Slezla jsem ze židle a uražená jsem odešla do kuchyně. Maminka právě chystala večeři, a když mě uviděla, nenapadlo ji nic lepšího než kontrolovat mé úkoly. Neochotně jsem dotáhla po zemi školní brašnu a vytáhla požadované sešity. Bráška se na mě šklebil za rohem a já mu slibovala pomstu. Krutou!!! Však ona se příležitost najde! Sketa jeden, musel to na mě prásknout!!!
Ve škole mě viděl se zalepenou pusou. Byla přestávka a já měla zalepená ústa širokou lepicí pákou. Nebylo to nic nezvyklého. Náš pan učitel si s dětmi všechny přestupky vyřizoval sám a hned, proto jsem za neustálé vyrušování a breptání byla potrestána. Když mě brácha uviděl, začal se nehorázně chechtat a ukazovat na mě svým spolužákům. A samozřejmě tam byl i jeden, který se mi hrozně líbil. Utekla jsem nazpět do třídy a už jsem na chodbu nešla.
Doma potom jsem mu vysypala zásuvku, kde měl pěčlivě uskládané tužky, pera a pastelky. Rozházela jsem je po zemi a ještě do nich sem tam kopla. Samozřejmě, že jsem na jeho návrat ze školy čekala s obavou. Přece jenom o čtyři roky starší bráška už má těžší ruku. Řešil to klidně a nečekaně. Zavola si do pokoje mámu, ukázal jí nepořádek a dal se do uklízení. Nikdy mě netloukl a já bych si to kolikrát tak zasloužila.
Máma prohlédla sešity, ze dvou z nich vytrhla napsaný úkol a s rukou napřaženou mi přikázala napsat jej znovu. Trvalo to hodnou chvíli, než jsem se dala do práce. Bulila jsem a slzy mi kapaly na sešit. Věčeře byla hotová, naši si šli sednout k televizi a já psala a psala. Najednou se vedle mě posadil bráška a začal mi pomáhat s matematikou, která nikdy nebyla moje silná stránka. Byla jsem mu vděčná a v duchu jsem mu odpustila ponížení na školní chodbě!
Pro tentokrát! Ale příště mu to neodpustím!!!
Váš učitel měl zajímavé výchovné metody :D Ale rozhodně lepší než bití nebo poznámky do žákovské.