Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Březen 2012

Nejveselejší svátek!

31. března 2012 v 22:34 | Wikipedia |  Víte, že?
Apríl je označení pro první dubnový den - 1. duben. Už od 16. století je apríl spojen s různými žertíky a drobnými zlomyslnostmi, např. u novinářů pak dovoluje tradice překročit rámec serióznosti a vypustit tzv. kachnu resp. hoax. Problém pak nastává, že lidé neberou vážně ani některé vyloženě seriózní články. Předpokládá se, že svátek vznikl jako reakce na změnu ročního období ze smutné zimy na veselejší jaro. V některých případech se apríl koná současně i 30. dubna, ale tento den již není tolik rozšířen.

Nejedná se o původní český svátek, ale přišel do Česka ze zahraničí a rychle zdomácněl. První písemná zmínka v Česku apríl zmiňuje v roce 1690 a zápis pochází od Bartoloměje Chrystellia z Prahy. V dřívějších dobách se jako oběti žertíků stávali známí a příbuzní, kterým se posílaly nápady na nákupy neexistujících věcí jako např. ohýbák na cihly, bublinka do vodováhy, závit M0, apod..

Velikonoce na talíři

29. března 2012 v 23:27 | Deník.cz |  Něco dobrého na zub

Kopřivové karbanátky

Nasbíráme asi 600 gramů čerstvých kopřiv, nakrájíme nadrobno, přidám 3 nebo 4 celá vejce, dále dám strouhanku, česnek podle chuti, sůl. Podle toho, co máte doma, přidáte tavený sýr, ementál, jogurt a řádně promícháte. Před smažením obalíte ve strouhance. Když nám nepřeje počasí a nenarostou kopřivy, nevadí, místo kopřiv se může dát zmražený špenát, který nechám rozmrazit, na 3 balíčky mraženého špenátu dám 5 vajíček, další variantou je nastrouhaná mrkev. Dobré pochutnání.

2. Jarní kedlubnová polévka

Ingredience: 4 mladé kedlubny, 1 litr vody, 4 lžíce másla, 2 lžíce hladké mouky, 2 dcl zakysané smetany, 4 vejce na tvrdo uvařené, sůl, kopr
Postup: Oloupané kedlubny nastrouháme na hrubém struhadle. Polovinu másla rozpustíme a kedlubny na něm podusíme. Zalijeme vodou a zahustíme světlou jíškou, kterou jsme připravili z druhé poloviny másla a hladké mouky. Osolíme, přidáme nasekaný kopr a zjemníme smetanou. Polévku prohřejeme a ihned podáváme ozdobenou pokrájenými na tvrdo uvařenými vejci. Dobrou chuť!


3. Sváteční dvojctihodné koláčky

Ingredience: 500 g polohrubé mouky, 25 g droždí, 1 vejce, 2 vaječné žloutky, 250 ml mléka, 100 g cukru, 150 g másla, citronová kůra, vanilkový cukr, sůl, mouka na vyválení
Rozpis na 1. náplň: 200 g tvarohu, 80 g cukru, 1 vaječný žloutek, 50 g rozinek

Rozpis na 2. náplň: asi 500 g švestkových povidel, 50 g loupaných mandlí, rum, 1 vaječný žloutek, 1-3 lžíce mléka

Postup: Do mísy přesejeme mouku, do které uděláme důlek. Vložíme rozdrobené droždí, cukr a zalijeme částí vlažného mléka. Dáme na teplé místo lehce nakynout. Poté přidáme vejce, žloutky, rozpuštěné máslo, sůl, nastrouhanou citronovou kůru, vanilkový cukr a zbytek vlažného mléka. Dobře vymícháme a opět dáme na teplé místo dostatečně vykynout.

Připravíme si tvarohovou náplň smícháním tvarohu, cukru, žloutku a rozinek.

Z kynutého těsta připravíme asi 20-25 dílků, které naplníme tvarohovou náplní. Těsto zakulatíme a vyskládáme na pečicí plech.

Po krátkém nakynutí bochánky uprostřed stiskneme a důlek vyplníme druhou náplní z povidel dochucených rumem. Nahoru položíme mandli. Těsto okolo potřeme rozmíchaným žloutkem s mlékem.

Plech vložíme do vyhřáté trouby a koláčky dozlatova upečeme. Náplně do koláčků můžeme střídat, například s makovou či ořechovou.


4. Králík s nádivkou

Ingredience: 1 králík, 150 g špeku, 300 g cibule, 50 g česneku, 5 polévkových lžic plnotučné hořčice, 400 ml bílého vína, pepř, sůl
Nádivka: 6 rohlíků, 6 vajec, 200 g vařeného uzeného masa, 200 ml vývaru z uzeného masa, 50 g másla, 3 mladé cibulky, 50 g čerstvě nastrouhaného křenu, svazek bylinek (libeček, petrželka), muškátový oříšek, pepř, sůl

Postup: Očištěného králíka prošpikujte slaninou, osolte a opepřete. Česnek prolistujte a smíchejte s hořčicí a touto směsí potřete králíka svrchu i zevnitř. Rohlíky nebo žemle nakrájejte na kostičky, navlhčete vývarem z uzeného masa, přidejte žloutky, pokrájejte uzené maso, jemně posekanou cibuli, bylinky, nastrouhaný křen, rozpuštěné máslo, dochuťte solí, pepřem a muškátovým oříškem a dobře promíchejte. Z bílků vyšlehejte sníh, který lehce vmíchejte do těsta. Nádivkou naplňte králíka, kůži na břišní části spojte špejlí, vložte do pekáče s cibulí pokrájenou na měsíčky, podlijte vínem a pečte při teplotě 180 stupňů hodinu až hodinu a půl do zlatova. Během pečení polévejte šťávou. Králíka s nádivkou podávejte s novými brambory uvařenými ve slupce. Tip: Před špikováním dejte slaninu na chvíli do mrazáku, aby byla tuhá a neklouzala mezi prsty.

Čokoládový hotel

27. března 2012 v 20:12 | Super .cz |  Zaujalo mě
Londýnský hotel The Cavendish má svůj čokoládový pokoj, v němž bylo použito na 100 kilogramů čokolády k vytvoření různých doplňků, jako jsou bačkory, hygienické potřeby nebo dekorace. To vše vytvořili studenti a učitelé z Westminster Kingsway School of Hospitality.


Čokoládový pokoj.


V hotelovém apartmá na zájemce čeká nevšední podívaná.

Sladkou pastou by si chtěl čistit zuby asi každý.


Těchto papučí by byla k domácímu nošení škoda.

Debussy

25. března 2012 v 22:47 | Co je co |  Co se mi líbí
[Debisi], Claude Achille, *22.8.1862 - †25.3.1918, francouzský skladatel, představitel hudebního impresionismu. Čerpal z orientální hudby a impresionismu ve výtvarném umění, ukázal nebývalé možnosti hudebního kolorismu, byl novátorem v oblasti harmonie, instrumentace i hudebních forem. Autor orchestrálních děl (Faunovo odpoledne, Nokturna, Moře, Obrazy), opery Pelléas a Mélisanda, baletů (Hry, Khamma, Skříňka hraček), oratoria Umučení sv. Šebestiána, komorní tvorby (smyčcový kvartet, sonáty, zvláště pro violoncello a klavír a pro housle a klavír), klavírních skladeb (Rytiny, Suita bergamasca, Obrazy, Preludia, Dětský koutek, Pour le piano - Pro klavír), sborů a písní (Galantní slavnosti, Tři balady F. Villona). Česky vyšel výbor korespondence a kritik Barvy a rytmus



Tajná komora

23. března 2012 v 23:49 | Leslie Jamisonová |  Co jsem právě dočetla
Ve svém mimořádně působivém debutu portrétuje Leslie Jamisonová tři generace "zraněných žen". Nejmladší z nich, pohledná Stella, pracuje na Manhattanu a vede nezávislý, dosti odvázaný život; obden však dojíždí za starou, nemohoucí babičkou Lucy do Connecticutu a stará se o ni. Jedné noci od babičky zjistí rodinné tajemství: Stella má tetu Tilly, které se kdysi rodina zřekla a která nyní žije kdesi v Nevadě. Stella se za Tilly vypraví a začne se svou tetou žít v ušmudlaném přívěsu. Obě ženy se sblíží, Stella se pokouší své tetě pomoci vybřednout z devastujícího alkoholismu, Tilly zase Stelle pomáhá zbavit se náznaků anorexie a dalších, povětšinou psychických problémů - a zprvu jasná představa, kdo tu koho zachraňuje, v průběhu románu doznává zajímavých změn…. Autorčin naléhavý a přitom prostý jazyk dovedně vykresluje i ta nejintimnější hnutí duše a vnitřní proměnu hrdinek; nejen díky němu se Tajná komora řadí mezi nejlepší knižní debuty loňského roku.





A je to tady

21. března 2012 v 22:24 | já |  Fotografie
Už je tady!
Jaro!



Začínají zářit všelijaké barevné květy!


V ulicích se objevuje nepořádek, dříve milosrdně skrytý ve sněhu!


V zahradách se objevila drobná i větší kola sněženek!


Kde je můj domov ?!?!

19. března 2012 v 23:44 | já
Každý máme někde místo, kterému říkáme domov!! Každý z nás to slovo velmi dobře zná.
Každý má svůj domov! Někdo bydlí v přepychovém sídle, hlídaném ochrankou, jiný miluje samotu a svůj domov si vybuduje někde o samotě, jsou i tací, kteří mají svůj dům na vodě v houpajícím se hausbotu. Lidé mající jenom několik drobností, které s sebou nosí po ubytovnách, mají domov také, ale nesmí se tam vrátit. Jsou vyhozeni bývalým partnerem, příjdou o něj díky podvodníkům a dluhům, některé lidi připraví o domov příbuzní.
Když jsem tuhle potkala jednoho takového tuláka, bezdomovce či jak jinak se těmto lidem říká, všimla jsem si jeho dvou igelitek, nacpaných k prasknutí. Šel, či spíše vlekl se s nimi po cestičce kolem místního potoka. Občas zakašlal, přetřel si rukávem pod nosem a vlekl se dál. Napadlo mě, že si vlastně svůj domov, celý domov nese v těch taškách. Smutný osud!
Tento týden jsme měla u nás na návštěvě slečnu, o níž jsem několikrát psala. Jelikož dům, v němž naposledy bydleli, musel opustit i její bratr, byli jsme u něj pro některé její osobní věci. Nechtěla jsem jít dovnitř a čekala na ni a syna venku v autě. Netrvalo to dlouho a objevili se ve vratech. Kluk nesl větší přepravku, ona dvě igelitky a malý kufřík. To bylo všechno, co jí z domova zůstalo. Doma jsme věci vyprášili, většina z nich byla delší dobu na půdě, co se dalo jsem hodila do pračky a zbytek jsem uložila na volné místo ve skříni. Když Bára večer odjela do Klokánku, nechala celý svůj domov v mé skříni. Všechny své vzpomínky, všechno co má a měla ráda, zůstalo naskládané ve dvou taškách. Daleko víc milých věcí se však díky několikátému stěhování poztrácelo, většinu věcí rozprodali, aby bylo na živobytí. Hračky, které dostala od otce, či babičky, vzpomínky na školu, prázdninové výlety a návštěvy zůstaly jenom na několika fotografiích v dětském kufříku.
Je to hrozné, když si představím, kolik máme každý věcí, bez nichž se neobejdeme, které by nám chyběly a bez nichž si nedovedeme život představit!

Přišel k nám jeden kamarád

16. března 2012 v 20:31 | Líbí se.cz |  Anekdoty
Podle obojku a stavu jsem usoudil, že se o něho někdo dobře staral. Klidně přišel ke mně, a když jsem ho párkrát pohladil, následoval mě až do mého domu. Pomalu kráčel chodbou, schoulil se v rohu a usnul. O hodinu později šel ke dveřím a já ho pustil. Druhý den se celá situace opakovala. Po pár týdnech tohoto rituálu mi zvědavost nedala a na obojek jsem mu připnul lísteček následujícího znění: Chtěl bych najít majitele tohoto báječného pejska a zároveň se ho zeptat, zda si uvědomuje, že téměř každé odpoledne si jeho pes chodí zdřímnout do mého domu. Druhý den se pejsek vrátil a na jeho obojku jsem našel následující vzkaz: Žije v domě se 6 děti, z toho dvěma tříletými. Snaží se jen najít místo pro spánek. Mohu zítra přijít s ním?


Potulný pes na mém dvorku

Jeden, dva, tři ......

14. března 2012 v 23:47 | já |  Moje psaní
Máte nějaký rituál? Když se zamyslíte, určitě na nějaký přijdete! Znáte to, takové to vykročení pravou nohou, kontrolní zmáčknutí kliky, zda je zamčeno, hledání knoflíku, potkáte-li kominíka. Někdy si jej neuvědomíme a provádíme jej zcela automaticky. Myslím, že jeden takový automaticky prováděný rituál se u mě projevoval už v dětství. Někde jsem četla, že je to vlastně úplně normální a má to dokonce svůj název, který bohužel jsem zapoměla.
Tou uzounkou ulicí jsem pospíchala denně do školy. Nebyla dlážděná, kolem po obou stranách dřevěné laťkové ploty, jimiž jste viděli do zahrádek. U plotů rostly různé plodiny, některé se dostávaly dál za sluníčkem a zapouštěly kořeny venku. Na dřevěných tyčkách tu a tam byly posazeny děravé hrnce, džbány s uraženým uchem, nebo plechovky, celé zrezivělé lety. Těch plotových latěk tam bylo po pravé straně třicet a na straně levé ještě o třináct víc. Ta čísla si pamatuji dodnes, protože jsem si je den co den přepočítávala tak, že jsem do každé z nich pravidelně klepla rukou. Do těch na pravo při cestě ráno, při zpáteční cestě do těch na straně druhé. Zajímavé bylo, že jsem k tomu klepání měla jakousi říkanku, kterou si už nepamatuji.
Ulička už také vypadá jinak, místo dřevěných plotů, jsou po jedné straně kamenné zídky s více či méně zdařilými kovanými ploty. Na straně druhé je vysoká zděná zídka uzavírající i pozemek. Ty tam jsou květy pnoucí se po dřevěných tyčkách, pryč jsou i barevné ozdoby lesknoucí se mezi stromy na vysokých tyčkách.
I dnes, když procházím touto uličkou, začínám v duchu počítat - jedna, dvě, tři......!!!

Trochu módy

12. března 2012 v 23:34 | z netu |  Co se mi líbí