy jsme se snažili, aby alespoň bylo zdání idily! Na všem jsme se dohodli, všechno jsme společnými silami překonali, až do dneška!
Možná byly skvrny na slunci, možná jsi se špatně vyspal a něco tě trápí, nevím! Poprve jsi použil slova, která bolí a která zraňují. Poprve jsem pocítila tu nenávist, která byla v tvých slovech
Nemá smysl se vracet k tomu, co by jsi možná chtěl vrátit nazpět, nejde to. Ta nejpevnější struna v mém srdci praskla a nikdo na světě ji už nedokáže opravit. Praskla, tak jako prasknou občas struny na houslích a tón pak zní falešně. Slova, které jsi vystřelil jen tak, do prostoru, se teď vznáší a tančí nad mou hlavou. Byla to slova plná nenávisti a zloby, kterou jsi musel v sobě hodně dlouho skrývat!
Já to nebyla, kdo zavdal příčinu a přesto jsem to byla já, kdo to odnesl.
Končím! Nenacházím v sobě sílu a ani nemám chuť se snažit něco lepit dohromady. Prasklý hrnec už nemá cenu a tak ani naše společné chvíle, už se stávají zbytečnými.
Venku za oknem je černočerná tma a do té odcházím. Nechci být nikomu na obtíž, nikoho nežádám o odpuštění.
Moje láska se rozplynula jako pára nad hrncem a nikdo ji nedá dohromady.
Žij spokojeně a na mě zapomeň!
Tak už to na tom světě chodí, po dni přichází noc a po lásce zbývá jen hluboký kráter v srdci.

Nelekejte se, tohle jsem nepsala já, nemám k tomu důvod. Opsala jsem si to kdysi dávno z jedné pohlednice, která se mi náhodou dostala do ruky. Nevím, kdo jej psal, ani komu. Adresát, ani pisatelka už určitě nežijí, datum na pohlednici bylo 11. 7. 1909. Proto jsem si dovolila jej tady opsat a ukázat, jak naši předci dokázali svěřit pohlednici své pocity. Troufám si říct, že emailem ani SMS by to tak pěkně nevyznělo, a ta pohlednice byla tahle!

 


Komentáře

1 Jarka | Web | 21. září 2012 v 8:36 | Reagovat

No páni, to psaní je z roku 1909 a mě připadalo, že si čtu současný výlev srdce. Je vidět, že lidé byli stejní před sto lety, jako asi i před tisíci. Stále námi cloumají stejné city, stejné radosti, lásky, ale i bolesti a zrady. Jen doufám, že to s tou pisatelkou, nedopadlo až tak smutně.

2 Janah | Web | 21. září 2012 v 19:58 | Reagovat

No, nevím, tím, že to pisatelka psala na pohlednici, a ne do zalepené obálky, tak to tak trochu zveřejnila též - všichni na poště si to mohli přečíst a dnes by to prostě vložila na Facebook ;-) :-)

Ale nechci zlehčovat, je pravda, že hezké dlouhé dopisy už se dnes nepíší, což je moc škoda. :-(

3 Hanka | 29. září 2012 v 10:40 | Reagovat

Přečetla jsem to jedním dechem a napíši proč. Zrovna včera jsem mluvila se svým známým, prozradím, že to je VŠ, který už přes rok nemůže najít práci. Naposledy to zkoušel před pár dny, pohovor byl tak nadějný, tohle musí vyjít. Několikrát prý padla otázka: Kdy můžete nastoupit?  Když pan šéf v dohodnuté době nezavolal, včera mu volal ten známý a prý, že si to rozmyslel, nepřijme ho. Známý to psychicky nevydržel, popsal mi, jak nešťastně jednal, odnesla to jeho rodina, dokonce padly i nějaké rány. Pak to odeznělo, už večer toho hrozně litoval, jak to nezvládl a je rozhodnut v pondělí jít na psychiatrii. Lidská psychika dovede věcí. :-(

4 MirekČ | Web | 30. září 2012 v 5:32 | Reagovat

Fraška jménem výběrové řízení. Je to k pláči, vzteku, smíchu, ...:-(

5 Jitka | Web | 30. září 2012 v 17:28 | Reagovat

Elegantně provedený rozchod. I když jistě bolel, ale ta dotyčná to zvládla bravůrně.

[3]: Není se čemu divit. Po dlouhé době nezaměstanosti a neustálém odmítání při směšných výběrových řízeních není se co divit, že chlapovi rupnou nervy. Ani nevíš jak jsem ráda, že jsem tak stará a už nemusím do výběrového řízení. Mně by nervy ruply taky, ale asi bych to šla vytřískat tomu, co mě nakonec nepřijal. Doma za to nikdo nemůže.Tolik jsme si od změn po revoluci slibovali a nakonec je z toho jedno velké zklamání.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama