Obyčejný deník na Blog.cz

Včerejší zápis se, jak se zdá, zmizel! Opět bylo něco ze serverem, a tak jsem měla smůlu. Dnes od rána je venku tma, skoro jako by byl neustále podvečer. Čas zralý na deprese. Elinka od rána pospává na pelíšku, polovička na gauči. Ještě, že jsem včera všechno zařídila a dnes nemusím ani na krok. Kluk s naší slečnou nevěřícně koukali na stříbrem ojínělou zahradu a opatrně našlapovali na zmrzlou trávu. Proběhli se, poškorpili a než jsem došla k brance pro poštu, už na mě čekali u schodků na verandu. Prokřehlí vyběhli do schodů, napili se a zalehli, každý na své místo. Já se pustila do vaření, pak do nádobí, převlečené a oprané ložní prádlo nachystala na žehlení. Odpolední kávička a asi hodinová siesta, a okamžitý nápad mě donutil vzít do rukou kuchařku. Polovička sice tvrdil, že to spíš byla moje chuť na něco dobrého, ale já si stojím za svým.

Chvíli jsem si je prohlížela a pak se pustila do osvědčené buchty z čokolády Margot. Je to rychlé a dobré.

Pro ty z vás, kteří to snad ještě neznají, stručný recept.

1/2litru rumu,1 salko, možno přidat neslazené kondenz. mléko

salko v plechovce vaříme 1hodinu. Po otevření vlijeme do nějaké nádobky a přidáme rum,

to vše protřepeme.Pokud možno, umixujeme v mixéru.

Poznámka:

Konzervu otvírejte až po vychladnutí!

0,5 l slivovice a 0,5 l medu (oboje nejlépe domácí)

Do litrové láhve pomocí trychtýře nalijeme med a dolijeme slivovicí. Důkladně protřepeme. Necháme zrát min. 3 měsíce a po tuto dobu láhev jednou týdně protřepáváme. Podáváme vychlazené jako likér nebo je z toho výborný "grog", který voní tím ovocem, ze kterého byla slivovice vypálená.

Poznámka:

Možno udělat i z hruškovice, atd.

LIKÉR Z LEDOVÝCH KAŠTANŮ
Ingredience:
250 ml šlehačky, 1 salko, 3 x ledové kaštany, 4 kostičky hořké čokolády, 1/2 litru rumu.
Postup:
Šlehačku vylijeme do hrnce a přidáme čokoládu a nalámané tyčinky ledových kaštanů.

Za stálého míchání povaříme. Poté sejmeme z plotny, necháme vychladnout a vlijeme SALKO a nakonec rum. Řádně promícháme, aby bylo hladké a lijeme do lahví.
Z jedné dávky je litr likéru,
Je to výborné kvalitní pití, které je zase jiné, než známé domácí
BAYLES a vaječné koňaky.

Navíc bez pudingů, vajec a podobných "kazících se" přísad.

Listopad se nevzdává, maluje oblohu na modro a den je prosvícen slunečními paprsky, které kupodivu ještě docela hřejí.

Naše drobotina využívá každé chvilky, kdy se může proběhnout na zahradě, zavrtat svůj čumáček do ještě vonící hlíny, společně pronásledují v tůji hnízdícího kosa, proletí kolem domu a štěkotem provází každého chodce.

V okolních panelácích se odráží světlo odpoledního slunce a zdá se, že už tu a tam mají na balkoně skryté vánoční stromky.

Tohle heslo spolu s Mír a Lásku! Osvoboď svou mysl! Láskou lze spasit svět a Nahota je nejpřirozenější, je jasným podpisem hnutí hippies. Nepřehlédnutelní byli i svým stylem oblékání, čelenky (látkové, šátkové, plastové nebo ručně vyšívané), džíny do zvonu, květinové výšivky, indiánské perelíny, průsvitné materiály a hlavně výrazné doplňky. Šperky nosili i muži a pro obě pohlaví platila tři základní pravidla velikost, barevnost a výstřednost. Členové hnutí vyznávali magické kulty, mimosmyslové vnímání, volnou lásku a psychedelické drogy v čele s LSD. A když se tahle jedna velká překombinovaná výzdoba kolem odzdobí, zůstanou nezaměnitelné módní prvky, které se neustále s menšími či většími obměnami vracejí na přehlídková mola.

Nespoutaný život, oblečení a vzhled hippies se po čase začal alternovat i s jinými hráči na módním poli. Rokem 1967 se toto místo podařilo na pár sezón obsadit první vlně Skinheads, stavějící se proti měšťáctví, konformismu a samozřejmě hippies. Nosili těžké pracovní boty, seprané levisky, košile značky Ben Sherman a nezbytný krátký sestřih.

Ikonou 60. let se stala průsvitná, rozpustilá a okatá Twiggy, která spustila lavinu vyhublých modelek. Její dlouhé štíhlé nohy proslavily minisukni od Mary Quantové, která v roce 1964 své dílo komentovala slovy: "Jsem snad jediná žena, která kdy zatoužila jít s mužem do postele již odpoledne? Minišaty jsou symbolem dívek, kterým se čekat nechce." Kromě minisukní dala světu geometrický střih nebo hot pants.

nejzajímavějším a nejvýraznějším módním návrhářem té doby byl bezesporu Paco Rabanne původním povoláním architekt. Získal pověst muže, který dokáže vytvořit fascinující model ze všeho, co mu přijde pod ruku a to z plastů, kovů, papíru, zrcátek, kovových kroužků, ale i sladké smyslné čokolády.

Je to rok od roku stejné a já pomalu a jistě přestávám mít dárky pod stromečkem ráda. Raději sedím, poslouchám krásnou hudbu, dívám se na pohádky a nějaké ty dárky jsou mi ukradené. Dětem to vysvětluji neustále, ale ony to ne a ne pochopit a s jejich dárky pro mou maličkost a pro polovičku se vždycky přiženou. A tohle je věc, kterou nemohu přehlédnout a musím jít a nějakou maličkost přece jenom vymyslet.

Adventní věnec je tradiční symbol západní církve sloužící k symbolickému odpočítávání čtyř týdnů adventu. Obvykle má podobu věnce ze jehličnatých větví ozdobeneného 4 svícemi. Každou adventní neděli se zapaluje další svíčka. Svíček může být ale i více, v závislosti na zvyklostech a trendech. Svíce mohou být různě vysoké, různých barev, symetricky, nebo asymetricky rozmístěné. Zdobené věnce bez svíček, které jsou také nazývány adventní věnce jsou používány k ozdobení vchodových dveří. Klasické adventní věnce byly zavěšované na stuhách, v posledních letech (počátek 21.století) je nahradily věnce které se kladou přímo na svátečně upravený stůl. Advent má v křesťanské symbolice zvláštní význam, zahajuje nový liturgický rok.

Adventní věnec je vykládán jako symbolika Kristova kříže a ve vztahu ke čtyřem světovým stranám jako jeho požehnání na každou světovou stranu. Tato symbolika ustupuje pro neznalost křesťanství s moderními adventními věnci, na které se svíčky umisťují libovolně a i jejich počet je různý (šest i tři). Čtyři svíčky symbolizují čtyři týdny, jež předcházejí Vánocům. Jejich světlo Krista, který je světlem světa ozařující plamenem lásky každého člověka. Řekl totiž: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života." (Jan 8, 12) Podle jiných výkladů byl věnec vždy (od románských dob) určen vítězi, tímto vítězem nad temnotou je podle křesťanské víry Ježíš, jehož narození je v adventu očekáváno.

Kruhový věnec představuje Boží věčnost a jednotu (lze také chápat jako jednotu trojjediného Boha), vzkříšení a věčný život. Stálezelené rostliny jsou symbolem života jako takového, nezničitelnosti, stálosti ve víře a také věčnosti.

"…Kruhová podoba věnce symbolizuje ustavičnou cestu slunce a zároveň i věčnost. Krátké dny v prosinci před "drsnými" nocemi jsou nejtmavějšími v roce. Je to čas bludiček, skřítků a bílých paní jejichž návštěva, jak se věřilo, zaručila velkou úrodu pro příští rok. Věnce, které byly v oknech obydlí a dvorců, měli ukázat na cestu těmto bytostem. A od těchto světel až k adventnímu věnci, který ohlašuje blízké narození Krista, je už jen krátká cesta. Adventní věnec, jak se domníváme, je nejspíš opakování jednoho starého zimního zvyku. Tento zvyk se vrací tak, jako mnoho jiných, zpět ke kouzlu kruhu a stojí jako symbol pro přírodní sílu. Zelené větve byly v předkřesťanské době přinášeny do domů a chatrčí. Vonící větve jedlí, jak se věřilo, sloužily přátelským lesním duchům jako útočiště a věnce ze slámy měly přinášet požehnání, odrážet zlé duchy. Proto se také obvazovaly zlatými stuhami, znamením slunce……

V katolické církvi jsou nejoblíbenější barvy adventních svíček fialová a růžová. Historicky je podle křesťanské liturgie hlavní barva adventu fialová. Je to barva důstojnosti, pokání a půstu, stejně jako barva přivítání příchodu Krále (Ježíše Krista na svět). Fialová je také barvou utrpení během postní doby a velikonočního týdne. Je poukazováno na významnou souvislost mezi narozením Ježíše a jeho smrtí (obětoval se za lidstvo). Aby dodával důrazu odkaz Vánoc jako oslavy narození Ježíše (narodil se aby trpěl pro hříchy lidstva) a utrpení Ježíše Krista (především při ukřižování) byl původně advent doba pokání a půstu. V nedávné době však u oslavy Adventu došlo k změně výkladu a v některých církvích byl nahrazen důrazem na naději a očekávání. Změnou výkladu a barvy svící není však omezen a odsunut důraz na pokání v tomto období. Se zaměřením na advent nebo příchod Ježíše, je v souvislosti se symbolikou adventu a zapalování svící vyzvedávána příprava na druhý příchod Ježíše.

V západní katolické církvi se fialová barva používá ve třech ze čtyř adventních nedělí. Na třetí adventní neděli nadchází čas radosti, že půst je skoro u konce V některých tradicích se růžová svíčka nazývá Gaudete, podle latinského slova pro "radujte se" (podle vstupní antifony-modlitby z listu apoštola Pavla Filipanům: "Radujte se stále v Pánu, opakuji, radujte se! Pán je blízko!"). Přechod od fialové do růžové barvy na třetí neděli adventní svíčky upozorňuje na sváteční atmosféru blížící se oslavy. V mnoha kostelech třetí neděle zůstává označena růžovou barvou. Barvy jsou podle barvy liturgických rouch: liturgická barva adventu je fialová, růžová na třetí neděli adventní.

Hledejte kočičku!

Mezi prvním náhodným pozorováním sítnice u laboratorního zvířete in vivo (Méry v roce 1704 zahlédl sítnici kočky) a vědeckým popisem pozorování očního pozadí u člověka (Jan Evangelista Purkyně v roce 1823 rovněž náhodně pozoroval svou vlastní makulu) uplynulo 119 let.