Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Leden 2012

Život je ples

30. ledna 2012 v 23:17 | čt 1 |  Co se mi líbí
Seriál Život je ples vypráví příběhy hrdinů různých generací, kteří se potkávají ve skalickém domově seniorů, jako jeho klienti nebo zaměstnanci. Právě sem nastupuje nová klientka Rozárka Malá (Daniela Kolářová). Její zeť ji sem přiváží, aby zde v pohodlí přečkala rekonstrukci bytu. Postupně se ale ukazuje, že jeho vztah k Rozárce není tak hezký, jak se zpočátku zdálo.
Rozárka se seznamuje s personálem i ostatními obyvateli domova. S upjatou a konzervativní ředitelkou Pavlou Tůmovou (Vilma Cibulková), mladým a progresivním manažerem Lukášem Řípou (Petr Lněnička) i dobrosrdečnou sociální pracovnicí Sandrou Drahokoupilovou (Jana Zenáhlíková). Stává se spolubydlící místní krasavice Lízy Lupáčové zvané Miss staré koleno (Květa Fialová) a zdědí postel po nedávno zemřelé vědmě Žofii Zvonkové. Poznává drbnu Raškovou (Alena Vránová), kutila Edu Vavrouška (Stanislav Zindulka), starého bručouna Frantu Bareše (Oldřich Vlach), bývalou politickou vězenkyni Izabelu Švarcovou (Jana Štěpánková) i lamače ženských srdcí Trampa (Jiří Krampol).
Rozárka se však s novou situací vyrovnává hůře, než by se zdálo, a tak jí manažer domova Lukáš Řípa předává sešit po zesnulé kronikářce Žofii Zvonkové a nabízí jí, že by mohla v psaní pokračovat. Přibližně v té samé chvíli, kdy Rozárka překročila práh skalického domova, se herečka místního divadla Táňa Fialová (Lenka Vlasáková), která sama vychovává syna Kryštofa, dostává do potíží. Cesty Rozárky a Táni se ale brzy protnou.
Pondělní večer trávím u tohoto seriálu. Je úsměvný a dobře obsazený. Jeho děj mě chvílemi hladí po duši, chvílemi se usmívám, abych po chvíli strnula hrůzou při jednání snachy s dědou na vozíku. Některé věci se zdají být až dětinské, jiné pozoruhodně známé. Ta hodinka strávená u seriálu, člověka uklidní a dobře naladí.

Dobrůtky

28. ledna 2012 v 23:00 Něco dobrého na zub
Andělské řezy

POTŘEBNÉ PŘÍSADY:
20 dkg polohrubé mouky, 20 dkg moučkového cukru, 4 vejce, 10 lžic oleje, 10 lžic horké vody, 1/2 prášku do pečiva,
šlehačka na ozdobení, ztužovač, džem.
Krém: 3/4 l mléka, 3 vanilkové pudinky, 20 dkg moučkového cukru, 3 zakysané smetany, 1 a 1/2 balíčku piškotů, káva, rum
POSTUP PŘÍPRAVY: Žloutky utřeme s cukrem, přidáme olej, vodu a mouku prosátou s práškem do pečiva. Lehce vmícháme sníh z bílků. Pečeme na vymazaném a vysypaném plechu, s vyšším okrajem, při 160*C asi 20 minut. Necháme vychladnout. Upečené těsto můžeme nejdřív potřít džemem (ale nemusí být) a polovinou pudinkového krému. Na krém poklademe dětské piškoty namočené v silné kávě s rumem. Na piškoty natřeme zbytek krému a necháme ztuhnout. Před podáváním zdobíme šlehačkou. Já jsem dala dvě vrstvy piškotů jedny jsem nenamáčela a druhé jo. Příprava krému: ve 3/4 litru mléka uvaříme 3 vanilkové pudinky s 20 dkg cukru. Po vychladnutí postupně vmícháme 3 zakysané smetany.


SÝROVÝ SALÁT SE ŽAMPIONY:

250 g sýra Eidam, 100 g šunkového salámu, 300 g sterilovaných žampionů, 2 lžíce sterilovaného hrášku, 1/8 litru zakysané smetany, citrónová šťáva, sůl, mletý pepř. Sýr a šunkový salám nakrájíme na kostičky. Přidáme na plátky nakrájené okapané žampiony (nebo čerstvé podušené na másle) a okapaný sterilovaný hrášek. Ochutíme solí, pepřem, citrónovou šťávou a spojíme zakysanou smetanou.

UHERSKÁ ROLÁDA:

Tvrdý plátkový sýr Eidam, uherský salám, šunka, máslo (Rama). Na igelitový sáček poklademe sýr, namažeme zlehka máslem, poklademe šunkou, namažeme máslem a poklademe uherským salámem. Srolujeme přes igelit a dáme vychladit. Krájíme na tenké plátky.

OSTRÁ SÝROVÁ ROLÁDA:

Silnější plát eidamské cihly, tavený sýr, šunka (měkký salám), pařížský salát (i jiný pikantní), feferonka, kapie. Sýr nahřejeme nad párou, když změkne, prsty nebo válečkem vytáhneme do tvaru obdélníku. Poklademe plátky šunky, na šunku položíme na nudličky nakrájený tavený sýr, rozetřeme salát. Posypeme nakrájenou feferonkou a kapií. Zakryjeme plátky šunky a svineme do rolády. Zabalíme do alobalu, necháme v ledničce ztuhnout. Před podáváním ozdobíme nastříkanými máslovými růžičkami apod.

SMAŽENÉ SÝROVÉ KULIČKY:

8 bílků, sůl, pepř, 250 g strouhaného sýra. Z bílků ušleháme pevný sníh, osolíme a opepříme a velmi opatrně vmícháme nastrouhaný sýr. Lžící odebíráme kousky a postupně smažíme na rozpáleném oleji. Smažením nabudou.


NIVA V ŠUNCE A TĚSTÍČKU:

4 velké plátky šunky, 150 g sýra Niva, 2 vejce, 1 dl bílého vína, 120-150 g hladké mouky, špetka prášku do pečiva, pepř, sůl. Nivu nakrájíme na 4 špalíčky a každý kousek zabalíme do plátku šunky. Rozšleháme vejce s vínem, solí a pepřem. Do směsi zašleháme mouku s práškem do pečiva. Zabalené špalíčky protáhneme těstíčkem a smažíme na rozpáleném tuku z obou stran. Podáváme se zeleninovým salátem a bramborovou kaší.

SÝROVEC:

8 brambor, 2 stroužky česneku, 200 g sýra Niva, 3 lžíce mléka, 3 lžíce smetany. Brambory uvařené ve slupce nakrájíme na plátky a v míse okořeníme utřeným česnekem se solí, opepříme, osolíme. Brambory dáme do zapékací misky. V mléce a smetaně rozšleháme nastrouhaný sýr a nalijeme na brambory. Posypeme zelenou nebo sušenou bazalkou. V troubě pečeme asi 10 minut. Brambory můžeme prokládat šunkou, salámem nebo brokolicí. Je to dobré, když se opékají vuřty, párky, maso. Zkrátka dobrá příloha k očouzenému masíčku. Chce to zásobu pití.

FALEŠNÉ KARBANÁTKY:

150 g sýra Niva, 1/4 kostky droždí, 2 vejce, 2 lžíce vody, 1-2 stroužky česneku, 1/2 lžičky provensálského koření, strouhanka, sůl. Nastrouhaný sýr smícháme s rozdrobeným droždím, prolisovaným česnekem a kořením. Přilijeme vejce rozšlehaná s vodou, zahustíme strouhankou, podle chuti osolíme a důkladně promícháme. Lžící klademe do rozpáleného tuku kousky sýrové směsi a rychle po obou stranách opečeme.

Obrázky

26. ledna 2012 v 22:34 | posbíráno na netu |  Co se mi líbí



Náhoda jako blázen!

25. ledna 2012 v 21:45 | já |  Moje psaní
Léto se pomaloučku ubíralo k podzimu, ale ještě se nevzdávalo. Ranní zpěv ptáků v parku, polední rozehřáté ulice a krásné západy slunce lákaly k podvečerním procházkám. Lidé s pejsky, kočárky a volně pobíhajícími dětmi jsem potkávala na každém kroku. Nádhera!
Jednoho večera jsem si dala sraz se dvěma známými. Jedna bydlí kousek od našeho, vídáváme se dost často a pořád si máme o čem vyprávět. Tak jsme se jednou dostaly k věcem trošku víc intimním, rodinným a zcela soukromým. Vlasta se mi svěřila se svou bolestí, která ji trápí již delší dobu. Ač je nám už hodně přes -sát, teprve před několika lety se dozvěděla něco o svém dětství. Vždycky jí bylo divné, že se nepodobá ani své mámě, kterou mimochodem nesmírně milovala, ale ani tatínkovi a neposlední řadou ani svým dvěma mladším sestrám. Na její dotíravé otázky jí rodiče vždycky vyhýbavě odpověděli, přiměřeně jejímu věku. Tak se postupně dozvídala, že její rodiče měli autonehodu, při níž zemřeli. Opatrovala ji babička, která však byla nemocná, a tak milá Vlasta skončila v DD, odkud si ji pak vzali rodiče. Zpočátku tak jako všechny děti s podobným osudem cítila sebelítost, odmítala se smířit se svým životem, několikrát utekla z domu, po čase se s rodiči smířila a do jejich smrti je nesmírně milovala a vážila si jich. Po smrti obou rodičů našla v dokumentech mimo svůj křestní list i další dokumenty, z nichž ji nejvíce zaujal dopis v němž byla zmínka o její sestře. Tu nikdy nepoznala, a tak se rozhodla ji hledat. Nepodařilo se ji najít v registru osob, v záznamech zdravotní pojišťovny, u níž pracuje, pomáhali ji všichni známí a kamarádi. Nic!
Po sestře se slehla země. Smířila se s tím, že už ji nenajde.
Práce mé druhé pozvané kmarádky je zcela odlišná, pracuje v jednom z nákupních středisek v blízkém okresním městě jako manažerka a personální ředitelka. Jednou jsem jí, už nevím z jakého důvodu, o Vlastě povídala. Jen tak, jako se plká o všem možném. Dala k dobru několik rovněž zajímavých životních příběhů. Pak jsme se delší dobu neviděly a já na všechno docela zapomněla. Až dnes ráno mi zavolala, jestli bych ji nemohla seznámit s Vlastou, že možná něco ví!
Tak jsem tedy obě kamarádky netrpělivě čekala na lavičce u rybníčku, po němž se projížděly kačenky.
Vlasta dojela na kole a usedla vedle mě právě v okamžiku, kdy se na konci cestičky objevila Eva. Když jsem obě holky seznámila, dozvěděla jsem se šokující věc. V její pracovní agendě, nebo spíše v počítači, který jí umožnil nahlédnout do personálních seznamů všech poboček, uvízlo jméno paní D....., rozené Hr......! Vlasta zajásala a hned se dohodla s Evou, že jí dá na ni telefon. Kdybych nebyla svědkem, nevěřila bych tomu.
Tak díky náhodnému hovoru s jednou manažerkou se poprvé potkaly dvě sestry!

Česká babička

24. ledna 2012 v 22:10 | Grieser Dietmar |  Co jsem právě dočetla
Rakouský spisovatel a novinář Dietmar Grieser se vydal na pouť Čechami a Moravou, aby zde pátral po kořenech význačných osobností rakouských dějin a hledal stopy někdejšího soužití obou národů v rámci habsburské monarchie.
Korunovace císaře Františka Josefa I. se uskutečnila v Olomouci, Franz Grillparzer čerpal náměty pro některá svá dramata v českých bájích a pověstech, rodiče Franze Schuberta pocházeli ze severní Moravy, matka Egona Schieleho z Českého Krumlova, Sigmund Freud přišel na svět v moravském Příboru, malíř Alfred Kubin v Litoměřicích atd. Grieserovy eseje jsou čtivým průvodcem spletitými dějinami česko-rakouských vztahů a vazeb.


Obálka titulu Česká babička

Zajímavé čtení, připomínající ne tak vzdálenou minulost našich praprapředků.

Jo, jo!!

22. ledna 2012 v 21:20 Anekdoty

Vyhořelá

21. ledna 2012 v 15:53 | já |  Moje psaní
Ne, tomu bych nikdy nevěřila. Kdyby mi někdo, ještě před několika lety řekl, že se mi bude po zaměstnání stýskat, nevěřila bych mu. Pche, to určitě, odbyla bych každého se smíchem. Opak je pravdou! Stýská se mi, opravdu a bez přehánění.
Noc co noc se mi zdávají sny odehrávající se v místech důvěrně známých. Den co den si vzpomenu - aha už bych byla na nádraží a jela na noční, teď bych se vrátila po dlouhé nedělní čtyřiadvacítce, kdopak má dneska asi službu, který z lékařů je ještě na mém oddělení?
I když několik posledních služeb jsem odsloužila s vypětím všech fyzických i psychických sil a domů se vracela jenom moje prázdná skořápka. Dnes už opět mám pocit, že bych zastala kdeco! Ve svých snech se vracím na pracoviště, které jsem opustila před deseti lety, znovu a znovu chystám svou ordinaci na provoz. Někdy, jak už to ve snu bývá, nejsem schopna všechno najít, polévá mě horkost z představy, že plnou čekárnu nezvládnu. Tuhle jsem nemohla najít správné jméno notoricky známému pacientovi, jindy zase nemám dostatek materiálu a děsí mě pomyšlení, jak to udělám. Probouzím se a jsem ráda, že to byl jenom sen.
Moje přítelkyně, která si ráda povídá s hvězdami a čísly, mně potvrdila, že všechny sny týkající se mého zaměstnání, odrážejí můj stesk a smutek z toho, že už tam nepatřím! Ano, jsem smutná a prázdná. Mám pocit, že už nejsem nikomu prospěšná, nikdo mě nepotřebuje. Rodina mě sice utvrzuje, že beze mě atd..., ale tohle je trošku jiný pocit. Je zajímavé, že jsem celé dva roky, které jsem doma, tenhle pocit neměla, až nyní. Všechny mé záliby, koníčky a zájmy nestačí na vyplnění pocitu potřebnosti a užitečnosti!
Musím se z toho rychle dostat, hledám ještě něco na vyplnění času. Asi začnu cvičit němčinu, kterou jsem od školy nepoužívala. Přece nebudu plakat nad rozlitým mlékem, no ne?

Dopis

20. ledna 2012 v 23:58 | já |  Moje psaní
Našla jsem starý dopis. Obálka silně ušpiněná, pokrčená, adresa ještě částečně čitelná. Známka zmizela docela. Co teda s dopisem? Mám si ho přečíst a předělat do čisté obálky a odeslat,? Určitě na něj někdo čeká! Nebo jej nečíst a vložit do obálky s notickou, že jej odesílám, jak jsem jej našla? A nebo jej mám zahodit a nedělat si zbytečné starosti.
Dlouho jsem převracela špinavou obálku v ruce, pak jsem ji strčila do tašky a pokračovala v procházce. Hlavou se mi honí myšlenky o právě nalezené obálce. Netrpělivostí jenom hořím. Rozhodla jsem se jej otevřít a podle obsahu usoudím, jak s ním dál naložím.Zasněžená cestička se zvolna stočila k mostu a já se vydala nazpět. Procházka mi docela prospěla, čerstvý větřík mezi stromy nebyl nikterak nepříjemný, dobře se dýchalo a sněhová vata, padající ze shora, sedala na všechno kolem. Nádhera!
V bytě bylo příjemně teplo, synátor s polovičkou řešili jakýsi neodkladný problém kolem PC, tak jsem si uvařila kávu a zalezla do svého pokoje. Obálka, kterou jsem položila na topení, krásně uschla a trochu se zkroutila. Ze stolu jsem vzala nůžky a otevřela dopis. Rozložila jsem si ho na stůl, vzala brýle a zvědavě začala číst!

Milí doma!!!
Mám se dobře! Včera jsem se vrátil z té nechtěné dovolené. Trvala hodně dlouho a mě se po vás docela stýskalo. Chlapi mi včera říkali, abych se hned nehlásil domů, ale mě to nedalo. Vím, že jste nebyli rádi, jak jsem dopadl, ale už se stalo. Věřím, že tahle zkušenost mi v životě prospěla. Tenhle dopis píšu na nádraží v Bystřici, kde jsem si přijel hledat nějaký podnájem. Je to hodně daleko od všeho toho zlého, nikdo mě tady nezná a taky mě tady nezvaní kamarádi nenajdou. Začnu tady od začátku a jinak. Jakmile si najdu byt a práci, dám vědět. Tohle je jenom první nádech svobodného světa.
Mějte se moc krásně, vánoce prožijte v klidu a ten další rok začněme všichni s přáním toho nejlepšího a dobrého.
Brzo se ozvu
Z.T.

Dočetla jsem a slza mi tekla po zváři. Co říct na tento dopis, byl už špatně čitelný a datum na něm bylo prosincové. Jak se dostal do parku pod hromádku listí a sněhu, nevím. Možná jej pisatel nakonec neodeslal a zahodil, možná ho vytřepal z kapsy. Také se mohlo stát, že nějakým způsobem odletel pošťákovi při vybírání schránky, která je nedaleko. Ať už to bylo jakkoliv, vzala jsem novou obálku, přepsala adresu a vložila do něj dopis. Na malý lístek jsem napsala dnešní datum a že jsem dopis našla v parku. Ještě známku a zítra poputuje do schránky. Tentokrát určitě dojde a možná jedna rodina bude mít opožděný dárek k Vánocům.


Co s hotelem?

18. ledna 2012 v 23:20 | já |  Moje psaní
Na náměstí v našem městě, stával dlouhá léta hotel a restaurace Občanská záložna. Byl postaven jako výstavný hotel koncem 19. století. Jeho vlastníkem bylo původně sdružení Občanská záložna s ručením omezením. Kolem roku 1920 jej vlastnil jenom jeden člověk pan Rudolf Bakalík, měl přezdívku "Američan". Byl řezník a velkouzenář, žil v USA, občas se u nás ve městě objevil.


Hotel byl pěkný, na levé straně po vchodu z náměstí přes kovovou zastřešenou verandu, byl velký restaurační sál, jemuž se říkalo "lokál", na nějž pak navazovala směrem dozadu další místnost, u níž se vžil název "parlament". Napravo od vchodu byla další velká místnost, kde se pořádaly oslavy, svatby apod. V prvním poschodí pak byl menší taneční sál s velkými zrcadly po stranách, byl pěkný, stylový a pořádaly se v něm taneční kurzy a plesy. Velká společenská místnost, sousedící s tímto sálkem, sloužila ke schůzování, divadelním zkouškám našich ochotníků a jako šatna při divadelních představeních. Tomuto sálu se říkalo "Beseda". Fronta budovy naproti kostela patřila obchůdkům a drobným provozovnám (Opravna obuvi, holič, spořitelna apod). Kdysi honosná budova pomalu chátrala, poslední majitel zemřel, budova se stala majetkem státních organizací. V roce 1971 se rozhodlo o zbourání této "staré" budovy a na jejím místě se postavila moderní krabice hotelu Podhoran, který byl s velkou slávou otevřen v roce 1975. Zpočátku býval obsazován cestovními kancelářemi, několikrát se v něm pořádaly nějaké politické i mezinárodní konference. Pak začal úpadek, měnili se opět majitelé, městem se nesla zvěst, že do sklepů se neustále dostává spodní voda, vybavení stárlo, zájem veřejnosti opadával i o uvnitř zbudované dráhy na bowling. Restaurace neprosperuje, a tak se majitel rozhodl budovu prodat. Jenomže nejde to tak, jak si představoval, a proto se rozhodl o takový menší nátlak na naše zastupitele.
Majitel chce dům prodat městu za 25 milionů korun. Radnice o něj přitom příliš nestojí, ovšem podnikatel se rozhodl na její zástupce přitlačit. Starostovi napsal, že pokud hotel nekoupí, prodá jej agentuře, která provozuje ubytovny pro sociálně nepřizpůsobivé lidi. A město už se rozhlíží, kde by na hotel vzalo peníze. Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/kupte-muj-hotel-nebo-prijdou-problemovi-lide-tlaci-majitel-radnici-1dg-/domaci.aspx?c=A120118_1718189_zlin-zpravy_sot
Všichni víme, o kom je řeč, proto se všichni staví pro to.
Myslím si, že město už podruhé stejnou chybu neudělá. Jednou nechalo zbourat hotel, který by po opravě byl ozdobou náměstí a teď by jej měli nechat znovu na pospas. Doufám, že k tomu nedojte. Byla by to škoda, stejná, jako starého Hotelu záložna.




Hotel Podhoran v Bystřici pod Hostýnem