Nejstrašnější nedůvěra - nedůvěra v sebe!

Listopad 2011

Margot - buchta

30. listopadu 2011 v 16:12 Něco dobrého na zub
Včerejší zápis se, jak se zdá, zmizel! Opět bylo něco ze serverem, a tak jsem měla smůlu. Dnes od rána je venku tma, skoro jako by byl neustále podvečer. Čas zralý na deprese. Elinka od rána pospává na pelíšku, polovička na gauči. Ještě, že jsem včera všechno zařídila a dnes nemusím ani na krok. Kluk s naší slečnou nevěřícně koukali na stříbrem ojínělou zahradu a opatrně našlapovali na zmrzlou trávu. Proběhli se, poškorpili a než jsem došla k brance pro poštu, už na mě čekali u schodků na verandu. Prokřehlí vyběhli do schodů, napili se a zalehli, každý na své místo. Já se pustila do vaření, pak do nádobí, převlečené a oprané ložní prádlo nachystala na žehlení. Odpolední kávička a asi hodinová siesta, a okamžitý nápad mě donutil vzít do rukou kuchařku. Polovička sice tvrdil, že to spíš byla moje chuť na něco dobrého, ale já si stojím za svým.
Chvíli jsem si je prohlížela a pak se pustila do osvědčené buchty z čokolády Margot. Je to rychlé a dobré.
Pro ty z vás, kteří to snad ještě neznají, stručný recept.

Bábovka margot která se vždy povede.

Suroviny:

2 hrnečky polohrubé mouky, hrneček krystalového cukru, 1 prášek do pečiva, 1 vanilkový cukr, 3 vejce, 1 smetaná ke šleháni 33% ,
1 lžíce oleje, 3 lžíce rumu. Jedna čokoláda margot 100g.

Postup Vše smícháme a čokoladu nastrouháme. Pečeme při 200°C 40 až 45 min.

Poznámka Je rychlá a moc dobrá. Vždy se vám povede. Dobrou chuť


No a ještě přidám několik reseptů na domácí likéry.

KARAMELOVÝ LIKÉR


Ingredience:
1/2litru rumu,1 salko, možno přidat neslazené kondenz. mléko
Postup:
salko v plechovce vaříme 1hodinu. Po otevření vlijeme do nějaké nádobky a přidáme rum,
to vše protřepeme.Pokud možno, umixujeme v mixéru.
Poznámka:
Konzervu otvírejte až po vychladnutí!


SLIVOVICE S MEDEM

Ingredience:
0,5 l slivovice a 0,5 l medu (oboje nejlépe domácí)
Postup:
Do litrové láhve pomocí trychtýře nalijeme med a dolijeme slivovicí. Důkladně protřepeme. Necháme zrát min. 3 měsíce a po tuto dobu láhev jednou týdně protřepáváme. Podáváme vychlazené jako likér nebo je z toho výborný "grog", který voní tím ovocem, ze kterého byla slivovice vypálená.
Poznámka:
Možno udělat i z hruškovice, atd.

LIKÉR Z LEDOVÝCH KAŠTANŮ
Ingredience:
250 ml šlehačky, 1 salko, 3 x ledové kaštany, 4 kostičky hořké čokolády, 1/2 litru rumu.
Postup:
Šlehačku vylijeme do hrnce a přidáme čokoládu a nalámané tyčinky ledových kaštanů.
Za stálého míchání povaříme. Poté sejmeme z plotny, necháme vychladnout a vlijeme SALKO a nakonec rum. Řádně promícháme, aby bylo hladké a lijeme do lahví.
Z jedné dávky je litr likéru,
Je to výborné kvalitní pití, které je zase jiné, než známé domácí
BAYLES a vaječné koňaky.
Navíc bez pudingů, vajec a podobných "kazících se" přísad.





Konec listopadu 2011

28. listopadu 2011 v 22:47 | já |  Fotografie
Listopad se nevzdává, maluje oblohu na modro a den je prosvícen slunečními paprsky, které kupodivu ještě docela hřejí.
Naše drobotina využívá každé chvilky, kdy se může proběhnout na zahradě, zavrtat svůj čumáček do ještě vonící hlíny, společně pronásledují v tůji hnízdícího kosa, proletí kolem domu a štěkotem provází každého chodce.
V okolních panelácích se odráží světlo odpoledního slunce a zdá se, že už tu a tam mají na balkoně skryté vánoční stromky.






Nevěřte nikomu, komu je přes třicet

27. listopadu 2011 v 20:17 | Historie módy - léta 60. |  Něco z historie
Tohle heslo spolu s Mír a Lásku! Osvoboď svou mysl! Láskou lze spasit svět a Nahota je nejpřirozenější, je jasným podpisem hnutí hippies. Nepřehlédnutelní byli i svým stylem oblékání, čelenky (látkové, šátkové, plastové nebo ručně vyšívané), džíny do zvonu, květinové výšivky, indiánské perelíny, průsvitné materiály a hlavně výrazné doplňky. Šperky nosili i muži a pro obě pohlaví platila tři základní pravidla velikost, barevnost a výstřednost. Členové hnutí vyznávali magické kulty, mimosmyslové vnímání, volnou lásku a psychedelické drogy v čele s LSD. A když se tahle jedna velká překombinovaná výzdoba kolem odzdobí, zůstanou nezaměnitelné módní prvky, které se neustále s menšími či většími obměnami vracejí na přehlídková mola.
Nespoutaný život, oblečení a vzhled hippies se po čase začal alternovat i s jinými hráči na módním poli. Rokem 1967 se toto místo podařilo na pár sezón obsadit první vlně Skinheads, stavějící se proti měšťáctví, konformismu a samozřejmě hippies. Nosili těžké pracovní boty, seprané levisky, košile značky Ben Sherman a nezbytný krátký sestřih.
Ikonou 60. let se stala průsvitná, rozpustilá a okatá Twiggy, která spustila lavinu vyhublých modelek. Její dlouhé štíhlé nohy proslavily minisukni od Mary Quantové, která v roce 1964 své dílo komentovala slovy: "Jsem snad jediná žena, která kdy zatoužila jít s mužem do postele již odpoledne? Minišaty jsou symbolem dívek, kterým se čekat nechce." Kromě minisukní dala světu geometrický střih nebo hot pants.
nejzajímavějším a nejvýraznějším módním návrhářem té doby byl bezesporu Paco Rabanne původním povoláním architekt. Získal pověst muže, který dokáže vytvořit fascinující model ze všeho, co mu přijde pod ruku a to z plastů, kovů, papíru, zrcátek, kovových kroužků, ale i sladké smyslné čokolády.

Já nechci žádné dárky....!!!!

26. listopadu 2011 v 23:36 | já |  Moje psaní
Vánoce a dárky patří k sobě, jako noc a den. Každý už od malička ví, že v ten kouzelný večer jej budou čekat krásně zabalené pod stromečkem. Jako dítka jsme psávali Ježíškovi dopis s přáníčky, která jsme tajně večer naškrábali na papír a pak je zastrčili za okno. Pro rodiče to pak bylo jednoduché otevřít a přečíst. A my se pak jenom divili, jak ten Ježíšek krásně všechno splnil. Uhodl dokonce barvu těch krásných střevíčků pro princezny, jaké jsem chtěla, sehnal dokonce správnou knížku pro brášku. Bylo to krásné a tajemné zároveň.
U vlastních potomků jsme to prováděli úplně stejně, dopis za okno, přečíst a nakoupit, či pracně sehnat. Bylo to sice někdy horší, vysvětlit, pro má např. LEGO jenom malou krabici, když psal o tu velikánskou, ale vždycky jsme to nějak usmlouvali.
Děti rostly a jsou z nich už několik let dospěláci, kteří mají rovněž svoje přání a sny, ale na papír vám je nenapíšou. Vám pak nezbývá, než celý rok pečlivě poslouchat a sledovat, když se ozve od některého z nich, známé - mami, víš co bych chtěl? S ušima jako netopýr pak posloucháte a vyhodnocujete, zda to, po čem dítko touží, je možné zahrnout mezi vánoční dárky nebo nikoliv.
Čím jsou děti starší a mají lépe vybavenou domácnost, popřípadě se vám ožení, nastává větší a větší problém jejich přání splnit. Copak si mohu dovolit koupit mu auťák, nebo cestu kolem světa? To bych musela vyhrát nějaký ten větší obnos.
Nakonec vždycky zůstane u toho praktického, což je například drobnost, byť elektrická, do domácnosti (vysavač, mixer, papiňák nebo žehlička), nějaké ty věci do koupelny (osušky, ručníky, šampony, mýdla a prací prostředky) nebo
(a to také často), něco na oblečení (košile, ponožky, čepice, šála, různé peněženky či kabely).
Je to rok od roku stejné a já pomalu a jistě přestávám mít dárky pod stromečkem ráda. Raději sedím, poslouchám krásnou hudbu, dívám se na pohádky a nějaké ty dárky jsou mi ukradené. Dětem to vysvětluji neustále, ale ony to ne a ne pochopit a s jejich dárky pro mou maličkost a pro polovičku se vždycky přiženou. A tohle je věc, kterou nemohu přehlédnout a musím jít a nějakou maličkost přece jenom vymyslet.
Jak vidím, bude to tak i letos! Synátor už se ptal, co bychom letos chtěli najít pod stromečkem!!!

Adventní věnec

25. listopadu 2011 v 23:31 | Zapůjčeno z Wikipedie |  Něco z historie
Adventní věnec je tradiční symbol západní církve sloužící k symbolickému odpočítávání čtyř týdnů adventu. Obvykle má podobu věnce ze jehličnatých větví ozdobeneného 4 svícemi. Každou adventní neděli se zapaluje další svíčka. Svíček může být ale i více, v závislosti na zvyklostech a trendech. Svíce mohou být různě vysoké, různých barev, symetricky, nebo asymetricky rozmístěné. Zdobené věnce bez svíček, které jsou také nazývány adventní věnce jsou používány k ozdobení vchodových dveří. Klasické adventní věnce byly zavěšované na stuhách, v posledních letech (počátek 21.století) je nahradily věnce které se kladou přímo na svátečně upravený stůl. Advent má v křesťanské symbolice zvláštní význam, zahajuje nový liturgický rok.
Adventní věnec je vykládán jako symbolika Kristova kříže a ve vztahu ke čtyřem světovým stranám jako jeho požehnání na každou světovou stranu. Tato symbolika ustupuje pro neznalost křesťanství s moderními adventními věnci, na které se svíčky umisťují libovolně a i jejich počet je různý (šest i tři). Čtyři svíčky symbolizují čtyři týdny, jež předcházejí Vánocům. Jejich světlo Krista, který je světlem světa ozařující plamenem lásky každého člověka. Řekl totiž: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života." (Jan 8, 12) Podle jiných výkladů byl věnec vždy (od románských dob) určen vítězi, tímto vítězem nad temnotou je podle křesťanské víry Ježíš, jehož narození je v adventu očekáváno.
Kruhový věnec představuje Boží věčnost a jednotu (lze také chápat jako jednotu trojjediného Boha), vzkříšení a věčný život. Stálezelené rostliny jsou symbolem života jako takového, nezničitelnosti, stálosti ve víře a také věčnosti.
"…Kruhová podoba věnce symbolizuje ustavičnou cestu slunce a zároveň i věčnost. Krátké dny v prosinci před "drsnými" nocemi jsou nejtmavějšími v roce. Je to čas bludiček, skřítků a bílých paní jejichž návštěva, jak se věřilo, zaručila velkou úrodu pro příští rok. Věnce, které byly v oknech obydlí a dvorců, měli ukázat na cestu těmto bytostem. A od těchto světel až k adventnímu věnci, který ohlašuje blízké narození Krista, je už jen krátká cesta. Adventní věnec, jak se domníváme, je nejspíš opakování jednoho starého zimního zvyku. Tento zvyk se vrací tak, jako mnoho jiných, zpět ke kouzlu kruhu a stojí jako symbol pro přírodní sílu. Zelené větve byly v předkřesťanské době přinášeny do domů a chatrčí. Vonící větve jedlí, jak se věřilo, sloužily přátelským lesním duchům jako útočiště a věnce ze slámy měly přinášet požehnání, odrážet zlé duchy. Proto se také obvazovaly zlatými stuhami, znamením slunce……
V katolické církvi jsou nejoblíbenější barvy adventních svíček fialová a růžová. Historicky je podle křesťanské liturgie hlavní barva adventu fialová. Je to barva důstojnosti, pokání a půstu, stejně jako barva přivítání příchodu Krále (Ježíše Krista na svět). Fialová je také barvou utrpení během postní doby a velikonočního týdne. Je poukazováno na významnou souvislost mezi narozením Ježíše a jeho smrtí (obětoval se za lidstvo). Aby dodával důrazu odkaz Vánoc jako oslavy narození Ježíše (narodil se aby trpěl pro hříchy lidstva) a utrpení Ježíše Krista (především při ukřižování) byl původně advent doba pokání a půstu. V nedávné době však u oslavy Adventu došlo k změně výkladu a v některých církvích byl nahrazen důrazem na naději a očekávání. Změnou výkladu a barvy svící není však omezen a odsunut důraz na pokání v tomto období. Se zaměřením na advent nebo příchod Ježíše, je v souvislosti se symbolikou adventu a zapalování svící vyzvedávána příprava na druhý příchod Ježíše.
V západní katolické církvi se fialová barva používá ve třech ze čtyř adventních nedělí. Na třetí adventní neděli nadchází čas radosti, že půst je skoro u konce V některých tradicích se růžová svíčka nazývá Gaudete, podle latinského slova pro "radujte se" (podle vstupní antifony-modlitby z listu apoštola Pavla Filipanům: "Radujte se stále v Pánu, opakuji, radujte se! Pán je blízko!"). Přechod od fialové do růžové barvy na třetí neděli adventní svíčky upozorňuje na sváteční atmosféru blížící se oslavy. V mnoha kostelech třetí neděle zůstává označena růžovou barvou. Barvy jsou podle barvy liturgických rouch: liturgická barva adventu je fialová, růžová na třetí neděli adventní.

Fotohádanka

24. listopadu 2011 v 23:24 Zaujalo mě

Hledejte kočičku!



Nepříjemná událost

22. listopadu 2011 v 23:33 | já |  Moje psaní
Potkala jsem ji mezi regály v naší prodejně. Na očích černé brýle, na sobě rozepnutý plášť a na nohou obyčejné dřeváky. Zkrátka byla tak, jak vyběhla z domu. Z počátku jsem ji nepoznala, a celý její vzhled mě překvapil. Vždycky vzorně učesaná, upravená a veselá Mirka, vypadala strhaně a unaveně. Na moji otázku, zda má zánět spojivek, mi odpověděla - jsem po operaci oka! Na tom by ještě nebylo nic tak neobvyklého, překvapila mě diagnóza - roztržená sítnice. Velmi vážně ohrožující stav, kdy může dojít k trvalému poškození oka a slepotě. Stav přicházel pozvolna a to, že musí na operaci, Mirku překvapilo. Ve zlínské nemocnici provedli opakované CT vyšetření a naplánovali operaci. Ta se provádí v místním umrtvení, trvá asi půl hodiny a její průběh je velmi zajímavý. Metoda je nová a pro mě zcela neznámá. Dle Mirčina vyprávění se odsaje sklivec, pak se provede sešití prasklé sítnice a do oční dutiny se opět vrátí sklivec s nějakou tekutinou. Pacientka se vrací domů téměř v předklonu, musí spát na břiše, nesmí zvedat hlavu ani ve stoje. Toto období je velice nepříjemné, jelikož z ní bolí v zádech a za krkem. Dnes , kdy je už operace tři týdny historií, se Mirka poprve vypravila do obchodu, tak jak byla v domácím.
Politovala jsem ji a povzbudila do dalších dnů.
Celá tato věc mi nedala a já se dala do hledání podrobností na netu.
Mezi prvním náhodným pozorováním sítnice u laboratorního zvířete in vivo (Méry v roce 1704 zahlédl sítnici kočky) a vědeckým popisem pozorování očního pozadí u člověka (Jan Evangelista Purkyně v roce 1823 rovněž náhodně pozoroval svou vlastní makulu) uplynulo 119 let.
Odchlípení sítnice lze v některých případech operovat i ambulantně pomocí pneumatické retinopexe, při které se využívá vnitřní tamponády trhliny sítnice bublinou plynu, aplikovanou do sklivcové dutiny. Ambulantně lze ostatně provádět i méně komplikované vitrektomie, a to zejména díky dokonalým lokálním anestetikům a šetrným operačním technikám.
Pars plana vitrektomie spočívá v odstranění sklivce vitrektomem, nitroočním odsávacím nástrojem opatřeným gilotinovým nožem. Chirurg vstupuje do oka třemi sklerotomiemi o průměru 1mm v oblasti pars plana corporis ciliaris. Nitrooční prostor je osvětlován endoiluminátorem. Nitrooční tlak udržuje infúze Ringerova roztoku.
To, co dříve znamenalo jistou slepotu, se dnes daří zvládnout díky moderním metodám.

Pomozte. prosím

21. listopadu 2011 v 14:22 Zaujalo mě
Vážení přátelé,

Nechala jsem manželovi k narozeninám vyřezat vodníka (viz příloha). Je z olše, má cca 150 cm a váží 120-150 kg! 25.9. jsme ho posadili v Rynárci (okr.Pelhřimov) k našemu rybníčku u chalupy
na konci vsi.

V noci ze 4. na 5. 10 NÁM HO NĚKDO UKRADL.

Auto nechali zloději zaparkované na polní cestě dále od nás, tak, aby nebyl slyšet příjezd a odjezd. Pak, zřejmě rudlem, nepozorovaně přijeli na náš pozemek. Museli být nejméně 2! V tichosti se s vodníkem zase přemístili k autu, přeložili a odjeli!!!

Nevím, jestli zůstal v našem regionu, nebo putoval na "objednávku" do jiných koutů republiky... Prosím vás, pokud byste někdo takového vodníka viděl (může být i různě nabarvený, ale řezbář si zaručeně svoji práci ( pozná), informujte mě na e-mail:
jaromir.dejmek@seznam.cz
nebo na telefon:
602664357, event. > 731619105 .

Rozešlete, prosím, tuto prosbu i vašim známým a přátelům.
Informaci, která povede k nálezu odměním.

Mnohokrát vám děkuji.
Jitka Dejmková



Každá pohádka má svůj konec

20. listopadu 2011 v 22:57 | já |  Moje psaní
Na konci polní cesty se objevilo několik vzrostlých keřů. Zpomalila jsem chůzi a užívala si odpoledního sluníčka, které stálo vysoko nad hlavou, na modré obloze nebyl ani mráček a den byl jako vymalovaný. Na prázdných větvích stromů se lehce chvělo několik suchých lístků, které včerejší vítr milosrdně nechal ještě na svém místě, odkud se dívaly daleko do polí. Strniště, podél něhož jsem právě šla, se pozvolna barvilo do tmavě hněda. Zbytky stonků seschly a několikadenní mrazíky je sežehly na úplně tmavé stonky.Ty teď trčely v pozoru na poli jako vojsko čekající na svého velitele. Kromě modrého nebe, nehřejícího kotouče slunce a hnědého lesa na stráni nebylo vidět žádnou barvu. Všechny ty nádhery ze stromů odvál nelítostný vítr a člověku by se zdál svět kolem smutný.
Až pojednou mě upoutaly nádherné, rubínově červené korálky na šípkovém keři. Postála jsem u něj, pokochala se tou poslední podzimní nádherou a pokračovala cestou k lesu. Cítila jsem se dobře a nedělní odpoledne plynulo zvolna k podvečeru. Cesta se zvolna stáčela k lesu a odpolední procházka se pomalu stávala minulostí. Byla jsem najednou ráda na světě! Cítila jsem se dobře, skoro jako v pohádce.
Na konci pole si někdo udělal skládku. Jen tak tam pohodil několik plastových pytlů, dvě pneumatiky a několik potrhanách papírových krabic. Pohádkové odpoledne bylo u konce.