close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Náhoda jako blázen!

25. ledna 2012 v 21:45 | já |  Moje psaní
Léto se pomaloučku ubíralo k podzimu, ale ještě se nevzdávalo. Ranní zpěv ptáků v parku, polední rozehřáté ulice a krásné západy slunce lákaly k podvečerním procházkám. Lidé s pejsky, kočárky a volně pobíhajícími dětmi jsem potkávala na každém kroku. Nádhera!
Jednoho večera jsem si dala sraz se dvěma známými. Jedna bydlí kousek od našeho, vídáváme se dost často a pořád si máme o čem vyprávět. Tak jsme se jednou dostaly k věcem trošku víc intimním, rodinným a zcela soukromým. Vlasta se mi svěřila se svou bolestí, která ji trápí již delší dobu. Ač je nám už hodně přes -sát, teprve před několika lety se dozvěděla něco o svém dětství. Vždycky jí bylo divné, že se nepodobá ani své mámě, kterou mimochodem nesmírně milovala, ale ani tatínkovi a neposlední řadou ani svým dvěma mladším sestrám. Na její dotíravé otázky jí rodiče vždycky vyhýbavě odpověděli, přiměřeně jejímu věku. Tak se postupně dozvídala, že její rodiče měli autonehodu, při níž zemřeli. Opatrovala ji babička, která však byla nemocná, a tak milá Vlasta skončila v DD, odkud si ji pak vzali rodiče. Zpočátku tak jako všechny děti s podobným osudem cítila sebelítost, odmítala se smířit se svým životem, několikrát utekla z domu, po čase se s rodiči smířila a do jejich smrti je nesmírně milovala a vážila si jich. Po smrti obou rodičů našla v dokumentech mimo svůj křestní list i další dokumenty, z nichž ji nejvíce zaujal dopis v němž byla zmínka o její sestře. Tu nikdy nepoznala, a tak se rozhodla ji hledat. Nepodařilo se ji najít v registru osob, v záznamech zdravotní pojišťovny, u níž pracuje, pomáhali ji všichni známí a kamarádi. Nic!
Po sestře se slehla země. Smířila se s tím, že už ji nenajde.
Práce mé druhé pozvané kmarádky je zcela odlišná, pracuje v jednom z nákupních středisek v blízkém okresním městě jako manažerka a personální ředitelka. Jednou jsem jí, už nevím z jakého důvodu, o Vlastě povídala. Jen tak, jako se plká o všem možném. Dala k dobru několik rovněž zajímavých životních příběhů. Pak jsme se delší dobu neviděly a já na všechno docela zapomněla. Až dnes ráno mi zavolala, jestli bych ji nemohla seznámit s Vlastou, že možná něco ví!
Tak jsem tedy obě kamarádky netrpělivě čekala na lavičce u rybníčku, po němž se projížděly kačenky.
Vlasta dojela na kole a usedla vedle mě právě v okamžiku, kdy se na konci cestičky objevila Eva. Když jsem obě holky seznámila, dozvěděla jsem se šokující věc. V její pracovní agendě, nebo spíše v počítači, který jí umožnil nahlédnout do personálních seznamů všech poboček, uvízlo jméno paní D....., rozené Hr......! Vlasta zajásala a hned se dohodla s Evou, že jí dá na ni telefon. Kdybych nebyla svědkem, nevěřila bych tomu.
Tak díky náhodnému hovoru s jednou manažerkou se poprvé potkaly dvě sestry!
 


Komentáře

1 Jarka | Web | 26. ledna 2012 v 9:11 | Reagovat

A byla to opravdu náhoda?
Jako věřící člověk na náhody nevěřím, pro mě je celý příběh pod jasným božím vedením. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama