Polovička se dal do opravy splachovače. Domem se rozléhá klepání, ťukání, občas nějaké to škaredé slovo. Oba se vyhýbáme navzájem, neboť každé takové činnosti se u nás odehrávají v jakémsi podivném napětí a stačí tak málo a bouřka propukne v plné síle. Elis i Šotek se krčí v pelíšku a jen po očku pozorují dění kolem sebe.
Vařila jsem oběd a když se pracovní činnost odmlčela, vzala jsem do ruky metlu a kbelík a šla pozametat nepořádek, který se při každé takové činnosti objevuje v míře velké. Při sypání třetí lopatky do kbelíku se m něco zalesklo mezi kousky suti. Zpozorněla jsem a opatrně vsunula dva prsty do kbelíku a vytáhla krásnou červenou perličku. Oprášila jsem ji a žasla nad její zářivou červení. Kdepak se tady asi vzala, že by ....?
Vzpoměla jsem si na povídání, které jsem kdysi zaslechla mezi dospělými , když jsme se do tohoto domu nastěhovali. Hovořili o tom, že bývalá majitelka měla několikrát prohlídku VB, neboť její zeť byl zlatník a po roce 1948 údajně u své tchýně ukryl zlato a šperky. Několikrát obrátili dům vzhůru nohama, dokonce nahlíželi i do splachovacích nádob, ale nikde nic nenašli.
Polilo mě horko! Ta perlička! Co když teď, když otloukáme zeď až na cihlu, najdeme onen poklad! Nadšením jsem nemohla ani promluvit! Konečně budeme bohatí!
Polovička se jenom zašklebil a začal bušit znovu! Rychle jsem zavřela dveře, aby se neprášilo do bytu. Netrpělivě čekám, jak to dopadne!!! Možná už za chvíli se objeví krabička a v ní....!
Dám vám vědět, jak to dopadlo, ano?
Hadííí, to by bylo něco! Držím palce. :-)))