Kradu, kradeš, krademe !??
8. listopadu 2011 v 23:08 | já | Moje psaníSousedka ráno vyhlížela z okna děti jdoucí do školy. Její synek si včera omylem donesl cizí bundu a díky jménu napsanému na kapse věděla, na koho čekat. Když zahlédla paní S. a jejího Kamila, vyběhla za nimi a s velkými omluvami jí vracela bundu. Byla celá uzardělá a cítila se provinilá. Uklidnilo ji jenom to, že Kamilova maminka je rozumná a incident vzala jenom jako omyl malého kluka, který si vzal cizí bundu.
To dva kluci, které chytila pokladní s kapsami plnými dobrot, už kradli úmyslně. Na otázku vedoucí prodejny, proč to udělali, krčili rameny a šťouchali do sebe. Uličníci měli radost z toho, že kolem se shluklo několik jejich spolužáků a se smíchem sledovali celé dění. Bylo mi z toho smutno, když jsem slyšela jejich veselí cestou ke škole.
Nedávno někdo vlezl do domu paní, která je zrovna v nemocnici. Pohybovali se tam několik hodin a svým prohledáváním skříněk a celého bytu udělali více škody, než samotnou krádeží několika stokorun, které našli.
Nevím, jestli má cenu pokračovat, ale není krádež jako krádež.
Zloději drahých aut, kteří byli právě dnes odsouzeni, jsou profesionály a jako takoví dostali i tresty. Krade se čím dál více a není dne, aby novináři neobjevili nějakou levárnu v rodinách nejvyšších činitelů, na radnicích, v podnicích či sportovních oddílech.
Krást se dá všude, i v těch nejmenších firmičkách a podnicích. Stačí napsat na fakturu větší počet odpracovaných hodin, jiný použitý materiál, zkrátka, jak říkával tatínek, k celkovému výsledku připočítáte domovní číslo a jste za vodou. A ty chudáku plať! Je jedno, že si majitel připočítal deset, dvacet, nebo třicet tisíc navíc, nejste-li pozorní a dodanou fakturu si dobře neprostudujete, nemáte šanci tyto zlodějny objevit.
A tak se firma, soukromník, politik, či kdokoliv jiný dostane k vašim penězům, vy si zanadáváte na svět kolem vás a pak jdete a zaplatíte.
Zkrátka, máme to my lidé asi v povaze vzít si něco, co není naše a nač tudíž nemáme nárok. Zkoušíme to od raného dětství a s věkem se zdokonalíme. Nic se přece neděje, když to má soused, proč ne já? Co na tom, že on si na to třeba poctivě vydělal!
Byl to on, kdo mi ve škole ukradl pastelky, byla to ona, která si jen tak ledabyle na internátě půjčovala moji kosmetiku!
Byla jsem to já, kdo v zaměstnání používala služební telefon k soukromým hovorům!
Začarovaný kruh! Jak z něj ven?
Komentáře
Okrást svého bližního, to už chce silný žaludek, ale vzít si "něco" domů z práce, nebo jinak veřejného, to už nám tak nemožné nepřipadá. Máme hluboce vyryto za ušima, že kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu. Jak z toho kruhu ven nevím, snad jen, aby každý začal sám u sebe.
Hadi, teď si jen nejsem jistá, jestli je to naše typicky česká vlastnost anebo je to problém celosvětový. Ale myslím, že kdyby se sestavoval nějaký žebříček, asi bychom zaujali jedno z prvních míst. Bohužel.