close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Malý tulák

11. února 2012 v 22:47 | já |  Moje psaní
Kočárek nadskočil na kamínku a já hrůzou strnula. Ještě aby moje miminko vypadlo na zem. Opatrně jsem odkryla peřinku a nahlédla dovnitř. Oddechla jsem si a dál tlačila kočárek před sebou. Dostala jsem jej na vánoce spolu s nádhernou výbavičkou a panenkou. Nemohla jsem dočkat jara a sluníčka, kdy budu kočárek vozit venku.
Dneska mi tedy opět maminka dovolila vzít si jej do blízkého parku. Nadšeně jsem tedy vyrazila a před všemi dětmi, ba i dospělými jsem svůj kočárek vezla na procházku.
Blížila jsem se ke skupince hrajících si dětí, a proto jsem přidala do kroku. Uviděla jsem tam Danku a Jirku s Mirkem, blonďatou Elišku a benjamínka Lojzíka. Vesele se proháněli na koloběžkách, houpali na houpačce a prováděli různá alotria. Danka uviděla mů červený kočárek a zamířila ke mě. Usmála se a chytila se držadla vedle mě. Společně jsme miminko dovezli mezi děti, které se kolem nás ihned shlukly a nahlíželi dovnitř. Každý z nich chtěl chvíli kočárek vozit a na oplátku mi půjčovali své koloběžky. Bylo to krásné odpoledne. Několikrát jsem se projela kolem parku dokola, mnohokrát mě kluci pohoupali na houpačce a já se vrátila ke svému kočárku. Nevěřila jsem vlastním očím! Peřinka byla celá špinavá, kolečka od bláta a miminko bylo pryč! Začala jsem natahovat a rozbrečela jsem se, kde já ho jenom budu hledat. Děti ho neměly a stejně bylo fuč. Nikdo nevěděl, jak zmizelo, jenom malý Lojzík ukazoval kamsi k silnici a dělal - tam, tam...! Děti se pomaloučku rozcházely domů a já se loudala se špinavým kočárkem domů. Tváře jsem měla umazané od rukou, kterými jsem marně stírala slzy. Když jsem dorazila k domu, uviděla jsem něco se mihnout kolem plotu! Moje mimi!! Koťátko, které jsem tak hrdě vezla před hodinou v kočárku, se tedy samo vrátilo domů. Ulehčeně jsem chytila za velkou kliku na dřevěné brance a spolu s ním vklouzla do naší zahrady.
Maminka sice brblala, že musí všechno v kočárku oprat, ale já byla šťastná, že se moje miminko vrátilo. Laurinku, která jinak spávala v červeném kočárku, jsem pro dnešek nechala na gauči a určitě jí to nikterak nevadilo.
A moje miminko? Tak to se za několik dní z naší zahrady odstěhovalo i se svou mámou. Byli to tuláci, kteří u nás na zahradě přečkali několik studených dní a zase cestovali dál.
Od té doby jsem v kočárku vozila jenom svou Laurinku!
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 12. února 2012 v 9:24 | Reagovat

Záhada je vyřešena, ale takové rozuzlení, mě ani ve snu nenapadlo. :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama