close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Vyhořelá

21. ledna 2012 v 15:53 | já |  Moje psaní
Ne, tomu bych nikdy nevěřila. Kdyby mi někdo, ještě před několika lety řekl, že se mi bude po zaměstnání stýskat, nevěřila bych mu. Pche, to určitě, odbyla bych každého se smíchem. Opak je pravdou! Stýská se mi, opravdu a bez přehánění.
Noc co noc se mi zdávají sny odehrávající se v místech důvěrně známých. Den co den si vzpomenu - aha už bych byla na nádraží a jela na noční, teď bych se vrátila po dlouhé nedělní čtyřiadvacítce, kdopak má dneska asi službu, který z lékařů je ještě na mém oddělení?
I když několik posledních služeb jsem odsloužila s vypětím všech fyzických i psychických sil a domů se vracela jenom moje prázdná skořápka. Dnes už opět mám pocit, že bych zastala kdeco! Ve svých snech se vracím na pracoviště, které jsem opustila před deseti lety, znovu a znovu chystám svou ordinaci na provoz. Někdy, jak už to ve snu bývá, nejsem schopna všechno najít, polévá mě horkost z představy, že plnou čekárnu nezvládnu. Tuhle jsem nemohla najít správné jméno notoricky známému pacientovi, jindy zase nemám dostatek materiálu a děsí mě pomyšlení, jak to udělám. Probouzím se a jsem ráda, že to byl jenom sen.
Moje přítelkyně, která si ráda povídá s hvězdami a čísly, mně potvrdila, že všechny sny týkající se mého zaměstnání, odrážejí můj stesk a smutek z toho, že už tam nepatřím! Ano, jsem smutná a prázdná. Mám pocit, že už nejsem nikomu prospěšná, nikdo mě nepotřebuje. Rodina mě sice utvrzuje, že beze mě atd..., ale tohle je trošku jiný pocit. Je zajímavé, že jsem celé dva roky, které jsem doma, tenhle pocit neměla, až nyní. Všechny mé záliby, koníčky a zájmy nestačí na vyplnění pocitu potřebnosti a užitečnosti!
Musím se z toho rychle dostat, hledám ještě něco na vyplnění času. Asi začnu cvičit němčinu, kterou jsem od školy nepoužívala. Přece nebudu plakat nad rozlitým mlékem, no ne?
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 21. ledna 2012 v 19:04 | Reagovat

Jsem asi nějaká vyjímka, ale jsem v důchodu spokojená. Slyšela jsem hodně příběhů o pocitu neužitečnosti a marnosti a říkala si, jak to asi jednou budu prožívat já. Nakonec jsem odešla do důchodu dokonce o tři roky dřív. Neplánovala jsem to, ale když náš podnik skončil a já si představila, že bych měla s mladými chodit na konkuzy a soutěžit s nimi o zaměstnání, vzdala jsem to. A nelituji toho.

2 Zdenka"ren" | 22. ledna 2012 v 18:39 | Reagovat

Už dlouho jsem tady nepsala komentík, i když sem občas juknu. Já jsem svou práci taky milovala,ale chtěla jsem mít konečně čas na své koníčky,na vnoučata,která mám daleko a můžu za nimi kdykoli no a už pár let chodím na přednášky U3V,takže i když jsem do důchodu nemusela,šla jsem. A pár let jsem téměř denně ve snu pracovala a ještě dneska se mi o mé práci občas zdá.Ale já to přičítám k tomu,že je to proto, že jsem to měla ráda,tak se mi to ve snu vrací.Ale svého rozhodnutí nelituju stejně jako Jaruška.

3 Miru | Web | 24. ledna 2012 v 20:08 | Reagovat

Nemohu to vzhledem ke svému věku posoudit,ale z tohoto pocitu má leckdo strach..čas nelze zastavit, věřím, že čas vyplníš a na stesk nezbude čas.. hezký večer přeji...

4 Olina | 3. února 2012 v 17:46 | Reagovat

Mě odchod do důchodu učinil velice šťastnou...ta volnost,konečně si člověk může dělat co chce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama