Za posledních dvacet let se vzhled českých měst změnil k lepšímu natolik dramaticky, že si to všímáme i my, kteří chodíme jejich ulicemi. Ale co... venkov?
Napadlo mě, že bych mohl pro svou dcerku Julii obstarat nějaké venkovské stavení (aby znala les, rybník, krávu, slepici, houby a neodolatelné přísliby mechu). Podíval jsem se na net a... žasnu.
Jasně, že člověk někdy narazí na stavení, které... jsou svědectvím o velkých plánech, na něž došly peníze. Jsou jiné, kteří zase svědčí o plánech, na které peníze nedošly a tu se chce říct "bohužel", protože takové přestavby a úpravy jsou necitlivé a obcím neprospívají. A přesto: je tolik selských usedlostí, někdejších tvrzí, mlýnů a chalup, které jeví lidskou energii, lásku, práci a investice... někdy opravdu berou dech. Navštívil jsem několik z nich: často je noví vlastníci zachránili před úplnou zkázou a slavně vrátili do krajiny, kam patří a kterou spoluvytvářejí. Proto si myslím, že nejen města, ale i venkov podává povzbudivé svědectví o české schopnosti zachraňovat, zvelebovat a naplňovat obsahem. Všem, kteří se na téhle akci, pro média takřka neviditelné, za velkých obětí podíleli, vzdávám svůj respekt. Jsou to pro mě "unsung heroes".
Ano, pořád je tu tak krásně a v nesčetných případech krásněji než před dvaceti lety, že mi to dodalo tolik povzbuzení, jako v poslední době máloco.
Napadlo mě, že bych mohl pro svou dcerku Julii obstarat nějaké venkovské stavení (aby znala les, rybník, krávu, slepici, houby a neodolatelné přísliby mechu). Podíval jsem se na net a... žasnu.
Jasně, že člověk někdy narazí na stavení, které... jsou svědectvím o velkých plánech, na něž došly peníze. Jsou jiné, kteří zase svědčí o plánech, na které peníze nedošly a tu se chce říct "bohužel", protože takové přestavby a úpravy jsou necitlivé a obcím neprospívají. A přesto: je tolik selských usedlostí, někdejších tvrzí, mlýnů a chalup, které jeví lidskou energii, lásku, práci a investice... někdy opravdu berou dech. Navštívil jsem několik z nich: často je noví vlastníci zachránili před úplnou zkázou a slavně vrátili do krajiny, kam patří a kterou spoluvytvářejí. Proto si myslím, že nejen města, ale i venkov podává povzbudivé svědectví o české schopnosti zachraňovat, zvelebovat a naplňovat obsahem. Všem, kteří se na téhle akci, pro média takřka neviditelné, za velkých obětí podíleli, vzdávám svůj respekt. Jsou to pro mě "unsung heroes".
Ano, pořád je tu tak krásně a v nesčetných případech krásněji než před dvaceti lety, že mi to dodalo tolik povzbuzení, jako v poslední době máloco.
souhlas :)