4. července 2012 v 18:07 | já
|
Ve včerejších TV zprávách ukazovali zajímavý nález archeologů v Opavě. Drobný celozlatý prsten, jenž se dá použít jako pečetidlo a má otočnou hlavičku s drobným kamínkem, byl objeven hluboko pod vrstvami hlíny v bývalém hradním příkopu. Jeho objevením dostali archeologové do rukou opravdovou záhadu. Takový nádherný prsten nemohl patřit jinému než bohaté dámě. Zdá se malý a drobný, proto zřejmě i jeho majitelka měla drobnou ručku. S jeho nálezem se objevila záhada, kdo byla jeho majitelka, kde žila a jak se stalo, že taková vzácnost skončila na dně hradního příkopu.
Středověké osídlení Opavy se konstituovalo patrně ve 12. století v podobě kupecké osady, situované poblíž brodu přes řeku Opavu na obchodní cestě z Moravy do Polska. Tato cesta byla součástí "Jantarové stezky" spojující Jadran s Baltem. Z roku 1195 pochází také první písemná zpráva o existencí Opavy. Význam a postavení kupecké osady stvrdil městský statut, který získala někdy kolem roku 1215. Nedlouho poté, v roce 1224, byla vyhotovena listina, která poprvé hovoří o Opavě již jako o městě. Původní opevnění města bylo tvořeno patrně pouze příkopem a zemními valy opatřenými dřevěnou palisádou, později byly vystavěny kamenné hradby přerušené na třech místech městskými branami. Mnohé kupecké družiny se se svými náklady zastavovaly v opevněném městě. V prostoru Horního náměstí, v místech pozdější Hlásky, vznikl v roce 1327 kupecký dům, nejstarší obchodní centrum města. Ve městě byla od konce 13. století mincovna. Tam možná také vznikl z hroudy zlata onen prstýnek na přání bohatého měšťana, jež jej daroval své milé v den svatby. Sloužil praktické věci jako pečetidlo na různé listiny i jako nádherný doplněk drobné ručky jeho nositelky.
Radovala se z něj a vážila si daru od svého muže, jehož bezmezně milovala. Pak se stalo něco nepochopitelného, jejich dům byl přepaden a vypleněn. Kdo včas neutekl, byl zabit nebo uhořel při následném požáru. Ona dáma stačila pobrat to nejcennější, co měla, a utíkat spolu s ostatními. Její manžel ji držel svou hrubou rukou a pobízel ji k běhu. Dostali se přes otevřené centrum města, kde se k nim přidávali další lidé. Cestou odhazovali nepotřebné věci, aby byli rychlejší. U třetí brány vedoucí z města se začala tvořit velká zácpa. Manžel strhl svou ženu na bok ke zdi, kde uviděli stezku vedoucí do obranného příkopu, porostlého různými keři a rákosím. Tam cítil záchranu pro sebe i svou ženu. Ta neodporovala a následovala jej. Šlo se jí špatně v dlouhých, těžkých šatech, drobnýma rukama se přichytávala schnoucích stvolů a s hlavou otočenou nahoru k městské bráně, odkud se ozýval neuvěřitelný křik a pláč, následovala svého muže do houštiny. Pak se to stalo! Její ruka držící rákosový stvol se smekla a spolu se suchým listím jí z prstu sjel i milovaný prsten. Upadl někam do mazlavého bláta a zmizel. Neměli čas jej hledat, jestliže si chtěli zachránit život. Běželi stále dál a dál......
Už se nedozvíme, zda utekli ničivým hordám, a kdo byli. Jedno je ale jisté, prstýnek v příkopu přetrval.
Co myslíte? Mohlo se to stát takhle? Nebo to bylo jinak?
Určitě se to takle mohlo stát a dokonce se mi ten napínavý příběh moc líbil.
Ale pravdou taky je, že všechno mohlo být úplně jinak. :-))