close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Záleží na úhlu pohledu

19. července 2012 v 22:02 | já a Pro ženy.cz |  Moje psaní
Skoro každý chlap to zná. Když už si myslí, že se jeho vztah ustálil a harmonizoval, když už pozapomněl na temnou stránku ženiny osobnosti a když už, ukolébán dlouhým klidem bez hádek, si přestal uvědomovat, že život po boku ženy je životem na svazích sopky, která nepravidelně a nepředvídatelně vybuchuje, začne tato soptit.
Co je podstatou tohoto jevu, který se opakovaně vrací a který nedopřeje muži v klidu si užít intermezz ženina dobrého rozmaru? Kde se bere v jinak tak mírumilovné ženě tolik náhlé záště?
Ta zášť není náhlá. A její zaměření vůči muži je vykonstruované. Jejím základem je nespokojenost samé se sebou, s životem, který žena vede a nedokáže z něj odejít. Je to život vedle muže, kterého nemá ráda, ale relativní pohodlí ji v něm ukolébá a brání jí provést zásadní změnu. V hloubi duše ji žere, že se bývala mohla vdát lépe, bydlet na jiném místě, trávit jinak dovolené, zvát domů jinší přátele.
Tak to vidí chlap !
A jak to vidí ženská? No, skoro stejně! Ten její, tolik milovaný muž, ji udělá takovou a takovou věc, přesto, že mu to říká dnes a denně. Udělá ji to určitě naschvál, protože ji nemiluje a lituje toho, že je s ní! On má někde jinou, lepší, než jsem já! Krev vzkypí, hladina adrenalinu stoupá a ruka šátrá po něčem hodně tvrdém a těžkém. Než tento předmět použije, aniž chce, otevře svá ústa a vypustí páru! Křičí, spílá a nadává. Uklidnit ji nelze jinak, než bouchnutím dveří a odchodem!
Ta rána na chvíli zarazí tok vydávaných slov a spustí jiný proud, otočí kohoutkem slzovodů a spustí vodopády slziček.
Je po zlosti a nastává období sebelítosti. Jsem chudák, nemá mě rád, chodí za jinou, schválně nezavírá poklop na WC, neuklízí po sobě hrníček od kávy a všechno nechává jen a jen na mě.
Adrenalin opět stoupá a ta těžká věc v naší ruce, dosud nevyužitá náhle najde uplatnění. Vymrštěna naší rukou letí směrem, kam onen zlosyn odešel.
Prásk!!
Znáte to, někdy se uklidnit nelze jen tak. Necháme ho odprošovat, slibovat a vyznávat nám lásku. Pak se pomaloučku dáme dopořádku a nakonec hrdě přistoupíme, na to, že to teda ještě jednou zkusíme.
A tak to jde stále dokola, ale to už víte, ne?
 


Komentáře

1 MirekČ | Web | 20. července 2012 v 6:54 | Reagovat

Hezky napsané! "Takový je život panáčku!" - řekl kdosi. :-)

2 Jarka | Web | 20. července 2012 v 9:17 | Reagovat

Ne, že by mě ten můj taky čas od času nevytočil, ale nemyslím si, že jsem si vybrala špatně.
Vždyť oni jsou nakonec určitě všichni stejní, jeden za osmnáct a druhý, bez dvou za dvacet. ;-))

3 Jitka | Web | 20. července 2012 v 10:52 | Reagovat

Jarka to vystihla a musím se přiznat, že mě hned tak k pláči nikdo nedožene. Ty tam jsou doby, kdy jsem s pláčem, hlavou zapřenou o horní skřínky kredence umývala nádobí a litovala se. Už to nedělám. Pomyslím si něco o pr... a nepláču.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama