13. ledna 2012 v 16:31 | já s použitím internetu
|
Skončil se jeden rok, který měl být a byl Rokem Rožmberků! Věděli jste to? Velkou propagaci jsem nezaznamenala, tady u nás na východě republiky jsme o tom skoro nevěděli. Proto jsem zvědavá, jak to bude letos s rodem moravským, který má nádherný a velmi známý rodový znak a o němž mnozí vědí jen to, že jim patřil hrad Pernštejn!
Rodinná historie pánů z Pernštejna má v dějinách Moravy a Čech své nezastupitelné místo. Jsou příkladem toho, jak mimořádně činorodí a cílevědomí jedinci dokážou usměrňovat vývoj celého státu.
Rod Pernštejnů byl podle pověsti založen uhlířem Vaňkem, díky jehož chytrosti a udatnosti byla Pernštejnům dána do erbu zubří hlava. První písemně doložené prameny uvádějí předky pánů z Pernštejna již počátkem 13. století na jižní Moravě. Pernštejnové hráli vždy vysokou úlohu v politice Českého království. Byli jedni z hlavních a trvalých příznivců husitského hnutí. Jejich podpis nechybí na stížnosti, kterou čeští stavové protestovali proti věznění a souzení mistra Jana Husa v Kostnici (v roce 1415). Na přelomu 15. a 16. století se Pernštejnové stali jedním z nejmocnějších a nejbohatších šlechtických rodů.

Moravský panský rod, jehož předci, páni z Medlova, se od pol. 13. století psali po nově vystaveném hradu Pernštejn na Ždársku.
Vilém, od roku 1421 moravský zemský hejtman, zajistil vzestup a moc rodu.
Vratislav, nejvyšší moravský komorník a později zemský hejtman, rozmnožil rodové statky o Plumlov a Prostějov.
Vilém II., nejvýznamnější člen rodu, patřil mezi nejbohatší muže své doby v českých zemích. Půjčoval peníze i samotnému vladaři rodu Jagellonců. Roku 1507 rozdělil rodový majetek mezi své syny Vojtěcha, nejvyššího hofmistra království - panství v Čechách (Pardubice, Litice, Kunětická Hora, Potštejn, Rychnov, Litomyšl, Brandýs nad Orlicí aj.) a Jana, zemského moravského hejtmana a nejvyššího moravského komorníka - panství na Moravě (Pernštejn, Přerov, Plumlov, Tovačov, Lipník, Hranice aj.), který po smrti bratra zdědil rodový majetek v Čechách.
Potomci rodu postupně majetek zadlužovali a rozprodávali. Posledním mužským potomkem rodu byl Vratislav Eusebius, kterému z celého rodového jmění zůstalo pouze panství Litomyšl. Padl roku 1631 jako císařský důstojník v bitvě se Švédy.
Slavnou ženskou postavou rodu byla jeho teta Polyxena, provdaná za Viléma z Rožmberka a později za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic. Tak se dostala černá zubří hlava Perštejnů do jednoho z polí lobkovického znaku.
Praotec rodu se jmenoval Vaněk, příjmením Vaňha, a pocházel z uhlířské osady Ujčov, ležící nedaleko dnešního hradu Pernštejna. Tehdejší bájný vládce země, markrabě moravský Jošt Vilibald Brandenburg, dlel právě na hradě Zubštejně. Po lesích v okolí hradu se potuloval divoký zubr, který škodil lidem a mnoho jich zabil. Markrabě vyhlásil, že bohatě odmění toho, kdo kraj zubra zbaví.
I uhlíř Vaněk zvíře mnohokrát v lese potkal, a kdyby před ním nevylezl na strom, jistě by jej také zahubilo. Jednoho dne, když Vaněk před zubrem zase utíkal, ukryl se ve své lesní boudě. Zubr na něj začal tak dorážet, že uhlíř již nevěděl kudy kam. Vzal tedy kus chleba, napíchl na prut a podal zvířeti. Tak mu podával postupně všechen chleba, co měl, a zubr se uklidnil. Nejen to, Vaněk mu pak vždy, když jej potkal, dával chleba, a tak si zvíře ochočil, že zubr bez něho nechtěl být a všechno si nechal líbit.
Když Vaněk viděl, že zvíře je ochočené, provlékl mu nozdrami houžev, upletenou z mladého proutí. Zubra přivedl na hrad Zubštejn k markraběti. Ten uhlíře pochválil a za to, že zvíře nezabil, ale přivedl je živé
..vyjdouce markrabě na příhrádek a vidouce takové zvíře, podivil se tomu škaredému a nepřístupnému zvířeti i promluvil markrabě k tomu uhlíři a řekl: ,Že jsi ty uhlíři toho zvířete nezabil, nýbrž jsi je nám svou statečností a zmužilostí a dobrým vtipem z dopuštění božího živé na hrad náš Zubrštejn přivedl, tobě tu milost činiti ráčíme,...
a markrabě Vaňka bohatě odměnil pozemky, hrady a vesnicemi, daroval mu veškeré území, které dokázal za jeden den od slunka východu do slunka západu obejít. Na jednom vrchu, jemuž říkali Bezvín, začal si pak někdejší uhlíř roku 574 stavět hrad, kterému bylo z markraběcí vůle dáno jméno Pernštejn. A na paměť své chytrosti, s jejíž pomocí ovládl divoké zvíře, měl uhlíř i jeho potomci právo užívat jako rodový erb zubří hlavu s houžví v nozdrách. Právě ona houžev byla chápána jako velmi podstatná součást znaku, neboť symbolizovala chytrost a rozvahu, která přemáhá hrubou sílu, v tomto případě symbolizovanou zubrem.
Pernštejn je ukryt v lesích Českomoravské vrchoviny a je jedním z nejnavštěvovanějších moravských hradů. Dle agentury Czech Tourism ho loni navštívilo 146 tisíc turistů. Budete-li mít příležitost, neváhejte a zastavte se! Stojí to určitě za to!
Poslední člen roku Vratislav Eusebie zasvětil svůj život boji, stejně jako jeho otec. To se mu stalo osudným. Zahynul v jedné z nevýznamných potyček třicetileté války. A s ním významný rod vymřel po meči.
Na Pernštejně, jsem nikdy nebyla. Ten tvůj snímek je velmi známý a je naprosto úžasný, tento záběr se mi moc líbí, hrad je pohádkově krásný.