close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kouzlo zahrady

30. srpna 2012 v 17:56 | já |  Moje psaní
Náladu jsem měla už od rána tak říkajíc pod psa! Asi jsem vstávala levou nohou nebo co já vím. Mrzutá a rozladěná jsem chodila po bytě a vykonávala denní práce. Do ničeho se mi nechtělo, nic mě nepřipadalo nutné a potřebné. Polovička se mi raději klidil z cesty stejně jako naše Elis. Kolem poledne jsem už nevěděla kudy kam, nepříjemné horko, celá upocená a já musím stát u plotny. Konečně jsem dovařila a vlítla do sprchy. Těšila jsem se na dnešní oběd, rodina si přála dukátové buchtičky se šodó a já s velkým přemáháním splnila jejich přání. Ale jak už to bývá, když se člověk snaží, výsledek bývá většinou jiný, než bychom chtěli. Buchetky se zdály málo sladké, krém byl řídký a všichni kolem se mi zdáli nevrlí a nabroušení.
Umyla jsem nádobí, dala si odpolední kafíí, ale pořád ne a ne aby se nálada zvedla.
Kolem čtvrté jsem to už nevydržela a přes velké horko jsem si šla sednout na zahradu. Stoleček jsem přesunula pod stromeček, a usadila jsem se do stínu. Horkým vzduchem se nesly všechny možné zvuky, od letadla vysoko v mracích, po sousedovu pilu, s níž pracuje už několik dnů. Něco mě zašimralo na tváři a já zvedla oči do koruny stromu. Na stříbrné nitce, tenké jako dech se ke mě spouštěl malý pavouček. Chvíli jsem ho pozorovala a on se zastavil. Určitě mě viděl také. Asi se bál mé reakce, otočil se na svém létajícím vlákně a rychle lezl nazpět. Po chvíli zmizel ve větvích. Kolem se mihlo několik motýlů v jakémsi kouzelném tanci, třepetajících křídly tak rychle, že jste je málem nezpozorovali.
Odněkud přilétl lehký závan větru a jako by šeptal "to bude dobrý, ššš, neboj ššš", počechral mě ve vlasech a zmizel tak náhle, jako se objevil. U sousedů za plotem rozkvetla nádherná růže, která se svou růžovou sukýnkou vypadala jako tanečnice.
Tany, tany, hopy, hop, představila jsem si její taneční kreaci a usmála jsem se. Jen tak sama od sebe.
Nálada byla zase skvělá, jakoby víla naší zahrady mávla svým čarovným proutkem. Odněkud mě pozorovala, vím to jistě a nechtěla se dívat na tu protivnou a otrávenou ženskou, proto zasáhla! V pravou chvíli a dokonale.
Zahradničko - vílo naší zahrady, díky!
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 30. srpna 2012 v 22:31 | Reagovat

To je nad slunce jasný, že u plotny ve vedru, kterým letošní léto nešetřilo, se dobré náladě jaksi nedaří. Proto byl výborný nápad, s tím posezením na zahradě. O tom si můžu jen snít a představovat si, jak by to bylo krásné, pozorovat pavoučka, motýly a kvetoucí růže u sousedů. :-D

2 Hospodynka | Web | 10. září 2012 v 17:04 | Reagovat

Zahradu mám suchou, víla nikde žádná. Je to letos bída.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama