Mám nového přítele! Na stará kolena jsem se asi zamilovala, nebo alespoň zbláznila.
Poprve jsem jej zahlédla jedním očkem z okna ložnice. Bylo to před týdnem večer, když jsem se chystala spát. Venku byla tma, na obloze se kutálel měsíc a já se šla nadýchat vlahého vzduchu do otevřeného okna. Celý den bylo krásně teplo a teď večer byl vzduch příjemně teplý.
Najednou jsem zahlédla pohyb na chodníku pod oknem. Kráčel pomaličku, bez jediného zbytečného pohybu. Ve světle měsíce se leskla jeho hlava a jeho štíhlé tělo se vznášelo nad zemí, jako nějaký závoj.
Druhý den jsem ho potkala před polednem u obchodu. Mrskl po mě pohledem, lehce se olízl a pak bez otočení hlavy majestnátně kráčel dál. Dívala jsem se za ním a měla jsem chuť následovat jeho kroky, abych se o něm dozvěděla kam jde, kde bydlí a s kým.
Večerní procházku s mou jezevčicí jsem naplánovala dost pozdě, docela se smrákalo a tak jsme obě šly svižným krokem do parku. Zahlédla jsem ho dříve než on nás. Procházel se po travnaté ploše u parkoviště, jako by tam na někoho čekal. Byl nějaký neupravený, jakoby se s někým pobil. Elis jej zahlédla a napřímila se, z jejího krku se neozval ani hlásek, jenom jsem cítila napětí, které vodítko přenášelo až do mé ruky. Nechtěla jsem jít dál, ačkoliv se za mnou několikrát otočil, pak najednou zmizel mezi keři na zšeřelé cestičce. Jak ráda bych mu pohlédla do žlutých očí, zářících do tmy, ale už jsme ho nikde neviděly. Domů jsme šly stejnou cestou, ale už nebyl k nalezení.
Ráno mě čekal pod schodištěm do zahrady. Seděl tam na vysoké zídce a hypnotizoval mě pohledem. Udělala jsem pár kroků směrem k němu, on se líně zvedl, odfrkl něco stranou a plavnými skoky zmizel v zahradě.
Můj miláček, krásný černý kocour, největší, jakého znám s tou nejhebčí a nejdelší černou srstí na těle. Je nádherný a já se do něj zamilovala! Úplně bezhlavě!
Hmmm, to bude náramný fešák a myslím Hadi, že u něj nemáš šanci.
Ten se dívá po jiných kočičkách. :-))