Potkala jsem ji mezi regály v naší prodejně. Na očích černé brýle, na sobě rozepnutý plášť a na nohou obyčejné dřeváky. Zkrátka byla tak, jak vyběhla z domu. Z počátku jsem ji nepoznala, a celý její vzhled mě překvapil. Vždycky vzorně učesaná, upravená a veselá Mirka, vypadala strhaně a unaveně. Na moji otázku, zda má zánět spojivek, mi odpověděla - jsem po operaci oka! Na tom by ještě nebylo nic tak neobvyklého, překvapila mě diagnóza - roztržená sítnice. Velmi vážně ohrožující stav, kdy může dojít k trvalému poškození oka a slepotě. Stav přicházel pozvolna a to, že musí na operaci, Mirku překvapilo. Ve zlínské nemocnici provedli opakované CT vyšetření a naplánovali operaci. Ta se provádí v místním umrtvení, trvá asi půl hodiny a její průběh je velmi zajímavý. Metoda je nová a pro mě zcela neznámá. Dle Mirčina vyprávění se odsaje sklivec, pak se provede sešití prasklé sítnice a do oční dutiny se opět vrátí sklivec s nějakou tekutinou. Pacientka se vrací domů téměř v předklonu, musí spát na břiše, nesmí zvedat hlavu ani ve stoje. Toto období je velice nepříjemné, jelikož z ní bolí v zádech a za krkem. Dnes , kdy je už operace tři týdny historií, se Mirka poprve vypravila do obchodu, tak jak byla v domácím.
Politovala jsem ji a povzbudila do dalších dnů.
Celá tato věc mi nedala a já se dala do hledání podrobností na netu.
Mezi prvním náhodným pozorováním sítnice u laboratorního zvířete in vivo (Méry v roce 1704 zahlédl sítnici kočky) a vědeckým popisem pozorování očního pozadí u člověka (Jan Evangelista Purkyně v roce 1823 rovněž náhodně pozoroval svou vlastní makulu) uplynulo 119 let.
Odchlípení sítnice lze v některých případech operovat i ambulantně pomocí pneumatické retinopexe, při které se využívá vnitřní tamponády trhliny sítnice bublinou plynu, aplikovanou do sklivcové dutiny. Ambulantně lze ostatně provádět i méně komplikované vitrektomie, a to zejména díky dokonalým lokálním anestetikům a šetrným operačním technikám.
Pars plana vitrektomie spočívá v odstranění sklivce vitrektomem, nitroočním odsávacím nástrojem opatřeným gilotinovým nožem. Chirurg vstupuje do oka třemi sklerotomiemi o průměru 1mm v oblasti pars plana corporis ciliaris. Nitrooční prostor je osvětlován endoiluminátorem. Nitrooční tlak udržuje infúze Ringerova roztoku.
To, co dříve znamenalo jistou slepotu, se dnes daří zvládnout díky moderním metodám.
Šmankote a jak se něco takového může na oku stát? Asi nějaký úraz? Je dobře, že si lékaři umí poradit i s takovými věcmi, na mě jsou to moc odborné věci, tomu poslednímu odstavečku, už jsem vůbec nerozumněla.