Záleží na úhlu pohledu
19. července 2012 v 22:02 | já a Pro ženy.cz | Moje psaníSkoro každý chlap to zná. Když už si myslí, že se jeho vztah ustálil a harmonizoval, když už pozapomněl na temnou stránku ženiny osobnosti a když už, ukolébán dlouhým klidem bez hádek, si přestal uvědomovat, že život po boku ženy je životem na svazích sopky, která nepravidelně a nepředvídatelně vybuchuje, začne tato soptit.
Co je podstatou tohoto jevu, který se opakovaně vrací a který nedopřeje muži v klidu si užít intermezz ženina dobrého rozmaru? Kde se bere v jinak tak mírumilovné ženě tolik náhlé záště?
Ta zášť není náhlá. A její zaměření vůči muži je vykonstruované. Jejím základem je nespokojenost samé se sebou, s životem, který žena vede a nedokáže z něj odejít. Je to život vedle muže, kterého nemá ráda, ale relativní pohodlí ji v něm ukolébá a brání jí provést zásadní změnu. V hloubi duše ji žere, že se bývala mohla vdát lépe, bydlet na jiném místě, trávit jinak dovolené, zvát domů jinší přátele.
Tak to vidí chlap !
A jak to vidí ženská? No, skoro stejně! Ten její, tolik milovaný muž, ji udělá takovou a takovou věc, přesto, že mu to říká dnes a denně. Udělá ji to určitě naschvál, protože ji nemiluje a lituje toho, že je s ní! On má někde jinou, lepší, než jsem já! Krev vzkypí, hladina adrenalinu stoupá a ruka šátrá po něčem hodně tvrdém a těžkém. Než tento předmět použije, aniž chce, otevře svá ústa a vypustí páru! Křičí, spílá a nadává. Uklidnit ji nelze jinak, než bouchnutím dveří a odchodem!
Ta rána na chvíli zarazí tok vydávaných slov a spustí jiný proud, otočí kohoutkem slzovodů a spustí vodopády slziček.
Je po zlosti a nastává období sebelítosti. Jsem chudák, nemá mě rád, chodí za jinou, schválně nezavírá poklop na WC, neuklízí po sobě hrníček od kávy a všechno nechává jen a jen na mě.
Adrenalin opět stoupá a ta těžká věc v naší ruce, dosud nevyužitá náhle najde uplatnění. Vymrštěna naší rukou letí směrem, kam onen zlosyn odešel.
Prásk!!
Znáte to, někdy se uklidnit nelze jen tak. Necháme ho odprošovat, slibovat a vyznávat nám lásku. Pak se pomaloučku dáme dopořádku a nakonec hrdě přistoupíme, na to, že to teda ještě jednou zkusíme.
A tak to jde stále dokola, ale to už víte, ne?
Komentáře
Ne, že by mě ten můj taky čas od času nevytočil, ale nemyslím si, že jsem si vybrala špatně.
Vždyť oni jsou nakonec určitě všichni stejní, jeden za osmnáct a druhý, bez dvou za dvacet. ;-))
Hezky napsané! "Takový je život panáčku!" - řekl kdosi. :-)