"Haló! Je to operační oddělení?" -
"Ano, co potřebujete?"
Takhle začínal telefonický rozhovor jednoho večera v malé městské stanici policie. Službu mající slečna se snažila z volajícího mužského hlasu vydedukovat příčinu hovoru.
Nešlo to snadno, volající neustále opakoval - "já nevím, co mám dělat! Ona tam pořád leží a brečí!"
Na dotaz, kdeže ona dáma leží, zmateně vykřikl- "v posteli!"
Slečna pozdvihla obočí a začala se vyptávat na adresu volajícího i dotyčné, jejich jména a telefon, z něhož volá.
Muž rozhořčeně vychrlil požadované informace a neustále dodával "pane Bože, já se zblázním! Co mám dělat, co mám dělat!" Po chvíli slečna u telefonu pochopila, že volající muž je trošku víc společensky unaven, a proto jej zpovídala znovu, když dospěli k otázce, která zazněla hned na začátku, muž se rozzuřil a se zvýšeným hlasem vykřikoval, že by bylo záhodno, aby vytáhli auto a konečně přijeli. Na otázku, proč si myslí, že to tak spěchá, se z druhé strany linky ozvalo nesrozumitelné, snad latinské slovo!
"Pane, prosím vás, ještě jednou mi řekněte, co té ležící paní vlastně chybí. Co se jí stalo a kdy?"
To už muž nevydržel a zařval - " před devíti měsíci jsme byli na plese a od té doby se to vleče! Tak už konečně dojeďte, ať není pozdě!"
"Když to vydrželo devět měsíců, tak to ještě chvíli počká, ne? Já tady nikoho nemám a musím odvolat auto z terénu!" dodala slečna a zavěsila. Při představě devítiměsíčního, opakujícího se domácího pekla se rozhodla ihned to řešit. Do etéru zněla její výzva pro všechny posádky na příjmu a s naléhavostí je posílala na uvedenou adesu. Hlavou jí však vrtalo, kdože je tam vlastně oběť. Muž volá a žena pláče, tam to teda musí vypadat!
Když se pak na uvedenou adresu dostavilo několk policejních hlídek a jejich modré majáky prořízly tmu, vylítl na ulici muž s rukama nad hlavou a zařval - "propána, odkdy do porodnice vozí ženské policajti!"
Za ním stojící paní s velikánskou taškou, pronesla hlasitě - "Pepo,zase jsi to zvoral, stejně, jako všechno! Já už se z tebe zblázním! Neumíš ani zatelefonovat!"
Hoši se na sebe podívali, jeden uchopil vysílačku a do sluchátka vyštěkl "tady pět čtyři pět! Proč jsi nás sem poslala? Tady je potřeba sanitka!"
Slečně se orosilo čelo, při představě masakru na uvedené adresa ihned vyslala vůz RZS.
Milou rodičku odvezli do porodnice, mužskýho odevzdali ochotné sousedce, aby jej opatrovala a vrátili se i s policejní posádkou na základnu.
Dispečerka jim přehrála celý hovor a oni se po jeho odeznění dali do smíchu!
To bylo poprvé, co si otec popletl význam slova operační oddělení a dispečerka nepochopila, že to, co se odehrává celých devět měsíců, neni domácí násilí, ale obyčejné těhotenství!
Á, tak to já pochopila okamžitě, jak padla o devíti měsících první zmínka.
Skvělá příhoda, pobavila jsem se. ;-)