Já nechci žádné dárky....!!!!
26. listopadu 2011 v 23:36 | já | Moje psaníKomentáře
[1]: Máš pravdu, Jaruško!
Stejně si každý rok říkám, že nebudu nic kupovat a stejně vždycky alespoň maličkost naježím!!
U nás je to podobné.I když jsme doma odhlasovali , že si dospělí žádné dárky dávat nebudou, Ježíška dostane jen naše četné potomstvo, stejně sháníme dárky i pro ty velké. Jak vysvětlit malým dětem , že Ježíšek tatínkovi nic nepřinesl, myslely by si , že táta zlobil , proto nic nedostal a patřičně by své pozdější zlobení odůvodnily.
to já se na dárky těším, jsem zvědavá, co pro mě děti vymyslí
Pravda je, kdo má pořád něco vymýšlet, že? A pro nás, starší, když stále říkáme, že už nic nepotřebujeme? Já jsem letos řekla dětem, ať pro mne i manžela zaplatí nějaké masáže a budeme určitě spokojeni. S páteří naříkáme stále, určitě by nám to pomohlo!
Mně by letos k Ježíšku stačilo jedno a mohlo by to být klidně i dřív. Prožít alespoň konec života důstojně jako člověk. A ne zavřený tady v té ratejně mezi samými důchodci, na pokoji se starými dědky. Protože i kdyby tady se mnou byl sám Bůh, pořád to bude plesnivý dědek, co je s ním zábava jako se svatým v márnici.
Já bych to psaní Ježíškovi uzákonila i pro dospělé. Vymyslet vhodný dárek pro dospěláka, který už dávno založil svou rodinu a my už houby víme o čem vlastně sní, to je opravdu hodně těžké. Taky pro dospívající vnoučata se špatně nakupuje, co my víme o tom, co právě mezi mládeží frčí. :-)) Ale myslím, že pro rodinu, kde dospělí pracují a děti chodí do školy, je stejně největší dárek, pár dnů volna a pohoda u stromečku a pohádek. ;-)