close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Prosinec 2011

Dům Tibeťanky

9. prosince 2011 v 23:44 | Federica de Cesco |  Co jsem právě dočetla
Jen velmi málo znamenají pro mladou architektku Dolkar její kořeny, jež vězí v dalekém, tajemném Tibetu. Sice se hlásí k buddhistickým tradicím své rodiny, ale narodila se a vyrostla ve Švýcarsku a její matka Sonam s ní o vlasti a svém odchodu do exilu nikdy nemluví. Nikdy se nedozvěděla od čeho má její babička, kdysi obchodnice se šperky, takové hrozné jizvy po těle. Důvod odchodu nikdy nebyl na denním pořádku, nikdo o něm nemluvil.
Pevně rozhodnutá odhalit pravdivou historii své rodiny se Dolkar vydává do Lhasy. Ale co tam nalezne? Zachovalý dům předků, nebo pouhý přelud? Potká konečně velkou lásku, nebo pouze její stín?




Oběd z karfiolu

9. prosince 2011 v 0:18 | já |  Moje psaní
Už jste někdy vařili podle cizího receptu? No, jistě, stalo se to každému z nás. V nějakém časopise jste objevili krásně upravený pokrm s receptem, jenž vás zaujal na první pohled. Napadne vás, že si jej musíte vyzkoušet, zdá se jednoduchý, docela levný a jistě bude i chutný.
Jako já onehdy, koupila jsem krásný květák. Velkou, krásně bílou hlavu, bez jediného flíčku. Těšila jsem se, jakou dobrotu z něj uvařím. Uložila jsem jej do komory a uvařila játra, jelikož ty by se určitě zkazily. Druhý den jsem se rozhodla, že udělám něco z toho nádherného květáku (neboli karfiolu, jak říkávala naše babička. Vzala jsem několikero sešitů a hledala nějaký dobrý nápad, neboť smažený, zapečený i jako karbanátek, či nákyp jsme jej měli nedávno. Chtěla jsem rodinu překvapit něčím novým.
Vzpoměla jsem si na dobrou omáčku, či snad zadělávaný karfiol, který vařívala moje babička a dodnes si dobře pamatuji jeho dobrou chuť. Přesný název neznám a tak ty různé recepty na zadělávaný květák, květákovou omáčku i květákové kari jsem prohlížela se zvýšeným zájmem. Trvalo to hodnou chvíli, než jsem na netu objevila zajímavý recept na květákové kari s hráškem.
Výborně, postup docela jednoduchý, rychlý a určitě chutný pokrm bude pro rodinku vítanou změnou.
Nebyl!
Nejdříve se mi podařilo zabarvit dřez zelenavěžlutou mastnou vrstvou, kterou jsem pak pracně dostávala dolů. Kari vonělo celým bytem, hodiny se kvapem blížily poledni a oběd nikde. V kastrolu to bublalo, květákové růžičky původně krásně bílé, získávaly nechutnou barvu, směs vypadala jako jednou použitá a opět naservírovaná poživatina. Rýže, kterou jsem uvařila jako příkrm, dojem nespravila. Jídlo se sice snědlo, ale nic moc to teda nebylo. Kde jsem udělala chybu, zda vůbec já nebo byl recept chybný, nevím a ani po tom nebudu pátrat! Díky tomu, že jsem měla na mražáku kastrol mexické směsi, která se k rýži hodila, naše rodina neumřela hlady.
I zařekla jsem se, že už nikdy více nebudu takhle riskovat! Raději dvakrát po sobě vyzkoušené jídlo, než experiment!

Vzpomínka

7. prosince 2011 v 22:55 | já |  Moje psaní
Právě skončil televizní pořad Příběhy slavných - Martin Štěpánek. Docela zajímavé vyprávění rodinných příslušníků, známých a kamarádů, herce, jehož znal snad každý. Stejně jako jeho tatínka Zdeňka, sestru Janu i bratra Martina. Celá dynastie skvělých herců. Právě ukázky a fotografie v tomto pořadu ve mě vyvolaly jednu dávno zapomenutou vzpomínku.
Byla jsem docela malá, když režisér Vávra natočil husitskou trilogii a jen o něco větší, když se film promítal. Husité byli pro nás ve škole hrdinové, kteří bojovali za správnou věc a nám byli dáváni za vzor. Zdeňka Štěpánka v oněch filmech jsem ale ráda neměla, působil na mou duši jaksi nepatřičně tvrdě a neústupně. Po nějaké době jsme byli se školou na výlet v Praze, na výlet, jenž měl předem připravená zastavení, návštěvy a prohlídky s historií svázaných budov a míst. Mimo jiné jsme jeden den byli na Malé Straně. Učitel nám s nadšením vyprávěl o všech domovních znameních, o lidech, s nimiž je ta která budova spjata, o koutech, k nimž se váže nějaká pověst nebo zajímavý příběh. Bylo to zajímavé a my poslouchali jen do doby, než někdo dost hlasitě křikl - "Tam je Jan Žižka!" Všichni jsme se otočili ve směru, kam všímavý spolužák ukazoval. Všichni jsme hledali obraz nebo sochu, ale nic takového jsme neviděli. Jenom po chodníku proti nám kráčel starý muž. Rovným a pevným krokem si to mířil přímo k nám, usmál se na nás, pokynul na pozdrav a kráčel dál. Mistr Zdeněk Štěpánek, představitel mnoha filmových rolí se nám ztratil tak náhle, jako se objevil. Ještě nějakou chvíli jsme stáli a dívali se za ním.
Až dnes jsem se dozvěděla, že tam na Malé Straně bydlel, možná, že právě vyšel z domu, nebo se tam vracel. Vidím ho jako dnes! Byli jsme rádi, že máme takový zážitek a budeme mít o čem doma vyprávět.


Rodiče a erotika

6. prosince 2011 v 0:30 | já |  Moje psaní
Jak byste se tvářili, kdybyste v ložnici svých rodičů našli erotické pomůcky? Jistě byste byli zaraženi, možná byste rodiče odsuzovali, možná byste to přešli mlčením!
Vzpomněla jsem si na své pocity, které mě přepadly, když jsem čirou náhodou našla v kapse otcova saka krabičku pánských ochran. Zatajil se mi dech a v první chvíli mě napadla nevěra, prosté tátovy zálety, pak jsem je rychle zavrhla, neboť jsem svého tátu znala a věděla jsem, že by něčeho takového nebyl schopen. Pak mě napadla nemoc, jelikož jsem v té době byla žákyní zdravky a něco jsem o této problematice věděla, no a jako poslední bylo využití zcela běžné.
Proto mě nikterak nepřekvapilo, když mi o něčem podobném před časem vyprávěl kamarád. Má osmiletou dceru, která je už velmi vyspělá, díky televizi a ostatním dětem, s nimiž se stýká. Jednou se rozhodla pomáhat mamince při praní, a tak když ho vyndávala z koše v ložnici, narazila na růžové pomůcky! Není třeba je vyjmenovávat, ihned poznala která bije. Chytře je vrátila do koše a pomlčela o nich. Pro tentokrát!
Možná na nález zapomněla nebo čekala na vhodnou příležitost! A ta se opravdu našla a docela brzy. Rodiče odjeli na návštěvu známých a holčičku hlídala její babička, paní asi sedmdesátiletá. Povídaly si, četly pohádky a dívaly se spolu na televizi. Když šla večer dívenka spát, vzpoměla si na věci v koši, zvláště na krásná růžová pouta. Vytáhla je, chvíli si je prohlížela a pak, jen tak ze zvědavosti strčila ruce dovnitř. Kroužky zacvakla a šla se ukázat babičce. Ta se zpočátku smála, když ale poznala, že dívka ruce jen tak nevytáhne, začala zmatkovat. Ihned vzala mobil a milého syna z návštěvy odvolala. Doma pak bylo pár dnů dusno, Babička nemohla pochopit, že pouta nejsou na hraní, tudíž je nemá dívka ale rodiče. Manželé se mezi sebou nemohli dohodnout, kdo je vlastně do koše vhodil a tím zavinil, aby je dcera našla.
Jedině ona si z toho nic nedělala a měla zajímavou příhodu pro své kamarádky, které se ve škole jistě dlouho smály.

Novinka pro kuřáky

5. prosince 2011 v 23:57 | převzato z Fb |  Zaujalo mě

Jak by se vám líbilo v takovém podniku?


Mrazík a reality show

4. prosince 2011 v 23:46 | já |  Moje psaní
"Mama, ožeň ma!" - podivuhodný pořad na stanici Prima love!
Neskutečné panoptikum lidiček, mladých i starších žen a slečen, které se snaží dostat do chomoutu svoje mazánky!
Některé jsou až nepřirozené a křečovité při řeči, jiné se snaží přesvědčit i třetí generaci dědů a babiček o tom, že se o jejich miláčka (třeba 34 letého) dobře postarají.
Reality show, která je spíše k pláči, než k smíchu. Nechápu, jak se do ní někdo může přihlásit, copak takhle se dá poznat, kdo jaký je? Hrůza! Naštěstí jsem se dívala jenom chviličku a pak to polovička přepl, jinak bychom se smáli asi do rána.
Druhá adventní neděle je u konce a vánoční čas klepe na dveře, dárky, které mám různě objednané, zatím nejdou, úklid pomalu odsýpá, dnes jsem doprala i velké kusy a koš je prázdný, teď ještě dodělat úklid, obstarat si léky u lékaře, gynekologickou kontrolu a doplnit zásoby jídla a hlavně masa do mrazáku. A budeme opět blíž dnům svátečním. Jsem připravená, ještě vyrobit péefky a odeslat poslední věci lidem na aukru. Pak už si budu jenom užívat volna a rodinky.
Včera mě překvapil článek o hlavním předstaiteli z filmu Mrazík! Tolik slávy, tak krásný a známý film a tak neslavný konec. To si opravdu nezasloužil.

Eduard Izotov - zemřel 8. března 2003
Život herce Eduarda Izotova (†66), který narcistického blonďáka ztvárnil, bohužel pohádkový nebyl. "Neznám tragičtější příběh, než ten jeho," svěřila se kdysi jeho první žena Inga Budkevič deníku Moskovskij Komsomolec.

Bitva u Slavkova

3. prosince 2011 v 23:46 | já |  Zaujalo mě

Více než osm tisíc diváků sledovalo v sobotu rekonstrukci historické bitvy u Slavkova. Neodradilo je ani nepříznivé počasí a chladno. Letos vojenské kluby divákům předvedly vrcholnou část střetnutí tří armád, kdy francouzské šiky císaře Napoleona na Prateckém kopci porazily rakouské a ruské vojenské brigády. Bojové scény u Slavkova připomenuly 206. výročí bitvy.
Skutečná bitva proběhla 2. prosince 1805. Přestože francouzský císař řídil úvodní fáze bitvy z návrší Žuráň (286 m n. m., dnes v katastru obce Podolí v okrese Brno-venkov) a František I. s carem Alexandrem měli svůj hlavní stan zřízený v Křenovicích, nazval francouzský císař bitvu podle Slavkova, vzdáleného od centra bojiště zhruba 9 km. Údajně proto, že na slavkovském zámku den před bitvou nocovali oba spojenečtí panovníci, ale snad i na počest zámku samotného, jelikož na Napoleona, který se zde ubytoval 4. prosince, učinil velký dojem.
Návrší Žuráň nedaleko někdejší císařské silnice z Brna do Olomouce je ve skutečnosti uměle navršenou mohylou z období stěhování národů. Jde o jednu z nejznámějších a zároveň historicky nejcennějších lokalit slavkovského bojiště. Žuráň byl na začátku bitvy velitelským stanovištěm francouzské armády. V blízkém zájezdním hostinci "Pindulka" povečeřel večer před bitvou se svým doprovodem císař Napoleon I., který také později nakrátko ulehl v provizorní chatrči u nedalekého kamenolomu. V průběhu noci obdržel zprávu o taktickém záměru spojenců pro následující bitvu, kteří hodlali obklíčit francouzskou armádu z jihu, odříznout jí únikovou cestu k Vídni, odkud očekávala posily, a zatlačit ji směrem k Českomoravské vrchovině. Obchvat Francouzů zprava měl pak v severní části bojiště provést sbor generálporučíka Bagrationa. Na tento záměr spojenců reagoval Napoleon geniálním protiúderem středem fronty na stanoviště hlavních sil spojenců na Prateckém návrší. Uskutečnění tohoto manévru, nazývaného "lví skok", předcházelo ještě před rozedněním soustředění silné úderné sestavy v mlhou skrytém údolí říčky Roketnice mezi Žurání a Prateckým návrším. Po osmé ráno, když už vyšlo nad horizontem Prateckých výšin pověstné slavkovské slunce, le soleil d´Austerlitz, a po poslední krátké poradě se svým štábem vydal Napoleon na Žuráni veliteli IV. sboru maršálu Soultovi povel k rozhodujícímu útoku na pozice spojenců. Úspěšný útok na Staré vinohrady a Pratecké návrší vytvořil předpoklad k celkovému vítězství francouzské Velké armády ve slavkovské bitvě. V roce 1930 byl na Žuráni jako připomínka slavného vítězství za přítomnosti československé a francouzské generality - jako výraz tehdejších úzkých československo-francouzských vztahů - odhalen kamenný památník s plastickou mapou znázorňující postavení jednotlivých armád před rozhodujícím střetem.

Opět něco z fotoarchívu

2. prosince 2011 v 23:54 | vypůjčeno z netu |  Fotografie




Balíček z loňských vánoc!

1. prosince 2011 v 23:03 | já |  Moje psaní
"Představ si," volala na mě dnes sousedka, "já ji našla!" Zpočátku jsem nechápala, o čem mluví, pak mě to došlo! Konečně našla vánoční dárek pro svého muže, který měl mít už vloni. Schovala ho tak důkladně, že ho nenašla, až dnes. Co tím dárkem je, nevím, protože Dana vzala nový vánoční papír, krabičku přebalila a dala k dárkům letošním.
Tak jsem si trochu zavzpomínala na ty nejkurióznější dárky a situace kolem stromečku. Nebylo jich málo!
Od žehličky na kříži, která měla držet stromeček a já, ve své dychtivosti z hledání dárků ji sebrala a vrhla se s ní k mamince, samozřejmě, že stromeček vzal za své, přes vyhozený dárek, který jsme ráno našli v hromadě papíru, až po dárek schovaný tak důkladně, že jsme jej našli opravdu až po čase.
Dnes už takové problémy nemám, dárků je podstatně méně a nejsem to já, kdo je rozdává, na to jsou už ti mladší.
Čas se pomaličku nachyluje a Vánoce se blíží, musím se proto podívat, kam jsem těch pár balíčků dala, abych nedopadla stejně jako Dana vloni!