Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Duben 2012

Co jste možná nevěděli o kaviáru

30. dubna 2012 v 23:28 | Prima vaření |  Zaujalo mě
Poslední ruský car Mikuláš II. musel mít pleť jemnou a vypnutou jako po liftingu. Každoročně totiž spořádal 11 tun toho nejlepšího kaviáru, přírodní vitamínové bomby. Ruské řeky ho byly v té době ještě plné a jeho věhlas se šířil světem. Dnes už některé typy této vynikající pochoutky nikdy neochutnáte - ryby, z jejichž jiker se kaviár dělá, jsou téměř vyhubeny.

Který kaviár je ten pravý?

Osud, který potkal jesetera malého i velkého neúprosně stíhá i vyzu velkou, obrovskou rybu, která se dožívá až 120 let a může vážit až 1 tunu. Latinské jméno jesetera znamená v ruštině "drahocenný" a právě kaviár z jiker těchto ryb je tzv. pravý. Čím je ryba starší, je kaviár lepší. Jeho barva je černá, šedá nebo hnědá a jeho chuť je jemná, jen mírně slaná. Pravidlo zní: čím méně soli a konzervantů, tím vyšší kvalita i cena kaviáru.
Abychom ale mohli i nadále požívat této delikatesy, existuje ještě kaviár nepravý, který může být také velmi lahodný. Má obvykle oranžovou až červenou barvu a jeho původcem je třeba candát, losos, tuňák nebo i kapr.

Černý obchod s černým kaviárem

Největším vývozcem kaviáru je v současnosti Irán - jeseterovité ryby tu stále ještě žijí a i kaviár z Iránu je považován za nejlepší. Hned druhým v pořadí je Rusko, po něm pak další země z oblasti okolo Kaspického moře. Moře, které je největším zdrojem kaviáru na světě. Nedaleko jeho břehů, na dolním toku Dunaje a o kus dál na řece Amur a v Černém moři se také kaviár získává, z velké části tu ale lov mají na svědomí pytláci.
Město Astrachaň na břehu Kaspiku je pak hlavním městem černého kaviáru a také černého obchodu s ním. Leží v deltě řeky Volhy, která tu tvoří unikátní komplex bažin se vzácnými druhy ptáků i rostlin.

Astrachaň - lotosové království kaviáru

Vzácná a mystická květina lotos kvete právě tady a dalším skvostem je také zdejší pevnost, tzv. Astrachaňský Kreml. Zástupce tradiční bělokamenné architektury nechal vystavět Ivan Hrozný na konci 16. století na ostrově řeky Volhy. Kromě pravoslavných chrámů tady ale stojí řada synagog i mešit - kromě Rusů tu totiž žije velká komunita Tatarů, Arménů i Židů.
Kaviár tady seženete snadno, ale místní obyvatelé si stěžují, že už to není jako dřív. "Moře je znečištěné a ryby se vyloví dřív, než dospějí do reprodukce schopného stádia," shodují se zdejší rybáři. Problém vidí také v přetrvávajícím pytláctví a pašeráctví, které se i přes vysoké tresty stále drží kvůli zvyšující se ceně kaviáru.

Afrodisiakum slavného Casanovy

Touha po této delikatese rozličných barev je stále větší a především Evropa trpí nedostatkem vlastních zdrojů. Prý účinné afrodisiakum chce vyzkoušet prostě každý, zvlášť když i proslulý lamač dívčích srdcí Casanova tvrdil, že kaviár zaručí výkonnost v posteli do vysokého věku.

Modřina na čele

27. dubna 2012 v 18:54 | já |  Moje psaní
Vždycky jsem byla velký optimista! Jakápak zkouška nebo písemka ve škole! Však vím, co umím a ono to vždycky nějak dopadne. Kolikrát jsem se divila sama sobě, že mě jenom máloco dokáže rozházet. Doufala jsem, že to tak bude pořád, ale opak je pravdou.
Poslední dobou mě stále něco víc a víc vytáčí. Mám pocit, že se svět obrátil naruby a nemohu to ustát.
Tak například dnes! Pospíchala jsem do masny, v ruce tašku s roztříděným plastem a papírem. Bylo to docela těžké a tak jsem se nejdřív "rozběhla" ke kontejnerům, abych se zátěže zbavila. První žlutý kontejner byl plný, na druhém nešel otevřít poklop, asi se tam něco vzpříčilo, další byl kolem dokola obložen plnými taškami petek. I přiložila jsem tu svou k ostatním a spěchala k modrým nádobám. Přetékaly doslova a do písmene. Na to, že dneska byl pátek a před námi ještě víkend, dovedu si představit, jak to tady bude vypadat ve středu, kdy má být odvoz! Taška s papírem přistála u svým bratříčků a sestřiček a já po schodkách zamířila do masny. Dveře dokořán a kolem nich smečka psů, Někteří s vodítky přivázanými k zábradlí, kolem pobíhali na volno asi tři další a vstoupit do prodejny, kde byli jejich páníčci, bylo značně obtížné. Když už se mi to podařilo a já přes drobotinu vkročila dovnitř, praštil mě přes nos jakýsi divný odér! Něco mezi nemocnicí a nádražní halou. Nechápala jsem a asi jsem se divně zašklebila na svou známou na konci řady. Prozradila mi, že řeznici odešla klimatizace (nevím kam) a teď se snaží marně vyvětrat prodejnu. Večer poctivě všechno vydesinfikovala a teď tohle. Ještě, že v prodejně nenechává žádné maso, jinak by asi bylo načichlé. I tak jsem toho moc nenakoupila, vědoma si toho, že chloraminové výpary jsou zrádné.
Když jsem už mírně naštvaná dorazila domů, postavila jsem vodu na kávu a začala chystat věci k vaření oběda. Dokonce jsem se přistihla, že si pobrukuji jakousi lidovou melodii. Vzala jsem hrníčky a v domnění klidné chvilky jsem se posadila za polovičkou v obýváku. Idylka netrvala dlouho! Stačil jeden hlt kávy a brrr! Odporná chuť spáleniny, hořkost a ještě něco nepopsatelného mě donutilo říct první sprosté slovo dnešního dne! Ta káva se nedá pít, ukázala jsem polovičkovi a brala mu hrnek z rukou. Vzkypěla ve mě krev a já oba hrnky jedním pohybem vyprázdnila do klozetu. Naštěstí jsem měla ještě jeden pytlík kávy nenačatý, tak se náš kávový dýchánek, sice se zpožděním, konal.
Rozhlas zapínám v kuchyňce jenom občas, proto nevím, proč jsem to udělala dnes! Hudba mé rozjitřené nervy začala uklidňovat, já pokračovala ve vaření a zdálo se, že už bude klid.
Zlaté oči! Hlasatel ohlásil zpravodajskou relaci a mě stačilo jenom několik málo minut, abych opět začala soptit. Samá špatná zpráva, koalice, hlasování o důvěře vlády, rozkradené miliony, stávka, přepadené děti atd.....Skočila jsem k přijímači, vytrhla šňůru ze zásuvky a vztekle s ní švihla na okno. A bylo vymalováno!
Konec šňůry se nějak divně otočil, vymrštil se jako had a měla jsem ho na čele. Rána jako z děla, mžitky před očima , krev na ruce i čele. Hrůza.
Moje babička by řekla, potrestal tě Pánbíček, nemáš s tím tak házet! Modřina na čele, vyhozené peníze za hnusnou kávu, samé špatné zprávy, v nose odporný smrádek z masny a teď ještě ta pitomá šňůra!
No, řekněte sami, nevytočilo by vás to také?

50 perliček ze školních lavic

26. dubna 2012 v 23:29 | prozeny.cz |  Co se mi líbí
1. Paní učitelka češtiny: "A Hus byl zapálený vlastenec."
2. Učitelka biologie: "Dnes budeme pokračovat v rozmnožování."
3. Rozčilený učitel dějepisu při výkladu látky: "Tak už si vytáhněte konečně nějaký papír, klidně toaletní, a už pište a neserte mě!"
4. Učitelka k žákům, kteří ten den nic neumí: "Vaše vědomosti jsou tak hluboké! Nebo spíš tak hluboko..."
5. Učitelka při hodině češtiny: "Zasuňte to pero, kam patří, a přestaňte s ním ohrožovat okolí."
6. Němčinářka: "Tak si vezměte učebnici a udělejte si to zepředu, zezadu, prostě ze všech stran."

Výplody v písemkách: nevyčerpatelná studnice

7. Nezvalova sbírka - Žena s pěti prsty (zkomolenina dvou sbírek - Žena v množném čísle a Praha s prsty deště)
8. Jiráskovo pětidílné dílo - Efelvěk (F. L. Věk)
9. Jaká je nejstarší známá česká duchovní píseň? - Hospodine pomiluj mě (Hospodine, pomiluj ny)
10. Mezi renesanční umělce patří Michelangelo Buonarroti, Leonardo do Vinci a Carpe Diem. (Carpe diem je správně latinské rčení Užij dne).
11. Hlavní postavou povídky V zámku a podzámčí je paní Běždopolová. (paní Skočdopolová)
12. Středověk je spojen se šířením fundamentalismu. (feudalismu)
13. Hus bojuje proti propustkům. (odpustkům)
14. Josef Kajetán Kryl (Tyl)
15. V Kytici najdeme báseň Záhořovo lože. Žák napsal do testu Hrobařovo lože a soused to opsal jako Hrabošovo lože.

Hlášky učitelů i žáků při hodinách i při maturitě


16. Paní učitelka při neúspěšném zkoušení dějepisu: "Já bych u toho mohla plést, to bych stihla, aspoň bych u toho něco udělala."

17. Učitelka dějepisu: "Slovo totalitarismus je pro vás pořád něco, jako pro mě počítač. Taky s tím pořád bojuju."

18. Angličtinář, který neumí moc dobře česky, vypráví studentům historku: "Manželé si vyměnili prstence, políbali se a ona se otěhotněla!"

19. Žákyně si špitá se sousedkou v lavici a přistoupí učitel: "Chcete se na něco zeptat?"

Žákyně: "Ne"

Učitel: "Už jsem se bál, to by mi tak ještě chybělo."

20. Učitel: "Řekněte svou odpověď nahlas a zřetelně!"

Žák: "NEVÍM"

21. V roce 89 probíhala na jedné hodině angličtina, když se z ničeho nic uvolnil ze zdi obraz Gustava Husáka a spadl na zem. Samozřejmě se rozbil rám i sklo, všude lítaly střepy, každý se lekl. Jediný, kdo nehnul brvou, byla angličtinářka. Otočila se a zhodnotila následky větou: "Tak, a je po něm."

22. Paní učitelka na zeměpis: "Víte, kdo je Barack Obama?

Jeden ze studentů vykřikne: "Jo, jo, vzpomínám si, to je ten dinosaurus."

23. Paní učitelka: Jmenujte manželky Karla IV.

Žák: ?!?!

Učitelka: Eliška ….

Žák: Přemyslovna.

Učitelka: Tak to by si musel vzít svou matku. Co nějakou Annu? Neznáte?

Žák: Anna Karenina.

24. Učitel při zkušení: "Komu je zasvěcen chrám na Vyšehradě?"

Žák: "Že by Šemíkovi?"

25. Na ZSV se učitelka ptá na desatero přikázání a žák řekl, že jedno z nich je "Nesesmilníš bližního svého"

26. Paní učitelka se ptala dětí, jakou hudbu poslouchají nejraději.

Malý Vojta vykřikl: "Já poslouchám Prasklej Výměr" (myslel Pražský Výběr)

27. Paní učitelka se ptala dětí v mateřské školce, jak vypadá podle nich Ježíšek.

Toníček naprosto s jistotou řekl: "No to je přeci netopýr! Ten létá v noci, do ničeho nenarazí a není slyšet."

28. Pan učitel zeměpisu se ptá, kdo objevil Indii?

Žák na to: "Sindibád.

Poznámky v žákovských


29. Honí se s kluky po chodbě a nevhodně říhá.

30. Vrtala spolužačce zub kružítkem a propíchla jí dáseň.

31. Dívá se na mě skrz zelené pravítko a říká, že jsem zelená.

32. Zkoušel na spolužákovi karate a ten mu zlomil nos.

33. Předstírá, že mě poslouchá a kulí oči.

34. Vaše dcera si při vyučování hrála se spolužákovým perem.

35. Váš syn umazal cikána, natřel jej křídou na bílo.

36. Za zády se mi neustále směje do očí.

37. Spadl ze židle až na zem.

38. Střílí brčkem kousky housky.

39. Odmítá psát cokoliv do školního sešitu, který ani nemá.

40. Sledovala kohoutí zápasy po zvonění na hodinu. (Vysvětlení: spolužáci dělali kohoutí zápasy o přestávce na chodbě a paní učitelka dala tuhle poznámku celé třídě.)

41. Vaše dcera plivala z okna a potřísnila kolemjdoucí ženu, která byla tímto činem velice pohoršena. Následovalo napomenutí třídního učitele: Navíc v tak významný den (bylo odpoledne 17. listopadu 1989)

42. Vaše dcera pokousala prsty zubaře, když jí chtěl vytrhnout zub. Zařiďte, ať se to vícekrát neopakuje. (poznámka autora: Má dcera pokousala ještě několikrát zubaře, až k vůli tomu dostala důtku.)

43. Zapomněla mi připomenout, že zapomněla sešit do AJ. Trénujte s ní doma paměť, potřebuje to.

44. Žákyně nemá zaplacené obědy, přes napomenutí ujídá spolužákyni oběd, napomenutí nerespektuje, a je drzá! (za to prý dotyčná dostala dvojku z chování)

45. Váš syn neustále vyrušuje, prosím o nápravu, již nevím, co s ním mám dělat. (Poznámku matka podepsala se slovy: "Já také ne, ale přeji mnoho úspěchů.")

46. Jirka se dostavil se značným zpožděním na odpolední vyučování. Neměl letadlo. (Vysvětlení: Žák zapomněl na odpolední pracovní vyučování slepovací model letadla. Proto se o polední přestávce vydal do vzdálenějšího obchodu s hračkami, aby si pomůcku koupil. Přišel pozdě na vyučování, a navíc model bohužel nesehnal.)

47. Tráva neroste - odmítá! (Vysvětlení: Na základce byli žáci zkoušení z písničky "Tráva neroste." Jedné žačce se ten hit nelíbil, a proto mlčela jak zařezaná.)

48. Neudělal domácí úkol, protože si myslel, že je jen tak! (obdržel žák 3. třídy)

49. Při převlékaní na tělocvik se předváděl před celou třídou s kalhoty i slipy dole zepředu i zezadu! (obdržel žák 1. třídy)

50. Nechtěl se mi postavit! (Vysvětlení: Žák se odmítl postavit na pozdrav učiteli na začátku hodiny.)

Večery na schodku

22. dubna 2012 v 23:02 | já |  Něco z rodinné kroniky
Večerní posezení s babíčkami a ostatními krámkaři patřívalo k tomu nejlepšímu z prázdnin. Po horké neděli, plné spousty koupěchtivých lidiček, kdy nám v uších hučelo a nohy bolely od běhání, přišlo vhod. Všechno se hodilo za hlavu, přinesly se židle a různá štokrlata, my děti se usadily na chladnoucí kamenný schodek a po chvíli blaženého ticha se rozproudila debata. Postupně se přidávala jedna sousedka za druhou a řeč se nesla pak dlouho do noci.
Nejprve se zhodnotila neděle, kdo co prodal, komu co ukradli, jak mnoho nebo jak málo kdo utržil. Staré krámkařky, které tady na Hostýnku prožily dvacet, třicet, ba i více let, vytáhly na světlo své zasuté paměti a jaly se vyprávět.
"Co dneska, ale před patnácti rokama, si pamatuju, přišlo největší procesí, celý kopec byl plný, všude na loukách seděly babky, odevšad hrála muzika! To byla krása!" pronesla Tonča a Gusta, sedící vedle ní mlčky přitakala.
"Ale, to nebylo největší procesí! Já si pamatuju, že v tom roce, kdy bylo desáté výročí korunovace panenky Marie, jsme vyprodali všechny obrázky, růžence, na štontě nic nezbylo, jenom pár potrhaných řetízků. Tehdy bylo procesí tak dlouhé, že jeden konec už byl v kostele a druhý ještě u kaple," dodala Konšta Čechová. Mezi kramářkami se strhla menší hádka, kdo si lepší pamatuje.
Po chvíli přešla debata na jiné téma, ale většinou to bylo opět o prodeji a zboží. "Víš, ta Žofka je ale potvora. Včera večer přišla za mnou a sondovala, za kolik máme ty nový úřezy," pronesla moje babička a hned si odpověděla "Hradilka jí prý říkala, že je prodáváme za stovku, tak ať to dá za devadesát. Slyšela to Šošolíčka a ze spodu se pomalu šourala k nám. Tak jsme chvíli poplkaly a smluvily tu cenu na devadesát pět. No, a představte si, dneska mi jedna ženská říkala, že to u Bohacek na druhé straně koupila za stopět. To jsou přece jenom falešný potvory!" dodala a napila se chladivé vody.
Týden, co týden se mezi prodávajícími domlouvaly ceny, tak, aby si dvě skupiny, které tady odjakživa byly, navzájem nekonkurovaly.
Když už sluníčko zmizelo za krámky a my děti se začaly nudit, napadlo strýčka Oliho, že bychom mohli navlékat cukrové růžence. Přinesly se krabice s barevnými, slaďounkými bonbonky s dírkou uprostřed, několik přaden nastříhaných nití a velké, dlouhé jehly. Započala manufaktura, někdo navlékal, druhý dělal na niti uzlík, babička ukládala hotové růžence do krabice a přitom se stále hovořilo, vzpomínalo a smálo.
JIndy se navlékala perníková srdíčka, vybalovala skleněná pouzdýrka s růženečky, třídily barevné obrázky, někdo rovnal a třídil hedvábný papír, jenž sloužil na balení a navlékal se na drátěnou smyčku. Nám dětem žádná z těchto prací nevadila, ba naopak, kdo navlékal růžence, míval skoro neustále sladko v ústech, skleněné schránečky na medailonky nebo růženečky, se vybalovaly z papírků a dávaly do krabiček podle tvarů, těch bylo několik(čtverečky, srdíčka, kolečka, obdélníčky), nebo podle barev, na barevných obrázcích měla každá z kramářek jiný text, nebo motiv, takže bylo stále co obhlížet.
Tak jsme pracovali, povídali tak dlouho, dokud jsme na sebe viděli. Spát se nám nechtělo, tak jsme si ještě od některé tety nebo babičky vyptaly pohádku.
Když jsme uléhaly, byla už venku naprostá tma a všude bylo ticho. Než jsme usnuly, už jsme se těšily na zítřek a na všechno, co nám přinese.




Něco dobrého z brambor

16. dubna 2012 v 11:31 | já |  Něco dobrého na zub

Bramborák zapečený s mletým masem

Na jeden pekáček potřebujete: 1 kg brambor, 2 vejce, 3 stroužky česneku, 1-2 hrsti strouhanky, trochu mléka, majoránku, 1 větší cibuli, 500 g mletého hovězího masa, olej na smažení, sůl, pepř.
Postup: Brambory oškrábejte a nastrouhejte najemno. Můžete samozřejmě klidně použít robot. Z brambor důkladně vymačkejte všechnu vodu. Přidejte sůl, majoránku, vejce, utřený česnek, strouhanku, podle potřeby trochu mléka a vypracujte jednolité těsto. Na pánvi nechte zesklovatět nahrubo nakrájenou cibuli, přidejte mleté maso, sůl a pepř a nechte chvíli vydusit.
Pekáček vymažte olejem nebo jiným tukem a na dno rovnoměrně rozložte polovinu bramborákového těsta. Na něj rozprostřete mleté maso s cibulí a opět přikryjte druhou částí bramborákového těsta. Moje maminka místo mletého používá na kostky nakrájenou vepřovou plec, kterou zamíchá rovnou do těsta. Povrch uhlaďte a pekáček vložte do trouby předehřáté na 180 stupňů. Pečte asi 70 minut. Bramborák nakrájete na kousky a servírujte se salátem z červeného zelí.

Bramboráková pizza
Na 2 porce potřebujete: 300 g brambor, 1 vejce, hrst strouhanky, mléko podle potřeby, sůl, česnek, majoránku,2 lžíce rajčatového protlaku nebo pyré, čerstvé žampiony, 2 rajčata, černé olivy, strouhaný sýr, případně pár plátků šunky nebo slaniny


Pološtiepok v bramboráku s uzeným masem
Na 3 porce potřebujete: 1 sýr pološtiepok, 600 g brambor, 2 vejce, 1-2 hrsti strouhanky, mléko podle potřeby, česnek, sůl, majoránku, 1 plátek uzeného masa, sádlo.

Postup: Brambory oškrábejte a nastrouhejte najemno. Vymačkejte z nich přebytečnou vodu, přidejte vejce, sůl, česnek, majoránku, strouhanku, mléko, na malé kostičky nakrájené uzené maso a vypracujte těsto. Pološtiepok nakrájejte na asi 7 mm silné plátky, každý zvlášť obalte v bramborákovém těstě a v dlaních vytvarujte hladké placaté karbanátky. Na pánvi rozpalte sádlo a v něm karbanátky dozlatova opečte z obou stran, dohromady to trvá asi 15 minut. Podávejte nejlépe se zelným nebo mrkvovým salátem. Pološtiepok můžete nahradit i jinýsýrem, skvělé jsou třeba obalované olomoucké tvarůžky


LIPOVÉ BONBONY PROTI KAŠLI

Ingredience:
120 g medu, 100 g krystalového cukru, 2 lžíce velmi silného lipového čaje, šťáva z poloviny citronu.
Postup:
Med, krystalový cukr, lipový čaj a citronovou šťávu vaříme tak dlouho, až při zkoušce drátěným očkem získáme tzv. velkou perlu. To znamená, že kapka cukru s medem na talíři tvrdne. Pak hmotu vylijeme na navlhčenou nebo namaštěnou desku, mokrým nebo namaštěným nožem krájíme na kostičky a po ztuhnutí ji ukládáme do sklenic pod víčko, aby nezvlhly. Lipové bonbony jsou velmi dobré proti kašli a při nachlazení.

Co ještě pomáhá proti nachlazení?
Při chřipce a nachlazení doporučují lékaři dodat tělu co největší množství vitaminů. Většinou jíme pomeranče, citrony nebo kiwi. Opravdovou bombou je ale obyčejný celer. Kromě vitaminů skupiny B, C, K, A, E, obsahuje i draslík, hořčík, chrom, sodík, železo, zinek a vápník. A vybíráte-li čajovou směs, dbejte na to, aby obsahovala podběl lékařský. Jeho léčebné účinky znal už starořecký lékař Hippokrates - tišil jím prý suchý kašel

Není operace, jako operace!

15. dubna 2012 v 23:21 | já |  Moje psaní
"Haló! Je to operační oddělení?" -
"Ano, co potřebujete?"
Takhle začínal telefonický rozhovor jednoho večera v malé městské stanici policie. Službu mající slečna se snažila z volajícího mužského hlasu vydedukovat příčinu hovoru.
Nešlo to snadno, volající neustále opakoval - "já nevím, co mám dělat! Ona tam pořád leží a brečí!"
Na dotaz, kdeže ona dáma leží, zmateně vykřikl- "v posteli!"
Slečna pozdvihla obočí a začala se vyptávat na adresu volajícího i dotyčné, jejich jména a telefon, z něhož volá.
Muž rozhořčeně vychrlil požadované informace a neustále dodával "pane Bože, já se zblázním! Co mám dělat, co mám dělat!" Po chvíli slečna u telefonu pochopila, že volající muž je trošku víc společensky unaven, a proto jej zpovídala znovu, když dospěli k otázce, která zazněla hned na začátku, muž se rozzuřil a se zvýšeným hlasem vykřikoval, že by bylo záhodno, aby vytáhli auto a konečně přijeli. Na otázku, proč si myslí, že to tak spěchá, se z druhé strany linky ozvalo nesrozumitelné, snad latinské slovo!
"Pane, prosím vás, ještě jednou mi řekněte, co té ležící paní vlastně chybí. Co se jí stalo a kdy?"
To už muž nevydržel a zařval - " před devíti měsíci jsme byli na plese a od té doby se to vleče! Tak už konečně dojeďte, ať není pozdě!"
"Když to vydrželo devět měsíců, tak to ještě chvíli počká, ne? Já tady nikoho nemám a musím odvolat auto z terénu!" dodala slečna a zavěsila. Při představě devítiměsíčního, opakujícího se domácího pekla se rozhodla ihned to řešit. Do etéru zněla její výzva pro všechny posádky na příjmu a s naléhavostí je posílala na uvedenou adesu. Hlavou jí však vrtalo, kdože je tam vlastně oběť. Muž volá a žena pláče, tam to teda musí vypadat!
Když se pak na uvedenou adresu dostavilo několk policejních hlídek a jejich modré majáky prořízly tmu, vylítl na ulici muž s rukama nad hlavou a zařval - "propána, odkdy do porodnice vozí ženské policajti!"
Za ním stojící paní s velikánskou taškou, pronesla hlasitě - "Pepo,zase jsi to zvoral, stejně, jako všechno! Já už se z tebe zblázním! Neumíš ani zatelefonovat!"
Hoši se na sebe podívali, jeden uchopil vysílačku a do sluchátka vyštěkl "tady pět čtyři pět! Proč jsi nás sem poslala? Tady je potřeba sanitka!"
Slečně se orosilo čelo, při představě masakru na uvedené adresa ihned vyslala vůz RZS.
Milou rodičku odvezli do porodnice, mužskýho odevzdali ochotné sousedce, aby jej opatrovala a vrátili se i s policejní posádkou na základnu.
Dispečerka jim přehrála celý hovor a oni se po jeho odeznění dali do smíchu!
To bylo poprvé, co si otec popletl význam slova operační oddělení a dispečerka nepochopila, že to, co se odehrává celých devět měsíců, neni domácí násilí, ale obyčejné těhotenství!

Pozor!

15. dubna 2012 v 22:49