close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Březen 2012

Co objevíte v rodokmenu ?

11. března 2012 v 23:45 | já |  Moje psaní
Už několik měsíců dávám dohromady rodokmen mé i manželovy rodiny. Kdo jste někdy něco podobného dělali, víte, kolik hodin člověk prosedí nad různými rodinnými dokumenty, protelefonuje s dosud žijícími příbuznými, prolistuje a pročte tajných deníků, různě poschovávaných v tajných zásuvkách. Kolik dlouhých chvil probdí na starými fotografiemi, z nichž se na něj zubí spousta zcela neznámých tváří beze jména. Když se vám zdá, že jste na docela dobré stopě k babiččiným rodičům, zjistíte, že věkem neodpovídají daným příbuzným a že vaše prababička porodila první dítě v páté třídě obecné školy! Takže všechno doposud zapsané začnete procházet znovu a objevíte další nesrovnalosti. Nesedí vám jména sourozenců pradědečka a jejich počet dosahuje po chvíli počtu fotbalové jedenáctky.
Popíšete desítky notesů, seznámíte se se zcela neznámými lidmi, kteří vám budou tvrdit, že jsou na sto procent s vámi rodina, protože jejich tetička měla jako prvního manžela bratra, švagrové vaší tety z druhého kolena. Pozvolna se dostáváte do stádia absolutního pomatení mysli a jenom dobrý program na PC, do nějž si své poznatky postupně ukládáte, vás zachrání před léčebným pobytem v některém psychiatrickém zařízení. Jmen neustále přibývá, vy rozesíláte jeden dopis za druhým mezi lidi, o nichž si myslíte, že by vám mohli něco o rodině prozradit. Pak vám nezbyde než čekat a spoléhat se na jejich paměť.
Zkrátka práce je to docela složitá a namáhavá, ale výsledky stojí zato, to vám mohu potvrdit!
Při studování v archívních záznamech objevíte tolik zajímavého jako v nejlepší detektivce. Dozvíte se, že naši předkové byli zcela stejní, jako jsme dnes my. Slečnám i mladíkům museli rodiče kupovat roky, protože se vdávali před dosažením plnoletosti. Staré zápisy vám prozradí nejen složení obyvatel, jejich zaměstnání, počty dětí, náboženské vyznání a délku života, dozvíte se nejčastější příčiny úmrtí a další zajímavosti.

Noční povídání

11. března 2012 v 0:42 | já |  Něco z historie
Je sobotní noc a já sedím u PC. Poslední dobou se nějak nedostávám k jeho obrazovce dříve než kolem půlnoci. Neustálé problémy s internetem, výpadky a potíže s jeho příjmem způsobily rovněž neschopnost napsat denní zápisy. Na slunci jsou obří erupce, kolem internetu se rojí různí hackeři a vyhrožjí výpadky a obyčejný uživatel pak má potíže. Někdy jsem už ze všeho tak otrávená, že se mi do psaní nechce. Včera a dnes jsem začala na sobě pociťovat nějakou virózu, nebo "jarní únavu". Do ničeho se mi nechce, nic mě nejde od ruky, jak bych chtěla. Ať se kouknu kamkoliv, vidím jenom čekající práci, případně nějakou opravu. Měla bych se pustit do pravidelné jarní prohlídky šatníku, mám jít platit za hrob a popelnice, také naše psí madam by potřebovala pravidelnou veterinární návštěvu. Večer si naplánuji, co a kam zajdu udělat, a ráno je všechno jinak! Jeden den je ráno opět nasněženo pod nohama a já se bojím, abych někde neklouzala, tak své povinnosti odložím na další den. V ten mě pak ráno překvapí návštěva a je po vyřizování, další den se musí čekat na důchod, pak zase něco potřebuje některý ze známých a tak to jde pořád dokola.
Už aby bylo jaro a sluníčko, hned by se člověku zdálo všechno veselejší a jednodušší! Slibují už příští týden pěkné počasí, tak uvidíme.
Dnes vyhořel na Slovensku jeden z nejkrásnějších hradů Krásná H6rka. Nádherná památka nedozírné ceny byla poškozena díky lidské hlouposti a olezenosti. Při vypalování trávy se v suché krajině a při větrném počasí dostal oheň až na dřevěné šindelové střechy a neštěstí bylo hotovo.


Kurvítka

7. března 2012 v 22:08 | zvědavec.org. |  Co jsem četla jinde!
Určitě jste si všimli že pokud nějaké zařízení rozeberete a zase složíte, zbyde na stole jedna součástka, která nikde neschází a přitom vše normálně funguje. Po čase jsem přišel na příčinu. Ta věc, co zbyla, se nazývá kurvítko a slouží k tomu, aby se zařízení rozbilo přesně týden po skončení záruky. Takže pár dní před koncem záruční doby stačí mašinku rozebrat a znovu složit, kurvítko zahodit a je na dlouhou dobu klid.
Musím říct, že autor má pravdu, zvláště u zahraničních výrobků asijské a severoamerické produkce. Faktem ovšem je, že i naše výrobky jsou dnes zhusta osazovány kurvítky, někdy i několika v jednom zařízení! Patrně jde o nejdůležitější součást kdejakého výrobku, neb kurvítko je všude! Pokud máte dojem, že ve VAŠEM zařízení není, ještě jste ho nenašli nebo ještě nedoběhla záruční lhůta!
Pozor ovšem i na servisy! Řada z nich spolupracuje na osazování kurvítek s výrobcem, takže po záruce staré kurvítko nahrazuje novým, které se projevuje hned po skončení záruky na opravu!
Jedinou cestou je pak opravit si věc sám, či využít služeb opraváře, co kurvítka nepoužívá, ale to je zas problém, neb ti obyčejně rychle zkrachují.
Nákup nového výrobku nemá cenu, neb je stejně "kvalitní" jako ten starý, a liší se pouze tím, že kurvítka, co už znáte, byla nahrazena těmi, co ještě neznáte! Toto se ovšem zhusta objevuje i u počítačů a počítačových programů. Největší počet kurvítek pak obsahují produkty Microsoftu a jejich počet obyčejně narůstá s cenou produktu, který se pak opravuje tak, že stará odhalená tři kurvítka jsou nahrazena novými pěti, což VY zaplatíte jako "upgrade"...
A rázem jsem pochopil spoustu nepochopitelných věcí - a nejsou to jenom výrobky. Kurvítka jsou prostě všude kolem nás.

Rok 2045

6. března 2012 v 22:33 | Fb |  Anekdoty
Česko: Pracovní den postaršího zaměstnance v roce 2045

Jsou dvě hodiny v noci. Budí mě ta proklatá prostata. Snad zase nezakopnu
o práh, jako včera. Ve 4.00 už nemůžu zabrat a tak vstávám. Nic naplat, biorytmus sedmdesátiletého chlapa je fakt už někde jinde. Naštěstí jsem si v 6.15 vzpomněl, že musím do práce, beru berle a belhám se na vlak. Má zpoždění, protože stařičkého strojvedoucího na inva...lidním vozíku nemohou ani tři chlapi vyndat z lokomotivy. Jdu tedy na autobus. Mladá šedesátiletá řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde má zastavit, neboť má těžkou sklerózu. V 7.15 jsem v továrně. Sice pozdě, ale přece.

Ani jsem si nestačil uvařit kávičku a v 7.30 si beru platební kartu. Odjíždím k lékaři. Je statisticky dokázáno, že na jednoho seniora nad 65 let věku připadá v průměru pět chronických onemocnění. Není to pravda. Jen dnes jdu na kontrolu s Alzheimerem a Bechtěrevem, bércovými vředy, bronchitidou, epilepsií, kolabující ledvinou, hypofunkcí štítné žlázy, šedým zákalem, zbytnělou prostatou, Parkinsonem, a jelikož mám navíc ještě sklerózu, tak jsem po cestě k lékaři na zbytek svých zdravotních neduhů zapomněl.

V 11.00 hodin jsem zpět v práci; právě včas. Začíná firemní seminář personálního úseku na téma "Strategické cíle - snížení průměrného věku zaměstnanců pod 60 let". Ještě že mě kolega na konci semináře vzbudil, mohu se chystat na oběd.

Dnes mi oběd trvá déle než stanovenou půlhodinu (včera jsem někde zapomněl zuby). Jen tak tak stíhám zvuk sirén, vyhlašujících polední klid. Dvouhodinový spánek byl schválen zaměstnavatelem na nátlak odborové organizace již v roce 2040. V 14.00 hodin uklízím skládací lehátko a jdu konečně něco dělat.

Bohužel se mi klepou ruce takovým způsobem, že nejsem schopen trefit na správnou ikonu na svém již zastaralém dotykovém QBE počítači, tak raději sahám po elektronických novinách, kde na titulní straně píšou, že vláda schválila posunutí odchodu do důchodu na 80 let.

V 15.00 naprosto vyčerpán čipuju na vrátnici svůj odchod a jdu se svým dědou na jedno točené k Sůrům. Dlouho se tady ale nezdržuji, neboť ještě musím do kvadromarketu - už mi docházejí pleny.
K večeři si máčím včerejší chleba do bílé kávy (zuby stále nemohu najít), a po očku sleduji na svém 8D holografickém megatabletu hlavní pořad stanice
TV-SENIOR - akční thriller "Zrušení domova důchodců v Čimelicích".

Jelikož ve 21.00 končí všechny stanice vysílání, jdu spát.
Jenomže o dvě hodiny později mě už zase budí ta prostata.
Po cestě na WC jsem na něco šlápl.
A hle! Našly se moje zuby………..

Víte, kdy budou velikonoce

5. března 2012 v 8:52 | asistentka.cz |  Něco z historie
V křesťanském kalendáři najdeme dvojí svátky. Jedny připadají vždy na stejné datu (Vánoce) a označují se jako pevné. Připadají na různé dny v týdnu, což může vést k přesunům pracovního volna a pracovní doby. Naopak svátky pohyblivé (Velikonoce) jsou vázány na určité dny v týdnu, proto se nutně pohybují mezi určitým rozpětím dat. Boží hod vánoční je vždy 25. prosince, ale nemusí být nutně v neděli. Naopak Boží hod velikonoční musí být v neděli, a to vždy první neděli po prvním jarním úplňku. Připadá proto na některý den v poměrně rozsáhlém - pětitýdenním - rozpětí mezi 22. březnem a 25. dubnem.
Stanovení data velikonočních svátků rozhoduje o další podobě církevního roku. Doba předcházející před Velikonocemi se označuje jako půst a má šest nedělí:
  • pražnou
  • suchou
  • kýchavou
  • družebnou
  • smrtnou (černou)
  • květnou
Šestitýdenní postní období se musí vejít do předvelikonočního času bez ohledu na to, které dni připadají na velikonoční svátky. Půst se nekrátí, ale může se zkrátit masopust. Poslednímu masopustnímu čtvrtku se říkávalo Tučný.
Posledním dnem masopustu je Masopustní úterý, po němž následuje Popelec, tedy Popeleční středa, předcházející před první postní nedělí. Půst tedy trvá vždy 46 dní - od Popeleční středy do velikonoční neděle (Boží hod velikonoční).
Masopust nemá stanovenou délku a trvá od 6. ledna (Tří králů) do Masopustního úterý včetně. Podobně jako neděle v postním období, mají svá jména i některé dni v týdnu bezprostředně předcházejícím před Velikonocemi, dni, které již dříve byly pokládány za součást těchto svátků, například Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota. Celý předvelikonoční týden bývá označován jako pašijový či svatý, povelikonoční jako týden bílý. Velikonoční pondělí není pracovním dnem.

Co právě čtu!

3. března 2012 v 22:51 | já |  Moje psaní

Včera jsem vložila fotografie svého koutku s knihami, které mám rozečtené, nebo čekají na vrácení do knihovny.
Jedna z nich je Císařské dětství - o této knize jsem nedávno psala. Další dočtená kniha je Eleonora ze Schvarzenbergu.
Kněžna Eleonora Amálie von Schwarzenberg se narodila 20. června 1682 v Mělníku jako v pořadí třinácté a zároveň poslední dítě Ferdinanda Augusta Lobkowitzce. O jejím dětství a dospívání nemají historici téměř žádné informace. Zachovaly se pouze deníky, které popisují poslední třetinu jejího života. Tu strávila v manželském sňatku s Adamem Františkem, který v roce 1719 zdědil po své tetě Marii Arnoštce rozsáhlý Eggenberským majetek a krumlovské vévodství. O třináct let později však vlivný šlechtic umírá a správkyní majetku se stává jeho choť Eleonora Amálie. Jako vlivná žena byla veřejnosti velmi známá, a to se často stává úrodným polem pro různé pověry a mýty. Aby toho nebylo dost, při výkopových pracích v Českém Krumlově nalezli pracovníci záhadné pohřebiště. Mezi ostatky se totiž nacházely tři kostry, které na sobě nesly znaky protiupírského rituálu: v ústech kamen, probodnutý hrudník a hlava oddělena od trupu… Byla tedy Eleonora opravdová upírka? Na pozadí skutečných událostí fabuluje Victoria Kanakaredes životní příběh ženy obklopené tajemstvím…



Právě mám rozečtenou velmi zajímavou knihu - Ozvěna. Autorka sleduje komtesu Kinskou, narozenou v Čechách, od bouřlivého mládí, prožívaného v Rakousku a poznamenaného pěveckými neúspěchy a nešťastnými láskami, přes místo guvernantky, které musela pro milostný románek se synem svých zaměstnavatelů opustit, a pařížskou epizodu s Alfredem Nobelem, až po tajnou svatbu s baronem Suttnerem a jejich útěk na Kavkaz, její spisovatelské začátky, návrat do vlasti a zapojení do mírové práce.



Čas návštěv
Čas fízlů
Ve svém Čase hříchů Ivan Kopecký napsal vynikající kroniku života v jihočeském městečku začátkem padesátých let. Hrdiny jsou pak lidé z jeho rodiny, především tatínek inženýr geometr, milující maminka, prarodiče, bratr, také sousedé, opilec Mrzena, farář, místní pekař, udavačský fotograf, přednosta na nádraží, či poněkud záhadný Dědák, žijící osaměle nedaleko opuštěné pily.
Tolik o těchto knihách napsal Ivan Klíma. Jsem proto zvědavá a těším se na to, až je celé dočtu. mám je obě rozečtené.

Můj koutek

2. března 2012 v 23:40 | já |  Fotografie





Vila Tugendhat

2. března 2012 v 0:03 | jáa wikipedie |  Víte, že?
Zrestaurovaná vila Tugendhat po dvou letech přivítala první návštěvníky. Na slavnostní otevření přijeli i potomci původních majitelů a členové mezinárodního poradního týmu, který k opravám dával doporučení. Památková obnova stála 156 milionů korun. Veřejnosti se vila otevře 6. března.
Brněnská Vila Tugendhat je ojedinělým dílem německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, který vypracoval v roce 1928, na žádost manželů Grete a Fritze Tugendhatových, návrh stavby. V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána do listiny UNESCO.
Samotný prostor je tvořen třemi patry, přesto že z pohledu z ulice vila působí jako přízemní jednopodlažní budova. Horní patro obsahuje přijímací halu, oddělené ložnice manželů Tugendhatových (se sociálním zařízením), dva dětské pokoje a pokoj vychovatelky (druhé sociální zařízení). K hornímu patru přiléhá také byt správce a garáž pro dvě auta.
Prostřední patro sloužilo jako obytná a reprezentativní část. Obsahuje volný prostor náznakově dělený závěsy, jednou dřevěnou půlkruhovou stěnou (oddělující jídelní prostor) a jednou onyxovou stěnou (oddělující pracovní prostor od obývacího). Onyxová stěna má tu jedinečnou vlastnost, že pod určitým úhlem propouští sluneční paprsky a mění se tak její barva; její pořízení bylo velice nákladné - stálo tehdy 200 000 korun.
V prostoru, kde se nacházela kuchyň, jsou dnes vystaveny fotografie Fritze Tugendhata dokumentující stavbu a zařízení domu. Právě jeho záliba ve fotografování je důležitým zdrojem původního vzhledu domu, podle kterého má rekonstrukce proběhnout.
Spodní patro, které v současné době není veřejnosti přístupné, bylo vyhrazeno služebnictvu a technickému zázemí (klimatizace, vytápění). Vytápění prostředního patra bylo na tehdejší dobu pokrokovým - na rozdíl od horního a spodního patra, kde byly normální radiátory, se prostřední patro vytápělo horkým vzduchem, který do něj byl vháněm právě ze spodního technického zázemí průduchy v podlaze a ve stěnách.
Celá stavba domu včetně vybavení a zahrady přišla na 5 milionů korun (přičemž cena průměrného celého domu v té době činila 50 000 korun).