Kdybych se znovu narodila, bylo by všechno jiné, pomyslí si jistě každý z nás. Ale opravdu by to tak bylo? Každý jsme nějaký a v našich genech je zakódován typ našeho charakteru, jednání a myšlení. Miminko už od prvního nádechu ví, že musí jíst a proto se hlasitě ozývá a dožaduje se pití. Když se mu něco nelíbí, dokáže na sebe upozornit, směje se, je-li v pořádku.
Zakódováno máme také naše odmítání a vzdor, který se u nás projevuje. Jakékoliv rozkazy a příkazy si přebereme a každý se zařídíme po svém. Jeden bez mrknutí oka provede, co se po něm žádá, druhý všechno okecá a třetí rovnou odmítne cokoliv.
Stejné je to potom po celý život.. Učení je pro nás buď zábava, nutnost nebo naprostý nesmysl a nedá se s tím nic dělat. Proto také řeč o tom, že bych na tom byla lépe, kdybych se víc učila, je jenom přáním. Mohu se víc snažit jenom v případě, že na učení a větší zátěž mám buňky. Tak co tedy můžeme změnit? Snad pouze svá jednání trochu usměrnit, krotit své emoce a alespoň trochu si vážit sami sebe.
Kdybych se znovu narodila, začala bych úplně stejně, Zase bych se hlásila o pití a vztekem dávala najevo své emoce. Znovu bych byla ta posedlá čtenářka a zvídavá ženská. které není lhostejný svět kolem dokola. Znovu bych si asi vybrala povolání, kterému jsem věnovala celý život. Mezi muži bych vybírala stejně a věřím tomu, že mé přímení by bylo stejné, jako dnešní!
To jenom ve snách si svůj život přehrávám jinak!
Ještě jsi Hadi, zapomněla dodat, že by ses musela narodit těm samým rodičům, jinak by to nebyla Hadi, ale úplně jiná holčička. :-))