Probudila mě zima. Docela obyčejná kosa!!!
Protáhla jsem se a nakoukla z okna. Velký měsíc se koulel nad parkem a ozařoval prázdnou ulici. Sáhla jsem na topení a zjistila, že je právě pauza a topení je vypnuté. Otevřela jsem peřináč, vytáhla hřejivou deku a zabalila se do ní.
Houpací ušák na mě kývnul a já neodolala jeho náručí. Pomalu jsem se pohupovala a dívala se ven velkým francouzským oknem, když jsem ho uviděla.
V měsícem ozářené ulici se pohyboval malý človíček. Vypadal skoro jako skřítek, měl vysokánskou čepici se štítkem zakrývajícím skoro celý obličej. Opatrně našlapoval ve svých až příliš velkých botách a za sebou vlekl obrovskou tašku.
Pohyboval se opatrně ale rychle, hned jsem jej viděla nahoře na stromě, hned zase sjížděl po střeše a všude, kde byl, se objevovala stříbrná světýlka. Z radostí poskakoval kolem smrčku u sousedky, pak naproti v domě prolezl pergolou a zmizel na střeše garáže. Bylo to jako v pimprlovém divadélku.
Kdy jsem usnula, nevím, ráno, bylo studené a venku drobně mžilo. Nic nezvyklého jsem neviděla. To až večer, když se začínalo šeřit, se pomaloučku rozsvěcovala světýlka v oknech, na stromečcích v předzahrádkách a kolem dveří. Ulice je připravena na vánoční svátky.
Malý mužíček se činil!!!
Tady ve Švédsku si taky máknul :-D