Ještě teď mě z toho mrazí! Brrr!
Vstávala jsem do mrazivého rána a moc se mi nechtělo. Je potřeba dokončit práce a také zajet na nákup. Venku bylo ještě šero, když jsme sedali do našeho čtyřkolového miláčka a vyrazili směr okresní město. Cesta sama probíhala nějak divně. Hned za značkou označující konec města - hlídka policie mávající stopkou. A je to tady, pomyslela jsem si a podala muži v uniformě řidičák a ostatní papíry. Naštěstí bylo vše v pořádku, zimní pneu nazuté, tak jsme jeli dál. No jeli, spíš jsme se ploužili k parkovišti nákupního střediska. Stovky aut se snažily najít vhodné místo na obřím parkovišti, mezi nimi desítky proplétjících se lidiček s nákupními vozíky. Plnými i prázdnými. Polovička už pomaloučku začínal pěnit a já viděla, že hrozí výbuch.
Zamířila jsem s ním proto nejdříve do elektroshopu, aby si tam dobil náladu. Nezabralo to a otráven davy lidí se prodíral k vystaveným televizorům a jiným elektrospotřebičům. Ukazovala jsem mu novinky a s otázkou, co by teda k vánocům chtěl, jsem se jej snažila dostat dál. Samozřejmě si nic nevybral, okomentoval všechno svým obvyklým způsobem - "to je drahé" nebo "ještě počkej, třeba tam bude něco jiného!"
Následovalo oddělení kutilů, drobné přístroje, které neznám ani náhodou. Ke každému regálu bylo možné se prodrat jen s velkým nasazením. Lidé vzali útokem všechno, co bylo vystaveno a jejich vozíky se pozvolna plnily vším možným.
Stejný obrázek na nás čekal v oddělení textilu, kam jsem zamířila s úmyslem polovičku doobléct, jelikož za ten rok mu tu odešla bunda, z důvodů mě známých, ale jemu ne (pochopitelně, že z ní vytloustl), tam se mu udělala ošklivá díra na lokti (svetr, který měl ještě z dob totality) a nebo (což je u muže docela rarita) už se mu nezdá být oblečení dostatečně in.
Začínala jsem být hysterická, když jsem viděla jeho otrávenou tvář.
V kavárničce na druhém podlaží jsem mu dala napít a najíst, aby měl dostatek kalorií na zbývající oddělení. Tím byla nekonečná plocha potravin. Měla jsem sice na kousku novin napsané, co musím za každou cenu dovézt domů, ale znáte to. Předvánoční šílenství udělá i z mírné ovce šelmu. V oddělení zeleniny jsem rychle oběhla regály, nabrala do pytlíku červené jonatány, trs banánů a hrozny, vybrala přes hlavu šedovlasého muže rajčata, do vozíku vhodila krabičku se žampiony a zamířila jsem s vlajícím mužem za sebou k uzeninám. Postavit se k pultu znamenalo hodinové čekání a to jsem nechtěla riskovat. Sebrala jsem dvě tyčky salámu vcelku, krabici drůbežích jater a několik druhů klobás ve vakuu a tlačila muže přilepeného k vozíku směrem do dalšího kouta, k mléčným výrobkům. Tam se právě odehrávala nějaká menší bitva, dovezli čerstvé bio máslo a lidé vzali prodavačku doslova útokem. V tu chvíli polovičkova trpělivost dosáhla vrcholu. Pustil se vozíku a s výkřikem "tady nebudu ani chvilku, počkám venku", zmizel v davu směrem k východu.
Tlačila jsem poloprázdný vozík a snažila se vyhýbat všem strkajícím se nákupuchtivým, bláznícím kolem a vydala se k pokladnám. Ještě kdesi v dáli jsem zahlédla polovičkovu šedivou hlavu, která mi pak zmizela z očí. Naložila jsem dva balíky minerálek, jeden balík mléka a najela k dlouhatánské frontě před pokladnami, která se vlnila několik metrů do centra budovy.
Hodinové čekání a pak slalom mezi vozíky a auty, jsem zakončila zdárným nalezením našeho miláčka. Zmatek a hluk kolem se zdál k nevydržení. Rychle jsem nákup nacpala do kufru a sedla do vyhřátého auta, kde podřimovala polovička. Když se probral, spokojený a vyspaný, procedil mezi zuby - "už jsi spokojená?", čímž mě dokonale vytočil. S vítězoslavným výrazem na odpočaté tváři, zařadil jedničku a spokojeně odjížděl z toho zmatku. Hlava mě bolela ještě dlouhou chvíli a já se jednou pro vždy zařekla, že už nikdy víc neudělám stejnou chybu - nákup v předvánočně šílícím davu v hypermarketu.
Zlaté obchůdky u nás doma!
My jsme dnes s manželaem mysleli, že vyzrajeme na fronty a rozjeli se do našeho oblíbeného Tesca až po osmé hodině večerní. Parkoviště bylo zlověstně narvané, museli jsme nechat auto skoro až na konci, ale k mému překvapení nákup proběhl bez karambolů. Dokonce ani frontu u pokladen jsme nestáli. Běželi všechny a u každé byli dva až tři lidi. Takže jsem přišla o večerní Prostřeno na Primě, ale jinak spokojenost.