Kdy vlastně Vánoce, které se nezadržitelně blíží, začínají? Startují čtyři týdny před Štědrým dnem - tzv. adventem. Naši předkové si vánoční čas užívali, jak se patří. Práce už vesměs byla udělaná jak venku tak v chalupě, a proto si 22. listopadu užili poslední hudební zábavy - na Sv. Cecílii, která je patronkou muzikantů, aby pak nastal klid, čas přástek, svátečních příprav, a hlavně půstu.
Půst - neznamená, že by se měla držet hladovka, kdepak, to se naši předkové v tu dobu stravovali vlastně vegeariánsky, bylo zakázáno maso. vejce, mléko a sýr.
Sv. Barbora - 4. prosince - byl svátek, který se slavil velmi důsledně a slaví se i dnes. Věřilo se, že Barbora je taková osoba, která přichází v bílém hávu a rozdává dárky, hlavně ovoce a ořechy pro hodné děti. Do dnešních dnů tento svátek vešel jako den významný pro vdavekchtivé dívky. Větvička v tento den utržená nám o Štědrém dnu, rozkvete-li, řekne, zda se dívka do roka vdá. V některých krajích Barbora nadělovala dárky jako Mikuláš.
Předobrazem Mikuláše byl biskup z Myry v Malé Asii, který se narodil v roce 250 a byl údajně moc štědrý, spravedlivý a moudrý. Proto je považován za patrona šťastného manželství a také je patronem obchodníků.
Dnes už se málo ví, že Mikuláš nebyl jediným dobrodějem, který rozdával dárky. V některým místech se věřilo na Ambrože, který má svátek jeden den po Mikuláši. Jeho teritoriem byly hlavně střední Čechy, kde v dlouhém bílém rouchu a s černou špičatou čepicí procházel krajem a rozhazoval bonbony. Seběhnuvší se děti, které bonbony sbíraly, proháněl metlou.
Perchta je známá historická postava, tak se jmenovala paní rožmberského panství, která podle pověsti celá v bílém prochází v noci zámeckými chodbami. Byla také jakási přísná Mikulášova příbuzná, kde strašívala děti a vyčítala jim neskromnost a porušení půstu. Dárky však nenosila.
Vrtibába je jedna z postav, na niž se dnes už zapomělo. Moc krásy nepobrala, byla nosatá, samá kost. Chodívala s metlou a vyplácela. Měla několik názvů - Klovcová bába, Šťuchavá bába nebo také Štědrá bába. Když se na ni nikdo nedíval, položila za dveře dárky a rychle zmizela.
Ometačka - není moc hezké jméno a přitom to byla docela sympatická osoba. Chodívala v černém, vplížila se do domu, mlčky třikrát ometla plotnu, čímž jí i hospodyni požehnala.
Lucie noci upije - říká se odjakživa - i když je to trochu divné. 13. prosince není nejkratší den, přesto se Lucie slaví jako svátek světla, kdy půvabná dívka vejde do domu, vymete všechny kouty a nese si na talířku plápolající svíci.
Vánoční stromek je poměrně mladým vánočním symbolem, zmínku o něm najdeme v kronice města Brémy z roku 1570.
V Čechách a na Moravě se stromky začaly zdobit od počátku 19. století. Důležité je však i odstrojení stromku, které muselo být provedeno den po Třech králích, dřevo se pořezalo, hodilo do kamen a uvařilo se na něm něco dobrého. Nedodržení tohoto dne odstrojení znamenalo neštěstí pro celý dům.
Ježíšek přišel z Německa stejně jako stromeček.
Dárky, které dnes bereme jako důležitou sooučást Štědrého večera, původně vůbec Vánoce neprovázely. Poprvé se objevily až v 16. století, do té doby se dávaly k Novému roku.
První Betlém se objevil v Itálii v roce 1223, kdy Sv. František z Assisi, velký přítel zvířat, tehdy v lese postavil prosté jesličky, k nimž z jedné strany byl přivázán oslík a z druhé strany volek. Pozval vesničany a sloužil mši. U nás se první betlém objevil v roce 1562 v jezuitském kostele v Praze.