3. ledna 2012 v 23:45 | já
|
Jen si nedělejme iluze! Není všechno, jak má být! Tím nemyslím politiku, finance ani celkový stav naší zemičky. Mám na mysli nás, všechny, kdo na té zemičce žijeme. Není to s námi vůbec lehké. Neustále se mezi sebou škorpíme, závidíme si, dokonce si ubližujeme. Když dá chlap chlapovi po hubě, ještě to snesu, když na něj vezme palici nebo nůž, přestává být sranda. A když začnou používat zbraně, je to hrůza.
Horší je to, když se někdo rozhodne ubližovat ženám a takových určitě není málo, je to velmi zlé. Takový člověk přestává být hoden toho jména.
Jako matka jsem vždycky těžce nesla, když někdo ubližoval bezbranným dětem. Přála jsem si mít dceru, ale nestalo se tak. Toužím po vnoučcích, které zatím nemám, a tak když vím o někom, kdo se ke svým dětem nechová dobře, jsem celá nesvá.
Dnes jsem to už nevydržela a zasáhla jsem. Musím na to neustále myslet, zda jsem udělala dobře, či nikoliv. Ale už to nešlo vydržet, ta nečinnost ostatních, její smutné oči a v nich ukrytá prosba o pomoc, mě vyprovokovala a já vytočila číslo. Pár otázek a odpovědí (netrvalo to ani deset minut), chvíle čekání a bylo hotovo! Ani to netrvalo dlouho a dítě je v bezpečí, má svou postel a hlavně dostatek jídla . Proč jenom jsem to neudělala dřív? Byla jsem snad zbabělá? Nebo přece jenom ve mě bylo trochu lhostejnosti? Nevím, asi to spíše byl obyčejný lidský strach! Strach postarat se o jiného!
Hadi, on by v nás ten strach nebyl, kdyby tady existovala skutečně spravedlnost. Takhle se v mnohých případech stává, že se dobrý skutek obrátí proti zachránci a ten je pak vyslýchán a podezříván. Bohužel, asi tohle je hlavní důvod, proč většina lidí nezasáhne. Nejsou lhostejní, jen nechtějí mít nepřijemnosti s byrokracií. A ta na sociálkách dost často funguje.