



Dřevěný penál měl můj syn ještě v r. 1973, přejmenoval ho na "perečník" a prohlašoval, že v soubojích byl výhodnější než ten umělohmotný. :-))
Já jsem se jaště v první třídě učila psát s perem a násadkou. Na plnicí pera si taky dobře pamatuji. Buď se plnila pomocí takovéhoho podlouhlého "balonku" a nebo, se natahoval inkoust pomocí "pístu". Ten inkoust byl dobrý v tom, že se na vymazání chyby, dal použít zmizík. ;-)
Podobný dřevěný penál jsem měla. Psali jsme perem s násadkou. To byla hrůza. Já na pero tlačím, tak bylo brzy rozskřípané. A také jsem byla věčně od inkoustu až za ušima. :D Později jsem dostala plnicí pero. Ale moje psaní nebylo o moc lepší.
Propisku si sebou přivezl strýc z Ameriky v r. 1962. Koukala jsem na to jak na zjevení.
[1]: S násadkovým perem jsem se učila psát v první třídě (1958). Pak jsme už museli mít pero plnicí. Tvrdili nám, že budeme psát lépe, než plničkou. U mě to tak nebylo, škrábala jsem jako kocour tak i tak.
Já do první třídy nastupoval pár let po revoluci a psalo se ještě plnícím inkoustovým perem, kde se natahoval inkoust takovým pístem trochu jako u injekční stříkačky. Inkoust natahovali doma rodiče z lahvičky, pak jsem měl bombičkové, ale to tak asi ve druhé třídě....
Myslím, že zmínka o té výrobě ocelových per u nás do r. 1921, nesedí. My jsme určitě tato pera používali minimálně v první a druhé třídě v letech 1945 až 1947 a v lavicích jsme ještě měli kalamáře.
Pak někdy vznikla plnicí péra Student. Kuličková péra měli nejdříve jen někteří ze zahraničí (mému sousedovi v lavice je vozil táta, co dělal na zahraničním obchodě). U nás se objevila česká kuličková pera myslím tak v r. 1950. Nejdříve ty vložky Mechanika plnila. Proti těm zahraničním neměly pravidelnou linku, občas z toho vyteklo víc inkoustu.