Máte nějaký rituál? Když se zamyslíte, určitě na nějaký přijdete! Znáte to, takové to vykročení pravou nohou, kontrolní zmáčknutí kliky, zda je zamčeno, hledání knoflíku, potkáte-li kominíka. Někdy si jej neuvědomíme a provádíme jej zcela automaticky. Myslím, že jeden takový automaticky prováděný rituál se u mě projevoval už v dětství. Někde jsem četla, že je to vlastně úplně normální a má to dokonce svůj název, který bohužel jsem zapoměla.
Tou uzounkou ulicí jsem pospíchala denně do školy. Nebyla dlážděná, kolem po obou stranách dřevěné laťkové ploty, jimiž jste viděli do zahrádek. U plotů rostly různé plodiny, některé se dostávaly dál za sluníčkem a zapouštěly kořeny venku. Na dřevěných tyčkách tu a tam byly posazeny děravé hrnce, džbány s uraženým uchem, nebo plechovky, celé zrezivělé lety. Těch plotových latěk tam bylo po pravé straně třicet a na straně levé ještě o třináct víc. Ta čísla si pamatuji dodnes, protože jsem si je den co den přepočítávala tak, že jsem do každé z nich pravidelně klepla rukou. Do těch na pravo při cestě ráno, při zpáteční cestě do těch na straně druhé. Zajímavé bylo, že jsem k tomu klepání měla jakousi říkanku, kterou si už nepamatuji.
Ulička už také vypadá jinak, místo dřevěných plotů, jsou po jedné straně kamenné zídky s více či méně zdařilými kovanými ploty. Na straně druhé je vysoká zděná zídka uzavírající i pozemek. Ty tam jsou květy pnoucí se po dřevěných tyčkách, pryč jsou i barevné ozdoby lesknoucí se mezi stromy na vysokých tyčkách.
I dnes, když procházím touto uličkou, začínám v duchu počítat - jedna, dvě, tři......!!!
Tak přemýšlím, jestli jsem taky někdy měla nějaký rituál a nemůžu si vzpomenout.
Jestli je to něco, co děláme, nebo jsme dělali s železnou pravidelností, tak bych něco měla. Vždy jsem si hned po příchodu z práce sundala hodinky a všechny prstýnky, dala je na jedno určité místo a následně zapla rádio, až pak jsem se převlíkla a pokračovala v jiných činnostech. :-))