close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Fujarka

16. ledna 2012 v 17:45 | já |  Moje psaní
Blížili jsme se s kamarády na místo, kde jsme předpokládali výskyt hub. Velké louky po obou stranách cesty se najednou otevřely a my stáli na Hořansku. Tak se jmenuje kout v našich kopcích, rozkládající se nad obcí Rusava. Bylo skoro ráno a sluníčko se pomalu prodíralo větvemi několika břízek na kraji louky. Jakoby mávnutím kouzelného proutku jsem na kraji louky osaměla. Ostatní se pustili do hledání hub. V trávě na těchto pasekách se hojně vyskytovali kozáci, klouzky i pravé houby. Nebylo těžké je najít. Větřík pofukoval, sluníčko začínalo hřát a naše košíky se zvolna plnily úlovkem. Nikde nebylo slyšet hlásek, byli jsme naučeni, že v lese a na loukách se nekřičí. Vzduch voněl různými bylinkami, občas se ozvala sojka a zezdola z dědiny prořízl vzduch kostelní zvon, zvoucí do kostela. Posadila jsem se na kopeček a dívala se dolů do údolí. V dálce bylo slyšet bučení kravek, které se pásly na šťavnaté trávě, bylo to opojné. Položila jsem se do trávy se stéblem mezi zuby a naslouchala. Všechny zvuky navzájem vytvářely zajímavou symfonii. Najednou jsem zaslechla ještě něco, jakoby vzdálený pískot a bzučení. Zvonce krav se pomaloučku přibližovaly k námi okupované louce a s nimi kráčel do kopce stařík. Hlavu měl plnou šedých vlasů, na sobě valašské bílé kalhoty a letní halenu. Dlouhým prutem popoháněl tele, které se opozdilo za stádem, mizejícím v blízkém březovém hájku. Pokynul mi na pozdrav a rovněž zmizel. Po chvíli jsem jej zahlédla jak sedí opřený o kmen stromu a hraje na fujarku. Byla malá, ale zvuky vydávala krásné. Nevšímal si nikoho a ničeho kolem sebe a hrál a hrál. Některé melodie jsem slyšela poprvé, jiné připomínaly lidové písničky z našeho kraje. Joska, jak se muž jmsenoval, byl posledním pastevcem krav, kterého jsem u nás ještě zažila. Po několika letech se kravičky na horní louky nedostaly, bránilo jim v tom elektrické oplocení. Zmizelo kouzlo našeho dětství, zmizel Joska - fujarka , zmizely i jeho písničky.
Půjdete-li v létě nad Rusavou, zaslechnete pouze zvuky aut a motorek, sem tam dětské halekání a možná, budete-li mít štěstí, zazní k vám zdaleka zvonění pasoucích se kravek a ovcí. Fujarku ale neuslyšíte. Škoda!

 


Komentáře

1 Catherina | Web | 16. ledna 2012 v 17:53 | Reagovat

Zeptej se jednorozce na otazky ktere te trapi - mrkni na muj web

2 Jarka | Web | 16. ledna 2012 v 20:58 | Reagovat

Byl to tenkrát těžký život. Když se dívám na obrázek, představuji si, co bylo práce kolem takového hospodářství, ale hospodařilo se v souladu s přírodou a i když bylo práce od jara do zimy moc, myslím, že ti lidé žili šťastně. Obrázek je nádherný, to údolíčko s kostelem a pár chalupami a okolo zalesněné kopce a malá políčka. Nemůžu se Hadi, vynadívat.

3 Janah | Web | 16. ledna 2012 v 21:09 | Reagovat

Krásný obrázek.Taky se mi stýská po tom co mizí, po bělení prádla například, co jsem si toho s babičkou užila...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama