Včera jsem vložila fotografie svého koutku s knihami, které mám rozečtené, nebo čekají na vrácení do knihovny.
Jedna z nich je Císařské dětství - o této knize jsem nedávno psala. Další dočtená kniha je Eleonora ze Schvarzenbergu.
Kněžna Eleonora Amálie von Schwarzenberg se narodila 20. června 1682 v Mělníku jako v pořadí třinácté a zároveň poslední dítě Ferdinanda Augusta Lobkowitzce. O jejím dětství a dospívání nemají historici téměř žádné informace. Zachovaly se pouze deníky, které popisují poslední třetinu jejího života. Tu strávila v manželském sňatku s Adamem Františkem, který v roce 1719 zdědil po své tetě Marii Arnoštce rozsáhlý Eggenberským majetek a krumlovské vévodství. O třináct let později však vlivný šlechtic umírá a správkyní majetku se stává jeho choť Eleonora Amálie. Jako vlivná žena byla veřejnosti velmi známá, a to se často stává úrodným polem pro různé pověry a mýty. Aby toho nebylo dost, při výkopových pracích v Českém Krumlově nalezli pracovníci záhadné pohřebiště. Mezi ostatky se totiž nacházely tři kostry, které na sobě nesly znaky protiupírského rituálu: v ústech kamen, probodnutý hrudník a hlava oddělena od trupu… Byla tedy Eleonora opravdová upírka? Na pozadí skutečných událostí fabuluje Victoria Kanakaredes životní příběh ženy obklopené tajemstvím…

Právě mám rozečtenou velmi zajímavou knihu - Ozvěna. Autorka sleduje komtesu Kinskou, narozenou v Čechách, od bouřlivého mládí, prožívaného v Rakousku a poznamenaného pěveckými neúspěchy a nešťastnými láskami, přes místo guvernantky, které musela pro milostný románek se synem svých zaměstnavatelů opustit, a pařížskou epizodu s Alfredem Nobelem, až po tajnou svatbu s baronem Suttnerem a jejich útěk na Kavkaz, její spisovatelské začátky, návrat do vlasti a zapojení do mírové práce.



Ve svém Čase hříchů Ivan Kopecký napsal vynikající kroniku života v jihočeském městečku začátkem padesátých let. Hrdiny jsou pak lidé z jeho rodiny, především tatínek inženýr geometr, milující maminka, prarodiče, bratr, také sousedé, opilec Mrzena, farář, místní pekař, udavačský fotograf, přednosta na nádraží, či poněkud záhadný Dědák, žijící osaměle nedaleko opuštěné pily.
Tolik o těchto knihách napsal Ivan Klíma. Jsem proto zvědavá a těším se na to, až je celé dočtu. mám je obě rozečtené.
Hadi, ty jsi opravdu velká čtenářka a umíš si vybrat. Zvlášť ty historické romány budou moc zajímavé.
Měla bych míň vysedávat u počítače a křížovek a víc číst.