close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Prstýnek z Opavy

4. července 2012 v 18:07 | já |  Moje psaní
Ve včerejších TV zprávách ukazovali zajímavý nález archeologů v Opavě. Drobný celozlatý prsten, jenž se dá použít jako pečetidlo a má otočnou hlavičku s drobným kamínkem, byl objeven hluboko pod vrstvami hlíny v bývalém hradním příkopu. Jeho objevením dostali archeologové do rukou opravdovou záhadu. Takový nádherný prsten nemohl patřit jinému než bohaté dámě. Zdá se malý a drobný, proto zřejmě i jeho majitelka měla drobnou ručku. S jeho nálezem se objevila záhada, kdo byla jeho majitelka, kde žila a jak se stalo, že taková vzácnost skončila na dně hradního příkopu.
Středověké osídlení Opavy se konstituovalo patrně ve 12. století v podobě kupecké osady, situované poblíž brodu přes řeku Opavu na obchodní cestě z Moravy do Polska. Tato cesta byla součástí "Jantarové stezky" spojující Jadran s Baltem. Z roku 1195 pochází také první písemná zpráva o existencí Opavy. Význam a postavení kupecké osady stvrdil městský statut, který získala někdy kolem roku 1215. Nedlouho poté, v roce 1224, byla vyhotovena listina, která poprvé hovoří o Opavě již jako o městě. Původní opevnění města bylo tvořeno patrně pouze příkopem a zemními valy opatřenými dřevěnou palisádou, později byly vystavěny kamenné hradby přerušené na třech místech městskými branami.
Mnohé kupecké družiny se se svými náklady zastavovaly v opevněném městě. V prostoru Horního náměstí, v místech pozdější Hlásky, vznikl v roce 1327 kupecký dům, nejstarší obchodní centrum města. Ve městě byla od konce 13. století mincovna. Tam možná také vznikl z hroudy zlata onen prstýnek na přání bohatého měšťana, jež jej daroval své milé v den svatby. Sloužil praktické věci jako pečetidlo na různé listiny i jako nádherný doplněk drobné ručky jeho nositelky.
Radovala se z něj a vážila si daru od svého muže, jehož bezmezně milovala. Pak se stalo něco nepochopitelného, jejich dům byl přepaden a vypleněn. Kdo včas neutekl, byl zabit nebo uhořel při následném požáru. Ona dáma stačila pobrat to nejcennější, co měla, a utíkat spolu s ostatními. Její manžel ji držel svou hrubou rukou a pobízel ji k běhu. Dostali se přes otevřené centrum města, kde se k nim přidávali další lidé. Cestou odhazovali nepotřebné věci, aby byli rychlejší. U třetí brány vedoucí z města se začala tvořit velká zácpa. Manžel strhl svou ženu na bok ke zdi, kde uviděli stezku vedoucí do obranného příkopu, porostlého různými keři a rákosím. Tam cítil záchranu pro sebe i svou ženu. Ta neodporovala a následovala jej. Šlo se jí špatně v dlouhých, těžkých šatech, drobnýma rukama se přichytávala schnoucích stvolů a s hlavou otočenou nahoru k městské bráně, odkud se ozýval neuvěřitelný křik a pláč, následovala svého muže do houštiny. Pak se to stalo! Její ruka držící rákosový stvol se smekla a spolu se suchým listím jí z prstu sjel i milovaný prsten. Upadl někam do mazlavého bláta a zmizel. Neměli čas jej hledat, jestliže si chtěli zachránit život. Běželi stále dál a dál......
Už se nedozvíme, zda utekli ničivým hordám, a kdo byli. Jedno je ale jisté, prstýnek v příkopu přetrval.
Co myslíte? Mohlo se to stát takhle? Nebo to bylo jinak?
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 4. července 2012 v 20:06 | Reagovat

Určitě se to takle mohlo stát a dokonce se mi ten napínavý příběh moc líbil.
Ale pravdou taky je, že všechno mohlo být úplně jinak. :-))

2 Hanka | 5. července 2012 v 11:54 | Reagovat

Příběh je pěkně napsaný, připomněl mi skutečnost, která se stala už dávno. Byla jsem v Tatrách na výletě, měla jsem na ruce prsten od rodičů, který jsem dostala k 18tinám. Poslední den  jsem zjistila, že prsten na ruce nemám. Hodně mě to mrzelo, protože k tomu dárku jsem měla vztah. Nikomu jsem o ztrátě neřekla, stejně jsem nevěděla, kde ho hledat. Doma jsem si podrobně v mozku "přehrávala" každou situaci, až jsem přišla na to, kde se to mohlo stát. Řekla jsem rodičům, že musím do Tater. Protože viděli, že si to nenechám rozmluvit, bylo dohodnuto, že v sobotu tam pojede otec se mnou. Bylo předem jasné, jaký bude náš program. Zařídili jsme si v chatce ubytování na jednu noc a hned jsme se vypravili do terénu, šla jsem najisto. Asi mi nebudete věřit, ale nedalo moc práce ani času, prstýnek jsem uviděla na lesní cestičce. Otec nevěřil svým očím, byl přesvědčen, že nic nenajdeme. Prstýnek nosím dodnes a jenom já vím, co k němu cítím.

3 hadimrška | 5. července 2012 v 14:41 | Reagovat

[2]: Ony se někdy stanou věci, kterým ten, kdo je nezažil, neuvěří!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama