10. června 2012 v 15:28 | já
|
Slavnost Těla a Krve Páně, lidově Boží Tělo je svátek římskokatolické církve, kterým se zdůrazňuje reálná přítomnost Ježíše Krista jako Boha i jako člověka v Eucharistii. Slavení svátku může být provázeno nápadnou zvyklostí, kdy z kostela vychází průvod, v němž je nesena Svátost oltářní, a na čtyřech předem určených místech (náměstí, sochy svatých, morové sloupy apod.) se konají krátké pobožnosti. Datum slavnosti se řídí datem Velikonoc příslušného roku. Nedělí Seslání Ducha Svatého končí doba velikonoční. Následuje neděle Nejsvětější Trojice a čtvrtek po ní je vyhrazen slavnosti Těla a Krve Páně. Podle místních zvyklostí bývá mše svatá zakončena buď adorací před vystavenou Svátostí oltářní, nebo je monstrance s Eucharistií nesena v průvodu z kostela. Na čtyřech předem stanovených a upravených místech se koná krátká pobožnost. Průvod Božího Těla nese často prvky jisté okázalosti (baldachýn, družičky sypající okvětní lístky, kadidlo), což vyvolává dvojí hodnocení: kritiku triumfalismu církve ze strany nezúčastněné veřejnosti nebo vnímání smyslu průvodu jako projevu nejvyšší úcty Ježíši Kristu ze strany věřících katolíků. Tento svátek jsem milovala jako malá holka. Těšívala jsem se na to, až budu oblečena do svátečních šatů, jinak jsem lítala pouze v klukovských kalhotách, a maminka mi nasadila květinový věneček, měla jsem košíček plný okvětních lístků z našich pivoněk. Z průvodu jsem mnoho neměla, hlavně že jsem mohla rozhazovat barevné lístky. Sypala jsem je s takovou vervou, že většinou po několika krocích musel přiskočit tatínek, nebo některá teta a do košíku přisypat natrhané červené nebo bílé pivoňky.
Moje vzpomínky se vyrojily dnes, kdy jsem v TV zpravodajství zahlédla nějaký šot z takového průvodu!
Hadi, díky za poučení. Ač věřící, v těchto katolických svátcích se nevyznám.
Zase jsem o něco chytřejší. :-)