Máme doma psí peklo! Doslova a do písmenka.
Jaro probudilo v naší Elince mateřské pudy a ona trošku začala kaňkat. Jako řádná majitelka psíčka, teda fenečky, utvořila jsem pro hárající fenku kalhotky na zavazování kolem tělíčka. V domnění, že nám budou stačit jako každý rok, jsem nic netuše ve čtvrtek ráno vypustila drobotinu na ranní procházku do zahrady. Panečku, to jsem si dala! Malý rošťák Šotek byl sice už několik dnů neklidný, ale já nereagovala. Než jsem se stačila otočit, měla Elis kalhotky v jeho zubech a ten malý prcek s nimi i jejich obsahem, Elinkou, cloumal takovou silou, že jsem musela zakročit. Nešťastný psík, zřejmě celý rozdivočený vůní hárajcí feny neměl ani chvilku pokoj. Když už jsme si nevěděli rady, neboť neustále kňučel i o patro níž a kdykolik přešla po chodbě kolem dveří, myslela jsem, že se podhrabe terasem. Pan zvěrolékař nám sice dal tlumící gel a pes byl po první dávce ospalý, ale kdykoliv slyšel jenom Elinčiny tiché krůčky, začal se třást a vyvádět. Syn mu vytvořil imitaci sexuálního partnera, ale nemá to vůběc účinek. Šotek je stále při chuti a tak už třetí den je odkázán na samotku a my trpíme jeho usilovným pláčem. Kdo to nezažil, neuvěří. Má zřejmě zvýšený sexuální apetit, neboť ještě nemá ani rok. Nedovedu si představit, co s ním budeme dělat za rok, dva! Synátor radikální řešení (kastraci) odmítá, tak se jenom modlím, aby naše psí dáma ukončila co nejdříve svou každoroční akci.

Hadi, nejsem pejskař, ale asi bych poslechla syna a u jednoho, nebo druhého pejska, nechala provést tu kastraci.
Držím palce, aby vám to psí rodeo, už brzo skončilo. ;-)