close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Leden 2012

Z historie pera

17. ledna 2012 v 23:19 | stránky netu |  Něco z historie
Historie psacích potřeb nemůže začít jinak než namáčecím perem. Pero bylo užíváno již písaři egyptských králů před 4000 lety. Nejčastěji se používalo husí brko seříznuté do špičky a namáčené do inkoustu rostlinného původu. Později se pero začalo seřezávat šikmo, takže stopa byla vlasová, což umožnilo rychlejší psaní. Stínování se pak provádělo tlakem.

Kliknutím na fotografii zavřete okno.

V 19. století se začalo využívat ocelové pero, které umožňovalo rychlejší a pohodlnější psaní.(Údaj ze vzpomínek učitele: "Když jsem já počal choditi do školy od 1.10.1864, již se brkovým perům odzvánělo a počalo se psát ocelovými".). V českých zemích byla ocelová pera vyráběna až do roku 1921. Ocelová pera byla levná, žák jich měl více, aby je mohl při rozskřípání hned vyměnit. Nasazovala se do násadky, namáčela se do kalamáře, který byl před každým žákem v otvoru v lavici.
První pokusy o výrobu plnicího pera byly již v 17. století. Ovšem až Lewis Edson Waterman zkonstruoval moderní plnicí pero. V roce 1884 si ho nechal také patentovat.
Kuličkové pero si nechal v roce 1938 patentovat maďarský novinář László Bíró. Se svým bratrem vymyslel nový druh psací potřeby, který vycházel z kuličkového ložiska, které umožňovalo psaní tahů všemi směry a ruka přitom nemusela být u psaní odlehčena tolik, jako u předchozích per. Kulička se při doteku s papírem začne otáčet a tím umožňuje odebírání náplně ze zásobníku a přenášení na papír.

dřevěný školní penál

Dřevěný penál na kovové špičky nosila do školy ještě moje babička.
Ořezávátko si jako svůj vynález v roce 1897 nechal patentovat Andrew Jackson Beard.

Soubor:Puntenslijper-01 (xndr).jpg
S vývojem psacích potřeb se také rozvíjely ostatní psací pomůcky, psací stolky a školní lavice.

Mazací guma byla vynalezena 15. dubna 1770 Angličanem Josephem Priestleyem, jenž tehdy objevil, že guma dovážená z Jižní Ameriky může být použita k mazání tužkou psaných poznámek. Mazací guma je vyráběna v mnoha různých barvách a tvarech, jež mohou mít i rozdílné vlastnosti (měkké, tvrdé).

Fujarka

16. ledna 2012 v 17:45 | já |  Moje psaní
Blížili jsme se s kamarády na místo, kde jsme předpokládali výskyt hub. Velké louky po obou stranách cesty se najednou otevřely a my stáli na Hořansku. Tak se jmenuje kout v našich kopcích, rozkládající se nad obcí Rusava. Bylo skoro ráno a sluníčko se pomalu prodíralo větvemi několika břízek na kraji louky. Jakoby mávnutím kouzelného proutku jsem na kraji louky osaměla. Ostatní se pustili do hledání hub. V trávě na těchto pasekách se hojně vyskytovali kozáci, klouzky i pravé houby. Nebylo těžké je najít. Větřík pofukoval, sluníčko začínalo hřát a naše košíky se zvolna plnily úlovkem. Nikde nebylo slyšet hlásek, byli jsme naučeni, že v lese a na loukách se nekřičí. Vzduch voněl různými bylinkami, občas se ozvala sojka a zezdola z dědiny prořízl vzduch kostelní zvon, zvoucí do kostela. Posadila jsem se na kopeček a dívala se dolů do údolí. V dálce bylo slyšet bučení kravek, které se pásly na šťavnaté trávě, bylo to opojné. Položila jsem se do trávy se stéblem mezi zuby a naslouchala. Všechny zvuky navzájem vytvářely zajímavou symfonii. Najednou jsem zaslechla ještě něco, jakoby vzdálený pískot a bzučení. Zvonce krav se pomaloučku přibližovaly k námi okupované louce a s nimi kráčel do kopce stařík. Hlavu měl plnou šedých vlasů, na sobě valašské bílé kalhoty a letní halenu. Dlouhým prutem popoháněl tele, které se opozdilo za stádem, mizejícím v blízkém březovém hájku. Pokynul mi na pozdrav a rovněž zmizel. Po chvíli jsem jej zahlédla jak sedí opřený o kmen stromu a hraje na fujarku. Byla malá, ale zvuky vydávala krásné. Nevšímal si nikoho a ničeho kolem sebe a hrál a hrál. Některé melodie jsem slyšela poprvé, jiné připomínaly lidové písničky z našeho kraje. Joska, jak se muž jmsenoval, byl posledním pastevcem krav, kterého jsem u nás ještě zažila. Po několika letech se kravičky na horní louky nedostaly, bránilo jim v tom elektrické oplocení. Zmizelo kouzlo našeho dětství, zmizel Joska - fujarka , zmizely i jeho písničky.
Půjdete-li v létě nad Rusavou, zaslechnete pouze zvuky aut a motorek, sem tam dětské halekání a možná, budete-li mít štěstí, zazní k vám zdaleka zvonění pasoucích se kravek a ovcí. Fujarku ale neuslyšíte. Škoda!


Pomalé ale krásné

14. ledna 2012 v 0:37 | youtube |  Co se mi líbí
Trochu krásy pro vás!!!


Letos je rok Pernštejnů !

13. ledna 2012 v 16:31 | já s použitím internetu |  Moje psaní
Skončil se jeden rok, který měl být a byl Rokem Rožmberků! Věděli jste to? Velkou propagaci jsem nezaznamenala, tady u nás na východě republiky jsme o tom skoro nevěděli. Proto jsem zvědavá, jak to bude letos s rodem moravským, který má nádherný a velmi známý rodový znak a o němž mnozí vědí jen to, že jim patřil hrad Pernštejn!
Rodinná historie pánů z Pernštejna má v dějinách Moravy a Čech své nezastupitelné místo. Jsou příkladem toho, jak mimořádně činorodí a cílevědomí jedinci dokážou usměrňovat vývoj celého státu.
Rod Pernštejnů byl podle pověsti založen uhlířem Vaňkem, díky jehož chytrosti a udatnosti byla Pernštejnům dána do erbu zubří hlava. První písemně doložené prameny uvádějí předky pánů z Pernštejna již počátkem 13. století na jižní Moravě. Pernštejnové hráli vždy vysokou úlohu v politice Českého království. Byli jedni z hlavních a trvalých příznivců husitského hnutí. Jejich podpis nechybí na stížnosti, kterou čeští stavové protestovali proti věznění a souzení mistra Jana Husa v Kostnici (v roce 1415). Na přelomu 15. a 16. století se Pernštejnové stali jedním z nejmocnějších a nejbohatších šlechtických rodů.
Moravský panský rod, jehož předci, páni z Medlova, se od pol. 13. století psali po nově vystaveném hradu Pernštejn na Ždársku.
Vilém, od roku 1421 moravský zemský hejtman, zajistil vzestup a moc rodu.
Vratislav, nejvyšší moravský komorník a později zemský hejtman, rozmnožil rodové statky o Plumlov a Prostějov.
Vilém II., nejvýznamnější člen rodu, patřil mezi nejbohatší muže své doby v českých zemích. Půjčoval peníze i samotnému vladaři rodu Jagellonců. Roku 1507 rozdělil rodový majetek mezi své syny Vojtěcha, nejvyššího hofmistra království - panství v Čechách (Pardubice, Litice, Kunětická Hora, Potštejn, Rychnov, Litomyšl, Brandýs nad Orlicí aj.) a Jana, zemského moravského hejtmana a nejvyššího moravského komorníka - panství na Moravě (Pernštejn, Přerov, Plumlov, Tovačov, Lipník, Hranice aj.), který po smrti bratra zdědil rodový majetek v Čechách.
Potomci rodu postupně majetek zadlužovali a rozprodávali. Posledním mužským potomkem rodu byl Vratislav Eusebius, kterému z celého rodového jmění zůstalo pouze panství Litomyšl. Padl roku 1631 jako císařský důstojník v bitvě se Švédy.
Slavnou ženskou postavou rodu byla jeho teta Polyxena, provdaná za Viléma z Rožmberka a později za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic. Tak se dostala černá zubří hlava Perštejnů do jednoho z polí lobkovického znaku.
Praotec rodu se jmenoval Vaněk, příjmením Vaňha, a pocházel z uhlířské osady Ujčov, ležící nedaleko dnešního hradu Pernštejna. Tehdejší bájný vládce země, markrabě moravský Jošt Vilibald Brandenburg, dlel právě na hradě Zubštejně. Po lesích v okolí hradu se potuloval divoký zubr, který škodil lidem a mnoho jich zabil. Markrabě vyhlásil, že bohatě odmění toho, kdo kraj zubra zbaví.
I uhlíř Vaněk zvíře mnohokrát v lese potkal, a kdyby před ním nevylezl na strom, jistě by jej také zahubilo. Jednoho dne, když Vaněk před zubrem zase utíkal, ukryl se ve své lesní boudě. Zubr na něj začal tak dorážet, že uhlíř již nevěděl kudy kam. Vzal tedy kus chleba, napíchl na prut a podal zvířeti. Tak mu podával postupně všechen chleba, co měl, a zubr se uklidnil. Nejen to, Vaněk mu pak vždy, když jej potkal, dával chleba, a tak si zvíře ochočil, že zubr bez něho nechtěl být a všechno si nechal líbit.
Když Vaněk viděl, že zvíře je ochočené, provlékl mu nozdrami houžev, upletenou z mladého proutí. Zubra přivedl na hrad Zubštejn k markraběti. Ten uhlíře pochválil a za to, že zvíře nezabil, ale přivedl je živé
..vyjdouce markrabě na příhrádek a vidouce takové zvíře, podivil se tomu škaredému a nepřístupnému zvířeti i promluvil markrabě k tomu uhlíři a řekl: ,Že jsi ty uhlíři toho zvířete nezabil, nýbrž jsi je nám svou statečností a zmužilostí a dobrým vtipem z dopuštění božího živé na hrad náš Zubrštejn přivedl, tobě tu milost činiti ráčíme,...
a markrabě Vaňka bohatě odměnil pozemky, hrady a vesnicemi, daroval mu veškeré území, které dokázal za jeden den od slunka východu do slunka západu obejít. Na jednom vrchu, jemuž říkali Bezvín, začal si pak někdejší uhlíř roku 574 stavět hrad, kterému bylo z markraběcí vůle dáno jméno Pernštejn. A na paměť své chytrosti, s jejíž pomocí ovládl divoké zvíře, měl uhlíř i jeho potomci právo užívat jako rodový erb zubří hlavu s houžví v nozdrách. Právě ona houžev byla chápána jako velmi podstatná součást znaku, neboť symbolizovala chytrost a rozvahu, která přemáhá hrubou sílu, v tomto případě symbolizovanou zubrem.
Pernštejn je ukryt v lesích Českomoravské vrchoviny a je jedním z nejnavštěvovanějších moravských hradů. Dle agentury Czech Tourism ho loni navštívilo 146 tisíc turistů. Budete-li mít příležitost, neváhejte a zastavte se! Stojí to určitě za to!
Poslední člen roku Vratislav Eusebie zasvětil svůj život boji, stejně jako jeho otec. To se mu stalo osudným. Zahynul v jedné z nevýznamných potyček třicetileté války. A s ním významný rod vymřel po meči.

ZDALEKA IDEME, NOVINU NESEME

12. ledna 2012 v 22:23 | Eva Mikešková |  Co jsem četla jinde!
Ve svátečně vyzdobené bazilice ukončili vánoční čas. Slavnost křtu Páně si nenechaly ujít desítky věřících, kteří na zasněžený Hostýn doputovali z různých krajů. Poklonit se Spasiteli v jesličkách přijeli i členové národopisného souboru Děcka ze Skoronic pod vedením Marie Holcmanové.
"V katolických novinách jsem si přečetla výzvu pro divadelní soubory, aby se připojily k oslavám výročí korunovace sochy panny Marie Svatohostýnské. Nabídla jsem naše vánoční pásmo. Pro nás byla velká čest vystoupit zde v rámci slavností. Bereme to jako dar Matce Boží," vyznala se vedoucí Holcmanová.
Dramatické pásmo v podání dětského souboru s doprovodem Varmužovy hudecké muziky připomnělo tradici církevních vánočních her. Malí koledníci ve slováckých krojích prožívali narození neviňátka, jako by se klaněli skutečnému Ježíškovi."Vždyť takové hry vycházejí z hluboké víry našich předků," zakončil vánoční zamyšlení p. Jiří Šolc a poděkoval souboru za zdařilé zahájení kulturních akci Jubilejního roku 2012.


Zasněžené schodiště ke kostelu.

Děti zachumlané a dobře zabalené.


Plný kostel se zalíbením poslouchá.

Nevěsty

11. ledna 2012 v 23:34 Fotografie








Co je lepší tableta nebo med?

10. ledna 2012 v 23:44 | já |  Víte, že?
Je tady nová vlna chřipek. Stejně jako každý rok, tak i letos kosí lidi v jednom městě za druhým. Začíná docela obyčejně škrábáním v krku, kýcháním a tekutým vodopádem z nosu. Jsme unaveni, třese s námi zimnice a pak nás uvrhne do postele. Každý máme jiný způsob léčby, jiný způsob obrany a následný boj s chorobou. Zajdeme-li k lékaři najdříve nám nasadí antipyretika, posléze antibiotika. A začne několikadenní nepříjemné marodění. Antibiotika nám poslední dobou nějak, podle posledních zpráv, přestávají pomáhat. Zkusme si tedy nejdříve pomoci sami, než je nasadíme.
Tipy na přírodní antibiotika
C i b u l e
má antibakteriální i protivirové účinky, zabírá při zánětu ledvin, nachlazení a kašli, léčí chřipku, je užitečná při astmatu, čistí zažívací orgány, likviduje střevní parazity.
Č e s n e k
je považován za zbraň proti bakteriím a antiseptikum, hubí střevní parazity, upravuje střevní mikrofloru, podporuje proudění lymfy a zlepšuje oběh.
K ř e n
účinkuje antibioticky a antisepticky, zabírá dobře na nachlazení, rýmu a virové infekce. Dokáže čistit krev.
Z á z v o r
je protizánětlivý, preventivně se konzumuje proti nachlazení, chřipce a virovým onemocněním.
B o r ů v k y
desinfikují střeva, staví průjem, léčí bolest v krku a anginu, posilují nejen zrak, ale i celkovou imunitu.
B r u s i n k y
zbavují močové cesty bakterií, mají močopudný účinek, doporučují se při zánětu žlučníku, mírní průjem, hubí parazity, dodávají vitamín C.
L i c h o ř e ř i š n i c e v ě t š í
hubí streptokoky a E.coli, desinfikuje močové cesty léčí záněty v krku a angínu.
M e d
je známým antibiotikem s antibakteriálními a antiseptickými účinky a coby lék je využíván již tisíce let.

Není pomsta jako pomsta

9. ledna 2012 v 13:23 | já |  Moje psaní
Slezla jsem ze židle a uražená jsem odešla do kuchyně. Maminka právě chystala večeři, a když mě uviděla, nenapadlo ji nic lepšího než kontrolovat mé úkoly. Neochotně jsem dotáhla po zemi školní brašnu a vytáhla požadované sešity. Bráška se na mě šklebil za rohem a já mu slibovala pomstu. Krutou!!! Však ona se příležitost najde! Sketa jeden, musel to na mě prásknout!!!
Ve škole mě viděl se zalepenou pusou. Byla přestávka a já měla zalepená ústa širokou lepicí pákou. Nebylo to nic nezvyklého. Náš pan učitel si s dětmi všechny přestupky vyřizoval sám a hned, proto jsem za neustálé vyrušování a breptání byla potrestána. Když mě brácha uviděl, začal se nehorázně chechtat a ukazovat na mě svým spolužákům. A samozřejmě tam byl i jeden, který se mi hrozně líbil. Utekla jsem nazpět do třídy a už jsem na chodbu nešla.
Doma potom jsem mu vysypala zásuvku, kde měl pěčlivě uskládané tužky, pera a pastelky. Rozházela jsem je po zemi a ještě do nich sem tam kopla. Samozřejmě, že jsem na jeho návrat ze školy čekala s obavou. Přece jenom o čtyři roky starší bráška už má těžší ruku. Řešil to klidně a nečekaně. Zavola si do pokoje mámu, ukázal jí nepořádek a dal se do uklízení. Nikdy mě netloukl a já bych si to kolikrát tak zasloužila.
Máma prohlédla sešity, ze dvou z nich vytrhla napsaný úkol a s rukou napřaženou mi přikázala napsat jej znovu. Trvalo to hodnou chvíli, než jsem se dala do práce. Bulila jsem a slzy mi kapaly na sešit. Věčeře byla hotová, naši si šli sednout k televizi a já psala a psala. Najednou se vedle mě posadil bráška a začal mi pomáhat s matematikou, která nikdy nebyla moje silná stránka. Byla jsem mu vděčná a v duchu jsem mu odpustila ponížení na školní chodbě!
Pro tentokrát! Ale příště mu to neodpustím!!!

Co dělají semínka v zimě ?

7. ledna 2012 v 19:08 | Eva Lipinová - sdíleno na Fb |  Co se mi líbí
Co teď asi dělají semínka, když venku spí každá květinka? Není jim zima? Jakou mají peřinku?

Dostala velkou sílu do vínku a nikdy je nenapadne, že by nevykvetla.

O čem asi semínka sní, když vládne ještě leden?

Sní o slunci, že budou mít hodně světla, aby každá rostlinka co nejkrásněji kvetla...

Sní o čisté vodě, ta je zázrakem a také všelékem.

Sní o čistém vzduchu, aby mohla dýchat a nemusela občas kýchat.

Sní o lásce a o péči, ta všechny bolístky vyléčí... to kdyby je někdo pošlapal.

A o čem ještě sní, povídej, babi , dál.

Sní o tom, jak promění se v květ,

s včelami a motýly si budou vyprávět.

Sní o vánku , který jim písně zpívá, když zjara dne přibývá a postýlka už těsná zdá se.

Sní o převeliké světa kráse . A víš, co chtějí nejvíce?

Přejí si ten správný zlatý klíček, kterým odemknout si vrátka "probuzení".

My máme také zlatý klíček, babičko?

To víš že ano, moje holčičko. Jen jsme ho někdy odložili a musíme ho najít.

A co se stane, když semínka otevřou ta vrát. Pak promění se kvítky v další semínka, a rozsévají je dál.... Vyrůstá další rodinka.

A každá má svůj sen.

O čem sní, babi, vyprávěj...

E.L.



Slepá skvrna

5. ledna 2012 v 23:16 | Torkil Damhaug |  Co jsem právě dočetla
Liss žije v Amsterodamu, když ale její sestra Mailin náhle zmizí, vrací se prvním letadlem domů do Osla. Sestry od dětství sdílely společné zážitky stejně jako místa, kam utíkaly, když jim bylo smutno. Za zmizením Mailin, která pracovala jako psychoterapeutka, se skrývá tajemství. Jakou roli v něm hraje dvanáctiletý Jo, který se rozhodl skončit se svým životem? Slepá skvrna je vyprávěna v dramatickém tempu, které bere dech. Jde o napínavý příběh plný krutosti, jež si může člověka a jeho nitro podmanit a ovládnout veškeré jeho chování. Čtenář prochází řadou různých prostředí, podsvětím v Amsterodamu, opuštěnou chatou v hlubokých norských lesích a především drahou psychiatrickou ordinací v nejlepší čtvrti Osla. Nevyhne se ale ani policejnímu pátrání, které musí brát ohled na celebrity, takže vrah je jako obvykle rychlejší. Příběh ozvláštní dokonce milostná aférka osamělého policejního vyšetřovatele s emancipovanou lékařkou ze soudní patologie. A přesto je to detektivka neobvyklá, do níž je zakomponováno například také téma drog, incestu či anorexie. Jde o perfektní psychologickou studii člověka, která svědčí o tom, že zraněná duše je nezhojitelná. Damhaug umí přesvědčit čtenáře, že případ je pravdivý, nebo - což je ještě horší - pravděpodobný kdekoli na světě. Román Slepá skvrna je v pořadí pátým Damhaugovým titulem, prostřednictvím knižních klubů ho četlo šedesát tisíc norských čtenářů a velmi pozitivní hodnocení vyslovila i kritika.

Torkil Damhaug se narodil v roce 1958 Lillehammeru, vystudoval antropologii a literární teorii na univerzitě v Bergenu. Než se pustil do studia medicíny, potuloval se podle vlastních slov po Francii a živil se příležitostnou prací. Řadu let působil jako psychoterapeut a psychiatr, jeho literární debut vyšel roku 1996, nyní žije jako spisovatel na plný úvazek v městečku Lørenskog nedaleko norského hlavního města. Jeho knihy zaznamenaly výrazný zahraniční úspěch, byly přeloženy do němčiny, francouzštiny, ruštiny, holandštiny, polštiny a turečtiny.