Sněhu po kolena, všechno dokola září bílou barvou a všude je ticho. V polozamrzlém potoce se několik kachen snaží okoupat a ticho kolem přerušuje jenom zurčení vody přes splávek. Dole u dna proudící vody se krčí několik drobných rybek.
Zima. Přímo krásná na pohled!
Jinak kalamita! Na silnicích se bourá ostošet, železničáři dělají, co mohou, z komínů se kouří a střechy pozvolna praskají pod tíhou sněhu. Pekař dnes ráno nedorazil, mlékárny měly zpoždění, všude se na něco čeká! Mám problém dojít pro poštu k plotu a dál už si raději netroufám.
Chtěla bych pro mladou slečnu, jíž jsem zařizovala pobyt v Klokánku, něco zařídit, ale nejsem schopná přepravit se na větší vzdálenost. Slečně bude příští týden 17 let, připravovala jsem si na víkend menší oslavu. Nebude z ní nic!
Mrzí mě to, ale asi s tím už nic nenadělám. Mají totiž zavláštní přístup k dětem. Když to tak sleduji, pobyt u nich je skoro stejný jako v dg ústavu nebo polepšovně. Sedmnáctiletá slečna, která má povolen víkendový pobyt u známých, musí být vyzvednuta proti podpisu, jako nějaký balík!
Přitom do školy denně odjíždí sama do vzdáleného města. Mají své předpisy a podle nich se striktně řídí. Ve svém statutu uvádějí mimo jiné, že veškerá činnost je orientována vždy v zájmu dětí! Slečna prosí, pláče, já telefonuju, ale srdíčka pracovnic KM - Klokánku jsou neoblomná! Proč jí tak ubližují, co udělal? Sama souhlasila s pobytem, do školy chodí, chová se slušně a přesto jí komplikují návštěvu u nás doma?
Zima je zlá, nepřečká ji spousta zvířat, odnesou to silnice, stromy, budovy! A jako by to nestačilo, odskáčou si to i nevinní lidé!






