close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Leden 2012

Opět něco z archívu

4. ledna 2012 v 23:15 | KB |  Fotografie


... a jede se!!!



Odpočinek na horách!!


Lhostejnost

3. ledna 2012 v 23:45 | já |  Moje psaní
Jen si nedělejme iluze! Není všechno, jak má být! Tím nemyslím politiku, finance ani celkový stav naší zemičky. Mám na mysli nás, všechny, kdo na té zemičce žijeme. Není to s námi vůbec lehké. Neustále se mezi sebou škorpíme, závidíme si, dokonce si ubližujeme. Když dá chlap chlapovi po hubě, ještě to snesu, když na něj vezme palici nebo nůž, přestává být sranda. A když začnou používat zbraně, je to hrůza.
Horší je to, když se někdo rozhodne ubližovat ženám a takových určitě není málo, je to velmi zlé. Takový člověk přestává být hoden toho jména.
Jako matka jsem vždycky těžce nesla, když někdo ubližoval bezbranným dětem. Přála jsem si mít dceru, ale nestalo se tak. Toužím po vnoučcích, které zatím nemám, a tak když vím o někom, kdo se ke svým dětem nechová dobře, jsem celá nesvá.
Dnes jsem to už nevydržela a zasáhla jsem. Musím na to neustále myslet, zda jsem udělala dobře, či nikoliv. Ale už to nešlo vydržet, ta nečinnost ostatních, její smutné oči a v nich ukrytá prosba o pomoc, mě vyprovokovala a já vytočila číslo. Pár otázek a odpovědí (netrvalo to ani deset minut), chvíle čekání a bylo hotovo! Ani to netrvalo dlouho a dítě je v bezpečí, má svou postel a hlavně dostatek jídla . Proč jenom jsem to neudělala dřív? Byla jsem snad zbabělá? Nebo přece jenom ve mě bylo trochu lhostejnosti? Nevím, asi to spíše byl obyčejný lidský strach! Strach postarat se o jiného!

Každý začátek je těžký

3. ledna 2012 v 0:00 | já |  Moje psaní
...."jedenáct, dvanáct!" dotloukly hodiny a my pozvedli skleničky! Přípitek s proslovem a přáním, společným pro všechny, ještě dozníval pokojem, venku se rozhořela obloha nesčetnými výbuchy, psi se někam schovali a první minuty Nového roku se rozběhly kolem nás.
Každý jsme v duchu rekapitulovali ten rok minulý a v nastálém hluku si dávali tajné sliby, jako každý rok předtím. Dáváme si sliby, abychom je stejně nesplnili, nebo jenom zčásti, děláme si naděje, které se zdají tak lehce splnitelné. Jedna láhev sektu se vyprázdnila, pak druhá třetí, veselí pokračuje a nám se zdá, jak všechno nepůjde hladce.
Ranní probuzení s bolestí hlavy a závratí nás však přesvědčí, že nebude všechno snadné. Potácíme se stejně těžce jako svět kolem nás. První den nového roku prožijeme v jakési podivné extázi, abychom se hned druhý den probudili ze sna. Novinové titulky na nás cení zuby - Změny v sociálních dávkách, Zvýšené DPH způsobí zdražení léků, Děti mají dražší jídlo ve školní jídelně - a další nepříjemnosti nás ubezpečí, že ty první letošní kroky nebudou jednoduché. Pošta sice dodala zprávu o navýšení důchodu, ale hned druhá otevřená obálka vás ubezpečí, že musíte jít zaplatit hrobové místo, těší se na vás v knihovně, kde se platí nový poplatek na rok dopředu, za dveřmi zvoní koledníci z Charity a natahují k vám kasičku. Vhodíte dovnitř nějaké kováky, aby jste svou troškou také přispěli a myslíte si, že pro dnešní den by to mohlo stačit! Jenže ouha! Ještě nedozněly kroky koledníků a ozve se zvonek podruhé, hasiči vás přišli pozvat na tradiční ples a očekávají také drobný obolus.
Tak to se nám ten rok pěkně začíná, ubezpečívás pohled do portmonky, odkud na vás zírá poslední zelená bankovka!
Ještě nakoupit a pro dnešek by to stačilo.
Hold, začátek se nějak hladově olizuje, aby se jeden bál!!! Krušné chvíle? Uvidíme!!!

Hádanka

1. ledna 2012 v 22:25 | foto K.B. |  Zaujalo mě
Poraďte mi! Z čeho je tento věnec!