V románovém příběhu odehrávajícím se v době napoleonských válek poznáme z nečekaného úhlu "ratibořickou paní kněžnu", většině českých čtenářů dobře známou z Babičky Boženy Němcové. Život vévodkyně Kateřiny Vilemíny Zaháňské byl však podivuhodně propleten s osudy dalších sester: Pauliny, Johany a nevlastní Dorky. Čtveřice dívek se pro své nespoutané a mnohdy velmi provokativní chování stala hrdinkami dobových skandálů, osobnostmi, o nichž se mluvilo po celé Evropě a o nichž psal na prvních stránkách tehdejší bulvární tisk. Kancléř Metternich, generál Windischgrätz či ministr Talleyrand patřili k jejich milencům; v zámku Ratibořice se dokonce rozhodlo o Napoleonově pádu. V pozadí hektického, v téměř filmových obrazech zachyceného dění ucítíme atmosféru dobového romantismu, která vydechovala ze starých zřícenin, bizarních krajin, z veršů básníků posedlých smrtí a z nočního zpěvu šílené Viktorky...
Hřebec Orland stál v drobném dešti, smutně skláněl hlavu k zemi a v havraní hřívě se mu třpytily krůpěje, jako by ji měl protkanou perlami. Nejspíš zase utekl podkonímu a veden zvířecí věrností, která nezná podlost ani zradu, se vrátil k zámeckému vchodu. Trpělivě tu den co den čeká na svou paní. Ale schodiště zůstává prázdné, prosklené dveře se neotevřou a nevyjde z nich sličná jezdkyně, aby ho popleskala po bocích, pohladila po chřípí a obdarovala pamlskem, aby se mu vyšvihla na hřbet a pobídla ho k radostnému cvalu po rozkvetlých lukách kolem říčky Úpy, kde klape mlýn, šumí splav a kde si služebné prozpěvují při kropení prádla na starém bělidle, nebo aby dokonce vynesl svou velitelku strmě stoupající stezkou k vyhlídkovému altánu ve zříceninách hradu Rýzmburku...

Ostatně Božena Němcová byla nemanželskou dcerou jedné z princezen kuronských.