Jsou měkouncí, milí a usměvaví, dobře se s nimi spí, dají se vmáčknout do sebemenšího zavazadla a na všech cestách nás bez řeči doprovázejí. Nás už ne, ale naše děti určitě.
Méďové všech barev, velikostí a materiálů.
Ojedinělou výstavu plyšových medvědů a medvídků připravili v hranickém Domě dětí a mládeže. Od pondělí 7. května se tam mohou návštěvníci přijít podívat na tisíc medvědů různých velikostí.
Výstava připomíná, nejúspěšnější hračka dvacátého století, plyšový medvídek, slaví letos sto deset let. A přitom je dnešními dětmi stejně oblíbená jako jejich praprababičkami.
Medvědi, které vystavuje hranický Dům dětí a mládeže, představují část sbírky sběratelky Svatavy Ryparové, která nashromáždila už téměř dva tisíce medvídků.
Největší z nich je velký jako člověk, nejmenší měří necelé tři centimetry. Nejstarší kousek v její sbírce je z roku 1930.
Každý jsme nějakého toho dobráka jistě vlastnili. Kdoví, kde je jim konec. Ten můj, chudáček, dostal velmi ošklivou kožní chorobu, po té, co jsem jej naočkovala vodou v domění, že jej ochráním proti všem nemocem.
Zajímavosti ze světa plyšových medvídků
- První medvídek byl vyroben 23.října 1902 v továrně na hračky v německém městečku Giengen.
- Předchůdci plyšových medvídků byli nepohybliví a děti je za sebou většinou tahaly jako vozík.
- Plyšový medvídek má oficiální název Teddy,
- Plyšoví medvídci vyrobení před druhou světovou válkou jsou velmi hledaným sběratelským artiklem.
- Pokud je značka výrobce plyšového medvídka ve formě knoflíku, na kterém je nápis STEIFF a knoflík je přišitý do levého ucha, jedná se o sběratelsky nejcennější exempláře německé firmy
- V roce 1984 se v londýnské aukční síni vydražil medvídek z roku 1912 od zmiňované firmy STEIFF, jeho cena se vyšplhala na neuvěřitelných 135 000 korun.
V roce 1987 se vydražil ve stejné aukční síni další medvídek firmy STEIFF z roku 1912 za neuvěřitelných 575 000 korun.
Ti naši určitě nebyli z těch drahých, ale nám tak určitě připadali. Vzpomínám si, jak moje kamarádka oplakala méďu, který ji vypadl z batohu někde v lese, kam jsme šli se školkou na výlet.


Pamatuji si na hnědého medvěda, který nebyl tak měkoučký, jako ty současní, ale když se otočil na bříško, tak zabručel. Úplně vidím před očima fotku, na které jsem s o rok mladším bráškou, kde medvídka vedeme mezi sebou, za ruku.