Ten podivný pocit, to svírání kolem žaludku jistě znáte.
Strach !!! Obyčejný lidský strach!
A kolik věcí s ním může být spojeno. V dětství máme strach snad ze všeho. Ležíme v postýlce a na stropě se míhají stíny, maminčina tvář není v dohledu, začneme plakat. Hrajeme si v pohodě v pokojíčku a najednou se ozve nějaký zatím neznámý zvuk. Okamžitě si jej spojíme s něčím neznámým a utíkáme za tátou, který si čte v křesle.
V pozdějším věku máme strach z vyvolání ve škole, cítíme se špatně, zvláště máme-li špatné svědomí a neznáme učivo.
Staneme-li se rodiči, bojíme se o své děti a každý jejich krok vedle nás děsí. Máme strach ze ztráty zaměstnání, bojíme se nemoci.
To všechno je přirozené a patří to k životu. Co však nechápu jsou strachy, které si lidé přidělávají sami. Uvědomila jsem si při procházení dnešních televizních programů. Zvláště máte-li satelit, můžete se podívat a dáte mi za pravdu.
Jen pár názvů pro ilustraci - Mizerové, Pravda zabíjí, Záblesk z pekel, Poslední dům vlevo, Diagnosa vražda, Vteřiny před vraždou, P2 - horror, k tomu dokumenty z války první, druhé i těch nejnovějších. Nostradamova proroctví o konci světa, rituální vraždy Mayů, nálezy upířích hrobů a jiné historické dokumenty už také nemusím.
Někdy má člověk náladu na nějaký ten drsnější film, ale když hledáte na 30 programech a všude tečou potoky krve, blýskají se nože a hlavy praskají v mikrovlnce, přejde vás chuť.
Proto už na televizi skoro nekoukám a raději si čtu, nebo poslouchám rozhlas.
Taky tyhle filmové strachy nevyhledávám. Horror, jsem ještě neviděla a ani to nemám v plánu. Naštěstí máme televize dvě a když se s manželem neschodnem ve výběru programu, jde si každý k té své. ;-)